Proklikejte se studentským životem!

Vítejte na vysoké! Studentský život právě začíná. Čeká vás spousta poviností, otevírá se mnoho příležítostí, ale hlavně se bude pařit! Takhle by se dal charakterizovat herní počin britské společnosti Mousebreaker s názvem Student Sim. Jak je z titulu patrné, tvůrci nám nabízejí simulaci studentského života. No tedy, záleží, co si pod pojmem "studentský život" představíte. 

Student Sim začíná  personalizací vaší postavy. Zvolte raději mužské jméno. Hra je totiž, co se týká volby pohlaví, nekompromisní. Pokud jste chtěli být studentka, máte smůlu.  Pokračováním jsou talentové body.  Můžete si vytvořit krále večírků, šprta nebo obyčejně průměrného studenta. Pak je potřeba určit, který obor budete studovat. Ve skutečnosti, je to ale úplně jedno, protože tohle rozhodnutí nemá na hru vůbec žádný vliv. Jako poslední je třeba vybrat kamaráda pro vaše univerzitní dobrodružství. Na výběr máte poměrně širokou škálu dost specifických osobností, přičemž platí, že každá z nich pro vás znamená nějaké profity. Na druhou stranu vás ale také můžou stát peníze, odrazovat holky a další nepříliš příjemné věci.

Hraní samotné připomíná ze všeho nejvíc textové hry. S tím rozdílem, že nikde nic nepíšete, všechno ovládáte pouhým klikáním myši. Do prostředí, ve kterém se váš student pohybuje, se tedy vůbec nedostanete. Hra probíhá tak, že vám z velké části pouze přichází výsledky vašich rozhodnutí v podobě zpráv. 

A o co, že se vlastně máte snažit? Záleží na vás. Každý týden určujete, jestli se bude intenzivně věnovat studiu, navštěvovat ve velkém večírky nebo zvolíte zlatou střední cestu. Dále se musíte starat o to, co váš student jí, jak vypadá, jestli má uklizené v pokoji, nakupovat mu nové věci atd. Každou z těchto věcí můžete dělat na čtyřech různých úrovních. Ty se mezi sebou liší hlavně cenou a někdy také výsledkem. Na některých věcech, jako je například holič, se šetření nemusí zrovna vyplatit. To znamená, že pokud si chcete udržet určitý standart, je potřeba na to mít. Pokud se dostanete na mizinu, hra končí.                                    

Aby jste tomu předešli, můžete zkusit například brigádu striptéra nebo sázet na fotbal. Vaše rozhodnutí, které ve hře činíte, se promítají na stupnicích štěstí, zdraví, popularity a studijních výsledků. Samozřejmě, že se snažíte mít všechny co největší, ale to se postupem času ukáže být skoro nemožné. Docela zajímavé je zkouškové období. To se odehrává ve formě velice jednoduchých miniher, které zvládne opravdu každý. A je jedno, jestli jste celý semestr tvrdě dřeli nebo si užívali v klubech. 

Zcela samotnou kapitolu tvoří vaše vztahy s dívkami. Během hraní si časem uvědomíte, že to je přesně to hlavní, o co tady běží. Aby jste "skórovali" musíte dívku dostat nejdříve na kolej. To není ze začátku jednoduché, ale je rozhodně zábavné sledovat, jak se hra staví k procesu svádění. Musíte dokonale zkombinovat pití alkoholu, lichotky, vtipy a další taktiky, abyste dostali dívku k sobě. Stačí jeden špatný krok, tedy klik a rande končí katastrofou, což se samozřejmě podepíše na vaší stupnici štěstí. Pokud jste ale úspěšní a odvedete dívku k sobě, pořád to ještě není konec. Dívky jsou totiž neuvěřitelně povrchní a můžou vás po všem tom snažení odmítnout, jen kvůli tomu, že nemáte televizi. Pokud ale vše proběhne tak jak má, tak gratuluji, máte další bod ve statistice. 

Hra Student Sim rozhodně není simulací v pravém smyslu slova a ostatně se o to ani nesnaží. Je to směs nadsázky, ironie a možná také ztvárnění studentského života z pohledu veřejnosti. Nepřímo z nás všech dělá lenochy a alkoholiky. Na druhou stranu, je nutno přiznat, že uplný výmysl to není. Mě osobně hra docela bavila a párkrát rozesmála. Jsem přesvědčený, že každý, kdo se jí prokliká, přijde k závěru, že chce zkusit život vysokoškolského studenta také v reálu.

