Harpooned - Simulátor japonského výzkumu kytovců

Hra Harpooned se zaměřuje na problém lovu velryb, ze kterých se v současnosti stává ohrožený druh a hrozí jejich vyhubení. I přesto, že má lov velryb mnoho odpůrců, některé státy v něm i nadále pokračují. Jedním z těchto států je i Japonsko, které se odvolává na to, že loví pouze z vědeckých důvodů. A je to právě tento vědecký přístup k lovu, který se hra snaží přiblížit.

Ve hře se hráč ujímá role velrybářské lodi a jeho hlavním úkolem je střílení harpun na bezbranné velryby, které se po určitém množství zásahů rozpadnou na kusy masa, jež potom hráčova loď musí posbírat a uskladnit pro pozdější výzkum. Množství získaného masa a počet nutných zásahů se liší podle velikosti a druhu velryby. Hráč zde pozná také hlavní problémy se kterými se musí lovci velryb potýkat. Mezi ně kromě ledovců patří novinářské helikoptéry a různá plavidla protestantů, kteří se snaží lovů zabránit, nebo ho alespoň znepříjemnit. Na konci každé úrovně hráč odevzdá svůj úlovek výzkumnému plavidlu a dozví se jak bylo se zkoumaným materiálem naloženo. Hráč zjišťuje, že většina surovin skončí v obchodech a list papíru s výsledkem výzkumu mu poté předloží nějaký hloupý důvod proč v bádání pokračovat. Takto hra pokračuje až do chvíle, kdy jsou všechny velryby vyhubené.

Hra se zde snaží ukázat svůj náhled na to jak skutečně probíhá japonský výzkum velryb a jaké jsou jeho možné následky. I když se tak hra může tvářit, tvůrci hry s lovem velryb rozhodně nesouhlasí a nechtějí ji podporovat, ale ani se zde nesnaží hráči vnutit svůj postoj a ukázat jak jsou všichni lovci zlí a ochranáři dobří. Tím, že hráče dosazuje na místo lovce a tím, že ho různě motivuje k zabíjení ohrožených druhů se hra pravděpodobně snaží o to aby si dotyčný uvědomil co se při lovu velryb děje a přitom mu nechává volný prostor, aby si na tuto činnost utvořil názor podle svého vlastního svědomí

Podle mého názoru hra dobře splňuje svůj informativní účel a poskytuje všem zájemcům zajímavou možnost jak zjistit pravdu o lovu velryb.

WindFall - a přece se točí!

Po delším rozhodování jsem si vybral hru WindFall. Co může vadit na stavění těch majestátních větrných mlýnů? Zapnul jsem ji, rychle proběhl tutoriál a říkal jsem si, jak to bude easy. Zapnu nejlehčí obtížnost a vesele si stavím největší ze 3 velikostí turbín a připojuji si je vedením k transformátorům. Dokud mi nedojdou peníze ale to není problém protože každý měsíc dostanu peníze za prodanou elektřinu. Když něco pokazím je tu klasické tlačítko zbourat které turbínu nebo elektrickou síť recyklují a vrátí mi část peněz. Tu náhle zjistím, že se mi u turbín a drátů objevují křičící davy lidiček, o kterých nebylo v tutoriále ani slovo. Asi 20 sekund jsem myslel, že oslavují nově postavenou elektrárnu a vesele sem si stavěl dál. Až později jsem si všiml, že ukazatel popularity rapidně klesá a zvyšuje se poplatek, který těm ječícím lidem má zabránit, když už ne protestovat, tak aspoň zbourat moje turbíny. Tehdy přišlo na řadu tlačítko pro průzkum země a musel jsem zjistit kde vítr fouká nejvíc a lidem to nejmíň vadí. Samozřejmě nejvíc fouká u jejich domečků a nejmíň nejdál, aby to bylo složitější. Lehkou úroveň jsem měl za sebou a skočil rovnou do nejtěžší. Když jsem měl horko těžko polovinu z 50 000Kwh, hru jsem prohrál, protože jsem překročil stanovenou dobu 3 let (den je asi zhruba sekunda) a navíc mě všichni nesnášeli, ať jsem stavěl kdekoliv jakkoliv velké turbíny.

