Saturday, October 15, 2011

Ugh! Fuj doby kamennej

Bones Park Software Artistic (1992). Ugh! (MS-DOS).




Milovaná žena nášho jaskynného muža mala vždy vysoké nároky a tak sa raz, keď mu jablko zo stromu padne na hlavu, rozhodne skonštruovať helikoptéru a
zarábať si prepravou ostatných jaskynných ľudí. Hráč musí touto ľudskou silou poháňanou helikoptérou preletieť cez 69 úrovní, vyhnúť sa prírodným prekážkam, dinosaurom, nepriateľskím vtákom (pterosaurom) a za finančnú odmenu odnášať zákazníkov na miesta, ktoré naňho pred nástupom navrieskali. Kolízie s prekážkami, pády do vody, tvrdé pristátia a dotyky motoru helikoptéry s prekážkami môžu spôsobiť škodu na vrtuľníku. Taktiež prevádzka vrtuľníka vyčerpáva výdrž pilota, ktorá môže byť obnovená zdvihnutím ovocia zrazeného zo stromu kameňom, ktorého spustením môže rovnako omráčiť nepriateľské monštrum.

Hra tiež predstavovala Hotseat mód dvoch hráčov, v ktorom súťažili v rýchlom dokončení levelu. Verzia pre DOS ponúka aj kooperatívny multiplayer. V prípade potreby si hráč môže urýchliť postup vkladaním hesiel do rôznych úrovní, na čo mu stačí poznať názvy piesní populárnych gotických kapiel Christian Death a Current 93



Platformy: Amiga, Commodore 64, DOS
Rok vydania: 1992
Žáner: arkáda/letecký simulátor

Download: http://www.acid-play.com/file/ugh.zip


Friday, October 14, 2011

Star Wars: Dark Forces

LucasArts Entertainment Company LLC (1995). StarWars: Dark Forces. (MS-DOS).

Dark Forces je střílečka z pohledu první osoby, ne nepodobná Doomu (iD Software, 1993), zasazena do monstrózního světa Hvězdných Válek. V úvodní misi musí hráč, coby postava Kyle Katarn, získat plány Hvězdy smrti a předat je do rukou princezny Leii, čímž se dostává těsně před události prvního filmu ságy Star Wars (Star Wars: Episode IV – A New Hope; George Lucas, USA, 1977). Hra ovšem nebyla určena pouze fanouškům, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nejednalo se o pouhé „přelepení textur“ v Doomovském editoru map.

Pro hru byl od nuly napsán engine pojmenován „Jedi“, jež jako jeden z prvních dovoloval hráči pohled vzhůru i dolů. K postupu byla také zapotřebí chůze v podřepu nebo dokonce výskoky do těžko přístupných míst. Jakkoli to dnes zní absurdně, v roce 1995 tyto schopnosti postavy teprve začínali platit jako standard. Atmosféru také dotvářela technologie iMUSE (Interactive MUsic Streaming Engine). Ta má za úkol sledovat dění na obrazovce, podle něhož vybírá vhodný hudební podkres. Díky kapacitě CD-ROM byla jednotlivé kola a důležité okamžiky protknuty ručně animovanými videosekvencemi, dávající hře více filmový feeling.

Platformy: DOS, Macintosh, PlayStation

Rok vydání: 1995

Žánr: FPS

Série: Star Wars: Jedi Knight

Hlavní designér: Daron Stinnett

Země původu: USA

Lands of Lore - jak přijít o zaměstnaní

Westwood Studios, Inc (1995). Lands of Lore: The Throne of Chaos (MS-DOS)



Lidi, jež přijdou do kontaktu s tímto RPG dungeonem, poznáte snadno: okousané nehty, kruhy pod očima, mastné a rozcuchané vlasy, v ruce žádost o přerušení studia a v mobilu textové zprávy od přítelkyně či přítele žádající si pozornost hráče. Proč to ale takhle je? Co to vlastně kovalo hráče k počítačům? Jde snad o geniální a přelomové RPG? Byla tato hra něčím výjimečná, extrémně promyšlená, složitá, inovativní? Kde se vzal onen masový úspěch, který donutil vývojáře vytvořit další dvě (obecně vzato mizerná) pokračování?