Americký sen trochu jinak

The Terrible Whiteness of Apalachian Nights přibližuje život ženy z na první pohled ideální rodiny - manželství fungující již 20 let, milující manžel, dvě děti. Navzdory ideálnosti tohoto stavu je život této ženy natolik stereotypní, že přerůstá do stavů úzkosti, paranoiy, úplné pasivity a totální izolovanosti od ostatních členů rodiny.

Herní mechaniky zobrazují koloběh života v rodinném domě - děti chodí do školy, manžel do práce, jen stereotypem ztrápená manželka, opakující větu “there´s nothing to do but sleep”, zůstává doma a celé dny prospí. Tyto mechaniky jsou velice abstraktní a reálný svět zjednodušují do konceptu prostředí tvořeného jen z písmen latinské abecedy a symbolů “#”. Hlavní postava tedy vypadá jako písmeno K (zbytek si musíme domyslet, možná podobnost s postavou Josefa K. u Kafky) a pohybuje se ve 2D prostředí, které zpodobňuje půdorys onoho rodinného domu při pohledu shora, jež má pevně dané herní hranice zdmi, neboli křížky. Touto velice abstraktní mimesí si hra drží od hráče odstup, na druhou stranu poskytuje opravdu neomezený prostor pro subjektivní vizuální interpretaci.

Hra s námi interaguje a dává nám vodítka prostřednictvím krátkých vět v dolním rohu herního interface, kde vidíme myšlenky hlavní postavy. Vidíme věty jako "I should have a nap", na což vyhovíme tak, že dojdeme k fiktivní posteli a zmáčknutím mezerníku posouváme dějovou linii dál. Věty typu "I should play with Jack" jsou zde kvůli zdůraznění pocitu zbytečnosti cokoliv dělat, neboť když dojdeme k postavě Jacka, protagonistka to okomentuje "He´s watching TV", a opět se vrátí ke své pasivitě.

Ve hře prožíváme 4 dny tímto způsobem, jen v noci se ostatním členům rodiny zdají noční můry a žena K musí zasáhnout, protože nemůže spát. Poté, co je uklidní, se opět dostavuje pocit paranoiy a strachu. To vše je zpodobněno změnou barvy obrazu, rozostřením, nervy deroucími zvuky a naříkáním ženy K, že má strach. Čtvrtou noc prožívá noční můru žena sama - zobrazuje se nám dětská čmáranice lidské hlavy, jež má místo očí symboly svastiky a červená, dokořán otevřená ústa. Tento výjev umožňuje opravdu různorodou interpretaci, kdy se recipienti hádají a předhání o správné vyložení. Ve skutečnosti však půjde jen o náhodnou splácaninu či vtip - kterému autor nasazuje korunu, když se objeví obnažený mužský penis, který tato ústa musí uspokojit.

Těžko říct, jaký je vztah autor - dílo v tomto případě. Může se jednak o kritiku mainstreamového prostředí a společnosti, jež nám překládá obrazy “všechno bude v pořádku” a učí nás životu v iluzích, přičemž realita je drtivě odlišná a má fatální dopad na určité jedince. Druhá možná interpretace je taková, že autorův záměr je velice prostý - zachytit atmosféru těžkého psychického stavu a naservírovat ho hráčům prostřednictvím herního artefaktu jako originální a psychedelický herní zážitek.

American Dream

American Dream (Flash)
Increpare Games (2011)
Designer: Stephen Lavelle
Žáner: Simulace

Na začiatku hry vás privíta stručné heslo "I will make a million dollars" , ktorým sa budete riadiť po cele trvanie hry. Hra vám ma ukázať ako si splniť svoj americký sen . Grafika v hre je jednoducha , pixelovitá čo jej vôbec neprekáža , aby sprostredkovala hráčom posolstvo , ktoré má. Hudba je jednoduchá podobne ako grafika . Najviac ma bavila pasáž cestou do prace :) .