Persvazivní hra Windfall z dílny Persuasive Games se snaží přesvědčit o tom, že stavitelné větrných elektráren mají mnohem více starostí než si jen tak stavět velké bílé vrtule všude kolem. Přitom se snaží odlehčit našemu životnímu prostředí pomocí alternativních zdrojů energie, a přesto narážejí na odmítavý postoj veřejnosti, které se výstavba týká, a podle mého názoru je v tomto směru úspěšná. Sám znám lidi, kteří mají větrnou elektrárnu za vesnicí a nemají žádné výhrady. I já osobně bych ji u nás na kopci rád přivítal. Hra mě celkem bavila, byla docela rychlá, jednoduchá, hudba byla uklidňující a na oddech stačí.

Radomír Stáňa 350793

Raid Gaza!

Stručný úvod

Hra představuje simulaci víceméně jednostranného boje izraelské armády s palestinským městečkem. Do boje vás uvede citát izraelského premiéra, který říká mimojiné, že cílem by mělo být maximalizovat počet Židů a minimalizovat počet Palestinců.

Mechanika

Máte čtyři plochy pro stavbu vaší základny, na kterých lze postavit velitelství, kasárny, letiště a raketové silo. Velitelství slouží ke zvýšení produktivity (rychlost trénování jednotek) a žádosti o finanční pomoc. Kasárny produkují pěchotu a tanky, letiště vrtulníky a stíhačky a raketové silo produkuje kupodivu balistické střely.

Proti vám stojí malé palestinské městečko v pásmu Gazy, z nejž občas vyletí balistická raketa, která podivně krouží vzduchem, až nakonec dopadne před hranice města, kde exploduje. Pokud posíláte tanky nebo pěchotu do útoku, tato raketa poškodí vaše jednotky. Žádný jiný typ odboje nečekejte.  

Na hru je 5 minut a váš úspěch závisí na poměru zabitých Palestinců vůči zabitým Izraelcům.

Požádat o peníze od vaší vlády můžete zadarmo, jediné omezení je 20vteřinový cooldown, než můžete požádat o další peníze.

Čas a závěr hry

Jakmile uběhne 5 minut boje, premiér zakončí celý boj a přidá vaše hodnocení. Mimojiné vám oznámí, že při jedné konkrétní bitvě (v realitě) byl poměr usmrcených Palestinců vůči Izralcům 25:1. Pokud váš výsledek z 5minutové bitvy je horší než toto číslo, premiér vám oznámí, že jste jej zklamal. Pokud máte lepší poměr než byl při dané události, dostanete pochvalu.

Shrnutí

Hra je velmi zajímavá svým pojetím, v neutrálním slova smyslu. Když používáte zbraně, kterým se nepřítel nemůže bránit (letadla, vrtulníky, rakety), získáte nejlepší skóre. V každém případě prohrát snad ani nejde. Také takřka neomezené dotace skrze "červený telefon" jsou poměrně úsměvné a o něčem vypovídající. Otázkou zůstává, zda chtěl tvůrce ponechat hře jednoduché pojetí či je to úmyslná narážka na politiku USA.

Raid Gaza v rukách člověka nepoužívajícího vlastního rozumu, pouze pasivně přijímacího informace z okolí, může podpořit neodůvodněný rasismus vůči lidem palestinského původu.

Jiří Křupala, 362622

Harpooned - oceánologem snadno a rychle

Pro svou analýzu jsem si vybral persuazivní hru Harpooned. V podstatě se jedná o jednoduchou akční hru, v níž pod zámínkou výzkumu velryb, je ve velkém lovíte. K dispozici máte velrybářskou loď ozbrojenou výbušnými harpunami a „chytacím módem“. Princip hry je velmi jednoduchý – pomocí směrových kláves ovládáte pohyb lodi a pomocí klávesy „x“ střílíte výbušné harpuny na malé, velké a střední velryby, které se pak dále dělí na vzácnější kousky, ze kterých je více masa. Po určité době k vám dorazí výzkumná loď, na kterou přesunete maso získané z velryb. Výzkumná loď vás odmění statistikou, ve které se dozvíte, jak bylo naloženo s vaším úlovkem – kolik se z něj získalo žrádel pro zvířata, „whales burgerů“, kosmetických přípravků a nakonec vždy jen jeden výzkum. Posádka výzkumné lodi se vždy jen podiví, proč je v dané oblasti čím dál míň velryb, popřípadě se bude snažit zjistit, proč se velryby bojí „našich lodí“ a nabádá nás v pokračování výzkumu (lovu velryb).

