Preloaded (2011). The End (PC).
The End je flashová hra, která kombinuje klasický žánr plošinovky s jednoduchými casual prvky. Obsahově je zaměřena na informování o pomyslném „konci“, tzn. smrti. Zacílená je na věkové rozpětí 14 až 19 let.
The End NENÍ hra o smrti ani konci, ale chce jí být. Při své cestě do hlubin lidského vnímání bohužel začíná něčím zcela povrchním. Výběrem avatara. Tento je pak uveden provokativním heslem „define yourself“. Omezený výběr v podstatě nedává možnost „definovat sama sebe“ a doplňky i s barevným rozvržením jsou profilovány přesně pro potřeby hry. Vzniká tak neadekvátní, ale alespoň homogenní dojem.
„Konec“ je sám o sobě velice neoriginální a vyčpělá ne/zábava. Tuto skutečnost se tvůrci snaží schovat za rádoby filosofické a existenciální otázky a citáty. Ty jsou od hry úplně odděleny a reálně nic neovlivňují, jsou jen klasickou facebookovskou aplikací. V rámci odpovědí se vám v tabulkách objevuje, jaké významné osobnosti se podobáte (Jste ninja nebo pirát?, Jaké je vaše striptérské jméno?, Který koktail se k vám nejvíce hodí?). Snaha o přesah je však pro analýzu nejdůležitější a nejzajímavější místo celého díla. Dílo jako takové má velkou snahu opravdu něco sdělit. Prostředky, které má k dispozici ale vůbec nevyužívá. Tvůrci je neumí použít dokonce ani na elementární rovině. Lezení ve hře znamená jen mačkání šipky nahoru. To se týká také zajímavější mechaniky, kdy postavička „vyzařuje“ jakýsi osobní stín, po kterém pak v omezeném prostoru může chodit. Výborný a vizuálně atraktivní nápad v sobě neobsahuje nic kromě fungování sama sebe. V tomto podání se stávají herní mechanismy nezajímavými a zastaralými. Finální bitvy s bossy se vlastně ani nesnaží evokovat něco důležitého. Naopak, je to ta nejsnadnější část celé hry. Dalo by se to interpretovat jako záměr, ovšem ten se tím pádem míjí účinkem, protože není ani dostatečně výrazný, ani dostatečně nevýrazný aby zaujal. Nabízí se srovnání s tématicky i žánrově podobným Limbem, které s minimálním tlakem na hráče a úplně beze slov říká o smrti daleko více než The End. Hra se tak stává zajímavou především pro hermeneutiky. Bylo by nejspíše velice zajímavé odhalovat pomocí psychologické interpretace motivy samotných tvůrců. The End je buď nepovedenou plošinovkou, která se neúspěšně snaží říct něco o smrti, nebo v sobě obsahuje druhý plán a je promyšlenou sociologickou sondou. V prvním ani druhém případě nic nedokazuje a stává se tak vyprázdněnou i přes vznešený záměr. Navíc se nabízí otázka k čemu slouží naučná hra o smrti právě adolescentovi.
The End paradoxně žádný (relevantní) konec nemá.
No comments:
Post a Comment