Pri začatí hry ma hráč na učte 500 dolárov a prázdny dom . Celú hru sa opakuju skoro stále iba 3 ciklusy . Doma , cesta do práce a práca. Váš dom sa dá postupne a rýchlo zariadiť , lenže nato musite zarobiť dostatočný obnos penazí , ktorý ziskate vo vašej práci na burze. Cieľom hry nieje si zariadiť váš dom, ale ak tak urobite , dosiahnete väčšiu popularitu , budú u vás bývať party a nejedna hviezda si tam spraví trapas a vaše obchody na burze pôjdu lepšie a lepšie.

Až na prvé kliknutie myšou vám na ovládanie hry vam stačia šípky a akčna klávesa "Z" .
Po dome sa pohybujete medzi miestnosťami jednoducho šípkami a nakupujete nábytok do tej ,ktorej miestnosti . Do práce odídete jednoducho a zo dňa na deň nakupujete a predávate akcie s hviezdami typu Micheal Jackson , Madonna atď. Nákupy a predaje fungujú podobne ako normálne, akurát o moc jednoduchšie. Nákupy a predaj hodnotíte podľa grafu a čiselnej hodnoty dolára pri mene slávnej osobnosti. Podivné je , že hráč sa nemôže zadĺžiť a po mojom objavení jednoduchého systému mi hru trvalo vyhrať cca. 10 minút. Hra končí v momente keď prídete domov a máte na učte viac ako milión dolárov.

Je vidieť , že Stephen Lavelle takýmto ironickým spôsobom reaguje na typický sen každého američana. Každý chce mať na učte 1 000 000 dolárov , v dome nábytok za čo najviac peňazí , samozrejme s televíziou cez pol steny a v garáži 3 auta , ktoré mu závidia všetci susedia v jeho štvrti. A samozrejme budú organizovať nočné parties pri bazéne so všetkými "cool" luďmi zo showbussines-u . Všetkým je jasne , že tento americký sen sa vo väčšine prípadov nikomu nesplnil a možu byť radi , že aspoň v tej hre sa nedá byť v dlhoch.

Filip Ovádek , TIM

"The End is just the beginning"

The End (2011)

Výrobce: ChannelFour/Preloaded
Genre: Plošinovka/Puzzle

Jak už titulek napovídá, The End se zabývá o konci, v tomto případě o smrti. Tato hra je zaměřena na mladé lidi, kteří si můžou zahrát hru, která se odlišuje nejen svým vizuálním pojetím od většiny ostatních flash her, ale hlavně tím, co nám hra nabízí a chce ukázat. Na začátku si vytvoříme naší postavičku, avatara. Můžeme ho upravovat pouze po vzhledové stránce, není zde možnost si upravovat jakkoliv naše vlastnosti ani fyzickou zdatnost. Postavě můžeme měnit barvu kůže, účes, tričko, obličej ale také můžeme přidat různé doplňky, které jsou extravagantní, ale dávají postavě určitou vyjímečnost. Ve výsledku ale vytvoříme prakticky vždy to stejné, teenage boy/girl v mírném indie stylu, tedy podobné těm, kteří hru hrají. Autoři se zde asi snažili, aby si každý hráč našel něco svého, což se jim poměrně povedlo, když vezmeme v potaz, kolik je zde možností“Hra samotná začíná s naší postavičkou, která po pár krocích zemře. Avšak pro nás to teprve začíná. Ocitneme se na plošině, která nám dává možnost vstoupit do tří různých světů a porazit jejich vládce. Světy mají název Tělo, Mysl a Duše. Největší odlišností těchto světů je jejich vizuální stránka, svět těla je celý v rudém odstínu a všude vidíme kameny, svět mysli je naopak plný zeleně a rostlin a svět duše je plný různých průzračných krystalů. Z mého pohledu se autoři snažili propojit vzhled světa s jeho názvem. Tělo je z krve a je pevné jako kámen, zato mysl je popínavá jako rostlina a nakonec duše je čirá jako krystal. Každý svět obsahuje 6 levelů. Úkolem levelu je se dostat na jeho druhou stranu, kde jsou dveře, které nás za pomocí klíče pustí dále, do další části hry. V tomto nám pomáhá speciální funkce proměnit se ve stín a tím pádem se dostat na místa, kam by jsme se normálně nedostali. V průběhu levelu jsou na checkpointech hesla různých osobností, která se nesou ve filozofickém duchu s tématem o smrti. Na konci je nám dána možnost odpovědět na otázku (např. Dokáže někdo pochopit, jaké je to být vámi, apod.) na kterou můžeme jednoduše odpovědět ano či ne. Díky vašim odpovědím se vytváří váš Death Diel profil. Zde vidíme, jaké známé osobnosti se podobáme a jaký typ člověka jsme. Po dosažení levelu se dostaneme do souboje s bossem. Jde o jednoduchou puzzle hru, kde máme třístranné karty a každá strana má své číslo. Pokud postavíme naší kartu k soupeřově kartě a naše má větší číslo, obrátíme její barvu na naši. Můžeme zde využívat různých taktických výhod, proto je hra poměrně zábavná. Po výhře dostaneme předmět, který se opět nějak odkazuje k názvu světa, ve kterém hrajeme (tělo a srdce, mysl a náramek přátelství, duše a tíha života). O každé z věcí si můžeme přečíst informace, stejně jako u osobností, kde se dočteme jejich životní hesla a něco z jejich historie.