Náš úkol nám mají znesnadnit protestanti, kteří se snaží bránit velryby vlastním tělem (de facto kvůli nim hra obsahuje další ovládací prvek – pod písmenem „c“ se ukrývá klávesa pro zajmutí protestantů, které ovšem není povinné a hra se dá dohrát i bez něj) , dále pak vrtulníky médií (které jen nečinně přihlížejí lovu a pouze znásobují pokuty za případné „nehody“, které se mohou protestantům stát) a nakonec všudy přítomné ledové kry, které poškozují naši loď. To vše se odehrává ve flashové grafice, ve které za zraněnou velrybou zůstává krvavá stopa, za poškozenou lodí stopa kouřová, velryby při vynoření vypouštějí gejzíry vody a ještě by se našlo několik dalších detailů, které nijak neolivňují hratelnost, ale leckoho mohou potěšit.

Hra, jak se dá tušit, se snaží upozornit na ožehavé téma „velrybolovu“. Už jenom název hry – Harpooned : Japenese Cetacean Research Simulator – sám o sobě je dost provokativní, neboť za lov velryb ve velkém obviňuje očividně Japonsko. Servítky si nebere ani v herním skóre, ve kterém jsou vyjádřeny relativně nízké pokuty za zranění civilních účastníků, doslova masivní produkce „whales burgerů“ a jen mizivé výsledky výzkumu, díky čemuž je nutné lovit dál a dál. Dalším vykřičníkem, na který se evidentně snaží upozornit, je zaslepenost médií. Jak už jsem zmínil, vrtulník médií na celou scénu nečinně přihlíží, nezasahuje do ní a jen dokumentuje údajný „výzkum“. Hra de facto končí okamžikem kdy ulovíme poslední velrybu a už prostě není co „zkoumat“ - což podle mého názoru má hráče donutit zamyslet se nad současnou situací. Hra je podle mého názoru hodně přesvědčivá, ikdyž celou situaci lehce satirizuje a zlehčuje.

Stanislav Hubáček @ 357529

DEBT SKI ... aneb můžeš se mít jako prase v žitě, jen na to mít

Z nabídky persvazivních her na www.persuasivegames.com jsem si vybrala právě tuto hru a celku byla jsem příjemně překvapená. 

Hráč musí na své cestě po moři pomocí prasátka na skútru sesbírat různé peněžní položky. Příjmy tvoří peníze a výdaje tvoří položky spotřebního zboží (notebook, šaty, boty, zmrzlina) a náklady životních potřeb (jako náklady na domácnost, jídlo, palivo a zdravotní péči). Dle prvotního výběru – zda chceme být šetřílci, průměrní či bychom chtěli utrácet hodně - se liší počet nákladů životních potřeb, které musíme v průběhu naší cesty sesbírat. Spotřební zboží nám zvyšuje ukazatel štěstí. Musíme si jen dávat pozor na to, jestli na vše máme. Nasbíráme dostatek peněz, abychom mohli pokrýt veškeré své náklady? 
Samozřejmě tu existuje banka, v případě že by naše náklady převýšily naše příjmy. Jsou tu však jistá omezení – je tu určená maximální hodnota, kterou nám banka půjčí a nezapomíná se ani na splátky (samozřejmě, že v případě kdy zapomenete zaplatit alespoň nejnižší splátku, tak se vám zvýší úrok). 
Nesmíme také zapomenout na nečekané náklady – jako je zvýšení daně, zdravotní náklady a další, které nás zastihnou, když nás zasáhne vlna tsunami. 
Hra je celku dobře promyšlená. Už jen hlavní postava prasátka je celku zavádějící (jak už mám napsáno v nadpise – můžeš se mít jako prase v žitě, jen na to mít). Není lehké si hlídat všechny příjmy a výdaje (tak jako v normálním životě) a nesmíme zapomenout na uhrazení (sesbírání) nákladů na základní životní potřeby – bez toho, abychom splnili limit – hra končí. A co teprve banka a placení dluhů? 
Pro dosažení vysokého příjmu se musíme celku snažit a musíme promýšlet jak dosáhnout co nejvyšší sumy (hned na začátku je postupně zobrazená celá trase, kde aspoň přibližně, ale rychle, vidíme, kde je nejvíc peněz a kde se jaké položky nacházejí. Na vlnu tsunami musíme reagovat rychle (nečekané výdaje jsou přeci jen nečekané výdaje), ale můžeme si jí vyvarovat. 