Upřímně řečeno - šlo jen o další hru tohoto typu. V době vydání první verze v roce 1993 již svět znal hry jako Dungeon Master, Eye of the Beholder, Ishar, Might and Magic... Všechny mají shodných několik prvků: zpravidla se odehrávají ve fantasy prostředí (spousta motivů je čerpána jednak z klasických knížek tohoto typu, jednak z notoricky známých deskových her Dungeon and Dragons), hráč ovládá hrdinu nebo několik hrdinů naráz z pohledu první osoby, a v neposlední řadě neprovádí plynulý pohyb, ale posouvá svou partu po políčkách (odtud se také setkáváme s označením "krokovací dungeon"). Lands of Lore tedy nepřišel s něčím, co by bořilo mantinely. Jen v sobě obsahoval několik opravdu velmi chytrých prvků.

V první řadě šlo o uživatelsky velmi příjemnou hru. Ovládání je velice snadné a intuitivní, boj se odehrává v reálném čase jedoduchým klikáním na ikonky zbraní, kouzlení rovněž. Tato koncepce nevyžaduje po hráčích mnohahodinová studování manuálů nebo zdlouhavé seznamování s principy hry a hráč je tak vržen rovnýma nohama do dobrodružství. Povyšování postav také není nic složitého, hrdinové se zlepšují jen ve třech kategoriích (boj, magie a mrštnost - střelbu z luků a kuší a páčení zámků).

Grafika na svou dobu byla velmi hezká, přesně plnila svou funkci. Pokud se procházíte po lese, vše je krásně barevné, sem tam na vás vyskočí z houští zlotřilý ork s klackem v ruce, když se plazíte kobkami, klaustróbní prostředí vám hraje hezky na nervy. Vše dokresluje hudba, která se velmi variabilně mění a stává se nedílnou součástí atmosféry (velmi hluboko v kobkách přitvrzuje), typické fantasy prostředí umožňuje stavět vám do cesty všemožná obludária a postavy symbolické pro tento svět - elfy, trpaslíky, mocné mágy, naleštěné rytíře.

Příběh? Inu... Stěžejní pilíř RPG her. Zde je spíše přímočarý: jedné staré čarodějnici hrábne a rozhodne se zneškodnit krále (pochopitelně dobrosrdečného) a zmocnit se celého království. Téměř se jí její úmysl zdaří, je tu však ještě vlásek naděje - král přežije, ale potřebuje lék. Vy se vydáváte na cestu ho nalézt a zneškodnit čarodějnici. Více z příběhu prozrazovat nebudu, užijte si jej v plné míře sami. Jde o nejednou použité schéma cesty a záchrany, setkáváme se s mnoha archetypickými motivy (dobrý král, zlá čarodějnice,...), ovšem vyprávění je vedené velmi chytře, s náležitou gradací a mnohými překvapeními a nečekanými odbočkami. Zajmavý je také kontrast někdy až pohádkové atmosféry (čarodějnice s rozcuchanými vlasy, bradavicí a ne zrovna zastrašujícím hlasovým projevem působí mnohdy až komicky, také některé malebné lokace) a všudypřítomné temnoty a pocitu naléhavosti (setkání s osudovými postavami, strach lidí, které potkáváte).

Hratelnost je naprosto nebeská a představuje hlavní devízu tohoto počinu. Při hraní se dostavuje notoricky známý pocit "už jen prozkoumám tuto odbočku a pak už opravdu půjdu spát, no dobrá, tak ještě tenhle dungeon, a hele, velká příšera, napřed ji porazím, určitě u sebe bude mít nějakej pěknej meč..." a tak dále. Od této hry je opravdu velmi těžké odejít a to i v dnešní době. Přispívají k tomu již zmíněné prvky: jednoduchá uživatelská přístupnost, atmosféra, takřka pohádkový příběh s temným podtextem a úchvatná fantasy atmosféra. Přičtěme k tomu některé detaily, jako možnost některé postavy přemluvit a vyhnout se tím konfliktu, možnost rozbití kompasu při pádu z větší výšky (hra z roku 1993!), používání vosích hnízd jako zbraní, kompletní dabing druhé verze hry z roku 1995, ... ...

Lands of Lore tedy nepřinels nic novéhoo, jen vypiloval do dokonalosti zavedné postupy, získal masový úspěch a stal se legendou na poli RPG her, na kterou dodnes vzpomíná nejeden hráč.