Hra byla vytvořena pro vzdělávací britský kanál Channel 4. Je udělána tedy tak, aby se hráči, mladí lidé, zábavnou formou naučili o této stránce filozofie. O smrti a životě. Musíme si ale uvědomit, že tato hra je spíše zaměřena na ateisty, protože u náboženství je otázka o smrti a životě pevně dána. Nevím, jak velký úspěch tato hra v Anglii měla, ale z vlastní zkušenosti vím, že o otázce na konci levelu začnete přemýšlet a to je cíl, takže hra svůj účel plní.

Ještě něco málo o technické stránce. Vizuálně je The End na flash hru velmi nadprůměrná, velká pestrobarevnost prostředí nás ani po delší době hraní neomrzí a pokud ano, tak se většinou dostaneme do nového prostředí, které vypadá jinak. Větší potíže jsem měl s ovládáním, kde klávesa E aktivuje hru ve stínu, mezerník skákání, šipky klasicky pohyb do stran, šipka nahoru většinou shazovala nějaké kameny apod. Ovládání se mi ale zdálo ve hře pomalé, dost rychle nereagovalo, stejně tak i postava se pohybovala pomalu a při skoku se s ní špatně manipulovalo a pomalý byl i loading. Celkově The End na mě působil pozitivně. Jeho největší výhodou je prostředí a téma, kterému se moc her nevěnuje, čímž se stává tato hra vyjímečnou na poli flash her.

Ondřej Pojzl 399711

The End "co je smrt?"

Preloaded (2011). The End. (Flash)
Žánr: skákačka/desková hra
Design: Luke Pearson
Spolupráce: Channel 4 Education (UK)
Tom Chatfield
Země původu: Velká Británie



Vzdělávací, z většiny 2D plošinová adventura s myšlenkou konce světa a tématem smrti založená na filozofických úvahách známých myslitelů jako Zikmund Freud, George Orwell nebo Nostradamus. Je zřetelná svým komiksovým zpracováním, které ilustroval Luke Pearson. Ve hře se objevují bubliny z texty citátů filozofů. Grafické ztvárnění postav připomíná svou jednoduchostí znázornění profilových postav členů hudební skupiny Gorillaz.
Hra má dvě rozdílné herní roviny: 2D skákačku a stolní hru, které se cyklicky střídají, resp. stolní hra - je interaktivně spouštěna z adventury vejitím do dveří nebo dosažení určitého stupně levelu.

Mechanicky si na začátku hry pojmenujeme a nadefinujeme avatara. Ovládání v hlavním herním módu je pomocí [WSAD] nebo [šipky] – pohyb a šplhání, [mezerník] – skok,[W] nebo [š. nahoruje] navíc pro interakci (táhla, otevření dveří), [E] je pro speciální funkci (special shadow power), viz níže.

Dveře v menu nás odkazují do 3 světů, které představují tělesno, duševno a spirituálno (Body, Mind a Spirit world). Každý obsahuje šest levelů, které jsou zakončeny zmíněnou deskovou hrou.