Celku zábavnou formou je zde zobrazeno, jak si máme dávat pozor na peníze, na dluhy a je tu mnoho aspektů z peněžního systému. Při jakémkoliv nedodržení pravidel hra končí (můžeme říct, že to je tak i v normálním životě, kde se prostě musíme naučit hospodařit s penězi). Navíc ještě na před tím než začneme hrát a poté co dohrajeme, se nám zobrazují různé informace o dluzích a peněžním systému v USA. A na závěr musím ocenit hudbu, kde máte na výběr více skladeb (takže když skončíte, nemusíte neustále poslouchat jednu a tu samou písničku znovu a znovu od začátku). 

Šárka Krejčová (344717)

Windfall

Po delším uvažování jsem si zvolila psát o persvazivní hře Windfall, zabývající se problematikou výstavby větrných elektráren a tím, jak je veřejnost vnímá. Hlavním úkolem hráče je během tří let postavit tolik větrných mlýnů a větrníčků (pracovní názvy :), aby jimi bylo do sítě přiváděno předem dané množství elektrické energie, které máme od prvopočátku určeno jednou ze tří úrovní obtížnosti. Zároveň musíme za drobný poplatek prozkoumat jednotlivá políčka země, abychom našli co nejlepší umístění pro výstavbu. Každé políčko charakterizují čtyři údaje, přičemž já osobně jsem se rozhodovala zejména na základě údajů o větrnosti. U hry je také důležité dbát na dobré vztahy s veřejností, s čímž souvisí druhý údaj: cena pozemku. Čím vyšší je cena, tím kontroverznější je výstavba elektrárny. A je to právě ona veřejnost, se kterou bývá problém. Mrňaví lidičkové se úzkostlivě brání jakýmkoli výrazným zásahům do jejich kresleného životního prostředí a pobouřeně a vytrvale poskakují pod vámi postavenými mlýny nebo kabely, přičemž si zjevně neuvědomují záslužnost vašeho jednání. Čím větší mlýn, více mlýnů na jednom místě, nebo v blízkosti obydlí, tím více energicky hupsajících nespokojených panáčků a tím větší „politická cena“. Až postupem času stráveného experimentováním jsme s přítelem přišli na to, že co se první a druhé úrovně týče, malých větrníčků si můžete postavit, kolik chcete, a lidičkové jsou v klidu, zatímco u velkých mlýnů pohoršeně hulákají už po čtyřech, které se jim zdají umístěny příliš blízko u sebe. Člověk se musí lehce pozastavit nad logikou takového jednání, vzhledem k tomu, že v případě použití taktiky malých větrníčků, už mezi nimi nemohou případně ani chodit.
Hra chce pravděpodobně poukázat na nezáviděníhodné postavení energetických společností, které se snaží odlehčit životnímu prostředí pomocí hledání alternativních zdrojů energie, a přesto narážejí na odmítavý postoj veřejnosti, které se výstavba bezprostředně týká, a dle mého názoru je v tomto směru mírně úspěšná. Nejspíš hlavně u těch, kteří nad tímto tématem nikdy nepřemýšleli, by mohla vést k zamyšlení, ale pro jedince, kteří se v této oblasti orientují, nebo již mají utvořený názor, k přehodnocení stanoviska nejspíš nepovede. Za sebe musím říci, že sama jsem se u nás s daným problémem jako takovým nesetkala, na Ostravsku řešíme, co se prostředí týče, témata trochu jiného druhu. Naproti tomu, znám rodinu, která má jednu takovou větrnou elektrárnu kousek za vesnicí a lhala bych, kdybych s jistotou tvrdila, že k ní mají nějaké výhrady. Hra samotná mě celkem bavila, byla rychlá a jednoduchá a jako oddech naprostá pohoda, ale vzhledem k tomu, že jsem si většinu možných kombinací stavění už vyzkoušela, nemám proč se k ní vracet.

učo 361615

Exkurze do fascinujícího světa japonského výzkumu oceánu se zvláštním zřetelem na kytovce

Hráčskou personifikací je velká rybářská loď vybavená výbušnými velrybářskými harpunami. Loď pluje stále vpřed. Úkol spočívá ve vyhýbání se ledovým krám, nasměrování lodi za ocasy kytovců, jejich usmrcení sprškou výbušných harpun a sbírání kusů masa. Menší kusy nemají takovou výdrž jako obří majestátní plejtváci, vytěží se z nich však poměrně málo masa. Když je loď plná, přiblíží se výzkumné plavidlo, která převezme všechno nalovené maso. Proběhne výzkum, jehož výsledkem je nesčetné množství hamburgerů, žrádla pro kočky, kosmetických výrobků - a pak také jeden papír s výsledky výzkumu, které však nejsou uspokojivé. Tvrdí, že počet kytovců v dané oblasti se snižuje a je třeba ulovit další, aby výzkumníci přišli na to proč. Nejlepší bude lovit těhotné samice, nebo ohrožené druhy… Ovšem ani pečlivý výzkum nepomáhá a velryby se dále vytrácejí. Do toho na loď pravidelně dorážejí fanatici na rychlých člunech a ponorkách. Nenávidí vědu a pokrok. Výbušným harpunám jsou ochotni bránit i vlastním tělem, své životy staví nad velryby. Neuvěřitelné.

Kritiku něčeho lze nejúderněji vyjádřit tak, že je divák filmu, či hráč hry přímo ztotožněn s tím, co je kritizováno. V této hře je hráč ztotožněn s arogantním velrybářským průmyslem, který veřejnosti lže tím, že lov na velryby je regulovaný a převážně probíhá pro vědecké účely. Lež je představena ve svém vyšším stupni, kdy se na první pohled stává ospravedlnitelnou. Pokaždé, když jsou kusy masa odevzdány na „výzkum“, hra seriózně upozorní, že počet kytovců prudce klesá a že je třeba s tím něco dělat. Což znamená lovit dále, aby mohl proběhnout další „výzkum“.
V záměrně zvrácené logice, v níž je hráč zlem, jako zlo vystupují ochránci velryb. Lodí často záměrně překáží v cestě. Lze je sice zničit, ale za to je hráč penalizován. Je potřeba utratit peníze, aby se zklidnilo veřejné mínění. Ovšem tyto pokuty jsou záměrně absurdně nízké a pokud hráč nechce vysloveně lámat rekordy ve skóre, může dotírající čluny ničit, kdykoliv se objeví. Situaci občas zkomplikuje zpravodajská helikoptéra, která pokutu za „mylné“ usmrcení protestujících zvyšuje.Vždy se objeví jen velmi krátce. Zájem publika zpravodajství o velryby je pouze krátkodobý.

Hra se za cenu manipulativní neobjektivnosti snaží vyjádřit absurdnost nadměrného lovu velryb a nemožnost tento trend změnit. Její přesvědčivost ale naráží na to, že námětově podceňuje hráče v porozumění tohoto tématu. Nestálost zpravodajství, rybářské společnosti ukrývající se za výzkum, zastrašování protestujících občasným násilím, nic z toho zřejmě nebude pro hráče nové. Jedinou výjimkou je konec hry, v němž je hráči oznámeno, že všechny velryby vyhynuly z neznámého důvodu. Už nikdy neproběhne žádný výzkum a nebudou žádné „velryboburgery“, či kosmetické výrobky. Hra tedy varuje, že lovci velrybářské společnosti si neomaleným lovem samy zadělávají na krach.

Grafická stylizace pracuje s červenou barvou. Jakmile je jednou velryba zasažena, zanechává za sebou rudou šmouhu, a při smrti se rozpadne na obrovskou krvavou louži plnou masa. Hru není příjemné hrát také z toho důvodu, že velryby coby hlavní nepřátelé nejsou schopny bránit se.

Jan Jireš, 181833