Desková hra je fiktivním soubojem vždy s jedním z obránců (Guardian). Je to puzzle, na principu pokládání kamenů do pravidelného pole, jde nám o přehození protihráčovy hodnoty – kámen se přetočí a je v opačné barvě. Tím pádem se pole celou hru mění, což evokuje vrtkavost bytí. Je nutné si to dopředu promyslet a hrát takticky. Hru si můžeme, stejně jako skákačku, zopakovat kolikrát se nám zachce, pokud se nám výsledek nezalíbí. Odměnou za vyhranou partii jsou „objekty smrti“ („Death Objects“), jako například zvířecí totem, který souvisel s otázkou: „Myslíš, že zvířata rozumí smrti?“, nebo tarotové karty spjaty s otázky o osudu. Odpověď ANO/NE nás tak jako tak vtáhne do stolní hry a dokud nepoložíme kameny a nevyhrajeme nad soupeřem (ochráncem jednoho ze 3 světů), nedostaneme objekt. Můžeme však pokračovat dál ve hře. Otázky také určují, kterému mysliteli se morálně nejvíce podobáme.

Celou hrou nás také provází sbírání klíčů – klíčů vědomostí. Téma smrti je jistě magicky spojeno se stíny. Proto můžeme v adventuře využívat také speciální funkci, klávesou [E] spustíme stín, podle toho kde stojíme a kde svítí světlo, který přepaží jámu, a my ji můžeme přejít.

Smrt prochází celou hrou The End, a pokud by někoho nedovedla k zamyšlení, třeba i podvědomě, určitě si alespoň dobře zahraje. Hudba působí nekonečně a tajemně, zřejmě i svou samozřejmou smyčkou, to celkově k zamyšlení povzbouzí ještě více.

Tomáš Ondráček (399351)

American dream

American Dream (Flash)
Increpare Games (2011)
Designer: Stephen Lavelle
Žánr: Simulace

Úvodem do hry je stručné heslo „I will make a million dollars“ a motiv v podobě audiokazety se jménem American Dream, který pravděpodobně symbolizuje herní příběh coby „ohranou písničku“ . Dále se hráč setká s rychle problikávajícími slovy jako je wealthy, powerful, your dreams will come true apod. Už takovýto začátek (společně s názvem) naznačuje, o co ve hře půjde. Stephen Laphelle nám předkládá hru simulující život businessmana. Důležitým aspektem je opětovné utrácení peněz za vybavení bytu. Jednou něco za nemalou částku koupíte a za chvíli je to „out of fashion“. Za mnohem víc peněz posléze kupujete tyto věci znova. Autorovi zřejmě nejde o glorifikaci těchto společenských jevů, jako spíše o poukázání na absurdnost konzumního stylu života. Inovace se neustále opakují v závislosti na střídání módních vln. Nakoupené věci se ve své podstatě nemění, pouze jejich barva, název a tvar. Hráč obchoduje „na burze“, uplatňuje další slogan ze začátku hry, a to „buy low, sell high“. Persvazivním „těžištěm“ hry je právě, již jednou zmíněné, opakované nakupování nábytku. Takové jednání je ve hře nezbytné, neboť bez dostatečně moderně vybaveného bytu nedojde na bujaré večírky. To by ani tak nevadilo, od přátel (přítelkyň) však hráč dostává tipy na koupi zboží, jenž má na „burze“ perspektivu výhodného prodeje. Utrácení nám tak, paradoxně, otevírá cestu k většímu zisku (bez rad to jde, hra však trvá nejméně dvakrát delší dobu). „Party time“ doplňují obrázky povětšinou perverzního charakteru, což samo o sobě může vyjadřovat autorův postoj (nebo postoj, jaký má hra vyjadřovat) ke způsobu života herní postavy. Z vydělávání peněz, jejich utrácení a večírků se stává rutina, jediným cílem je výhodným obchodováním nashromáždit milion dolarů v hotovosti.

Hra je, naprosto záměrně, pouze elementárně graficky zpracovaná, doplněná o hudbu. K prodávání a nakupování nám stačí pouze 5 tlačítek - nakoupit a vyměnit staré vybavení je (pravděpodobně úmyslně) rychlé a jednoduché. Hráči se po krátkém úvodu před očima střídají pouze tři screeny – obchodování s položkami, moment cestování do zaměstnání a náhled do bytu, který zárověň umožnuje výměnu jeho vybavení (za neustále se stupňující pořizovací hodnoty).

Hra končí heslem „I'm a millionaire and I made it all doing something I love!“
Určité zaujetí autora je zřejmé – jinak by nejspíš neužíval tak jednoduché a symbolické postupy. O to zvláštněji působí fakt, že tato hra člověka skutečně může na nějakou dobu i pobavit.

Lukáš Baumann (396753)

American dream - simulátor úspěchu

Increpare games , (2011),
American dream, (Flash)

Designer: Stephen Lavelle

Žánr: simulace

Volně hratelná hra od Stephena Lavella pro jednoho hráče, jejíž cílem je „become a millionaire“ v idealizovaném stylu „amerického snu“ pomocí investování na burze komodit. Grafika je strohá, pixelová v malém rozlišení, tudíž žádná pastva pro oči, ale pro předání myšlenky hry stačí. Hudba je příjemná a během hraní neomrzí.

Ze začátečních 500 dolarů a prázdného domu je hráč směřován k tomu, aby nejen vydělal svůj první milion, ale také aby vybavil svůj dům všemi věcmi, jenž potřebuje mladý člověk 3. tisíciletí, který vydělává tisíce dolarů na burze, aby byl oblíbený a v jeho domě se scházeli důležití lidé pro byznys a tím mu pomohli k ještě větším ziskům. Je ovšem možné vydělat milion pouze investicemi na burze a do zařizování domova se vůbec nepouštět.

K ovládání hry slouží ze začátku myš pro startovní „klik“, dále jen kurzorové šipky a „akční klávesa“ Z, s jejíž pomocí jsou ovládány všechny akce. Samotné herní prostředí se skládá z domu hráče, po jehož pokojích se pohybuje kurzorovými klávesami a kde nakupuje nejrůznější vybavení akčním tlačítkem, a z „práce“ hráče, což je vlastně tabulka jednotlivých komodit pojmenovaných dle amerických celebrit (Bill Cosby, Michael Jackson, Madonna), jenž hráč pomocí kurzorových kláves buď nakupuje, či prodává. Stejně jako u reálných burz zde hráč vidí cenu komodity v dolarech, nakoupené množsví a její týdenní přírustek/úbytek dolarové hodnoty, podle čehož se může rozhodovat, kdy jakou komoditu prodat/nakoupit. Nakoupí, prodá, a akčním tlačítkem ukončí týdenní cyklus. Tímto se hra velmi podobá klasické burze, snad jen v American dream jsou nákupy a prodeje prováděny v týdenních prodlevách. V praxi se ale mechanika, až na pár výjimek, omezuje na to, že jednotlivé komodity jeden týden ztrácí hodnotu, tudíž stačí je nakoupit za tolik peněz, kolik si můžeme dovolit, a v dalším týdnu obvykle posilují, a je tak možné prodat je se ziskem větším či menším. Tímto způsobem se mi podařilo milion vydělat asi za patnáct minut hraní. Další z možností jak rychle zbohatnout je využít mechaniky spojené s nákupem nových věcí do bytu: tím že hráč zvyšuje atraktivitu domova, hra mu automaticky zařizuje párty v jeho domě. Takové bujaré párty mají většinou následky, takže po každé zábavě se objeví nějaké snímky, které buď zneuctí, či vylepší image jedné z celebrit/komodit, a tím zvýší/sníží její hodnotu, a hráč tudíž může nakupovat/prodávat s předstihem. Tímto se tato mechanika podobá sledováním burzovních indexů a práci zkušených burzovních makléřů, kteří dokáží z kousků informací o jednotlivých komoditách určit další vývoj jejich hodnot. Je zde ale sympatické, že nelze nakupovat na dluh a hráč nemá žádnou možnost se zadlužit, a přitom se mu po malém tréninku a štěstí na burze daří vydělávat statisíce.

Tímto je vidět, že autor touto hrou satiricky zaútočil na Americký sen, domnění, že všichni v USA budou vydělávat miliony dolarů, budou mít super dům plný nejlepších věcí, tři auta a budou pořádat super večírky pro lidi, kteří jsou tak krásní a bohatí, až oči přechází, a když to nejde za jejich peníze, tak si na to půjčí. Stephen Lavelle si je však určitě velmi dobře vědom, kam tento konzumní styl života Ameriku v současné době dovedl, a že většina snah Američanů o splnění tohoto snu (pokud nepočítám to 1% procento, které uspělo) končila v dluhové pasti, bankrotu a bezdomovectví tak, jak jsme toho svědky v současné době.

David Humpolík 341784