Platformy: PC (MS-DOS)

Rok vydání původní vezre: 1993

Součást série: Lands of Lore series

Žánr. RPG dungeon

Země výroby: USA

Musím se hodně učit...BUDOKAN: the Martial Spirit


Typ hry: bojové sporty

Platforma: PC (MS-DOS), Amiga, Sega Megadrive, Commodore 64, ZX Spectrum, MSX

Rok vydání: 1989-1991

Výrobce: Electronic Arts

Hlavní designer: Michael Kosaka

Programátor: Ray Tobey


Budokan je jednou z mnoha bojových her, která však na svou dobu přinesla hráčům pohledný kabátek VGA grafiky, a rozumně obtížné hratelnosti. Příběh, který je pouze ve verzi pro Megadrive, odkazuje k filmům jako Karate Kid nebo Kickboxer. Bezejmenný hrdina zocelený pouličními rvačkami narazí na starého mistra karate, který ho nasměruje k lepšímu životnímu stylu a zapíše ho do své školy karate. Hráč se tedy vydává cestou bojovníka ke splnění hlavního cíle, a to vítězství na turnaji bojových sportů. Zde se příběh ustálí spíše na herní kopii Karate Kida, protože hráče nečeká nic jiného, než „léta“ dřiny a odříkání a souboje limitované pravidly karate.

Hráč má k dispozici výcvikové místnosti, ve kterých se musí naučit čtyři základní bojové styly. Vedle klasického Karate je tu samurajské Kendo, Nunchaku a nakonec Bo, které připomíná boj s násadou od smetáku (dřevěná hůl). Samotné naučení se všech stylů v použitelné formě je zdlouhavá záležitost, pohyby jsou proveditelné, ale komba ve stylu Mortal Kombat opravdu nečekejte. Tím více se však hra blíží k simulaci bojového sportu, což také primárně je. Turnaj nabízí ve dvanácti kolech gradaci obtížnosti a rozmanitost bojových stylů, ve kterých nechybí tonfa, ninjovské shurikeny nebo rozmanitá sada japonského zemědělského nářadí. Hráč je navíc povinen využít všechny základní bojové styly, protože každý styl lze použít pouze čtyřikrát.
Po grafické stránce hra nabízí rozmanité ztvárnění každé tréninkové i turnajové místnosti, včetně animovaného pozadí a protože jsme v Japonsku, nechybí ani Godzilla (designerský Easter Egg).

Budokan je povedeným kouskem, který nemá po grafické ani herní stránce slabších míst. Je to výjimečná bojovka, u níž jsem strávil spoustu herních hodin. (a několik dalších hodin poté, co jsem objevil důmyslně ukrytý klon Arkanoida)

Petr Zapletal, 333874

Superhero League of Hoboken

Legend Entertainment Company (1994). Superhero League of Hoboken. (MS-DOS)

Superhero League of Hoboken patří mezi polozapomenuté klenoty z dílny již neexistujícího amerického vývojářského studia Legend Entertainment Company, které se do paměti hráčů zapsalo především v první polovině 90. let sérií ilustrovaných textových (a posléze kompletně grafických) adventur - za všechny můžeme jmenovat kupříkladu hry Timequest, Shannara či Gateway. Adventury tohoto studia bývaly většinou vyvíjeny dle knižních licencí, ale v případě Superhero League of Hoboken popustili tvůrci uzdu své fantazii a realizovali vlastní námět. I když "popustit uzdu" je možná zbytečný eufemismus - fantazie v případě Superhero League of Hoboken řádí jak utržená z řetězu.
Hra je zasazena do prostředí postapokalyptických Spojených států, ze kterých se vlivem vzrůstajícího environmentálního znečištění toxickým odpadem stala země chaosu, anarchie, násilí - a taky velmi zajímavých genetických mutací. Hráč vede (až devítičlenný) tým "superhrdinů", kteří se rozhodli vzrůstajícímu nepořádku čelit. Uvozovky jsou v tomto případě skutečně na místě, jelikož si lze těžko představít tým, který by byl klasickému superhrdinskému mýtu vzdálenější, než ten váš. Kupříkladu vámi ovládaný hrdina "Crimson Tape" je obdařen úžasnou superschopností vytváření organizačních tabulek, další členové týmu kupříkladu umí nahlédnout do krabice od pizzy, aniž by ji otevřeli, či zvedat nepřátelům hladinu krevního cholesterelu. Podobně vyšinutý humor (jaký v pozdějších letech implementovali do svých her třeba Shiny Entertainment) a satira na klasické superdinství je ve hře přítomna doslova na každém kroku a právě bizarnost a jedinečnost nápadů patří mezi hlavní devizy hry.
Ze žánrového hlediska se dá Superhero League of Hoboken označit jako hybrid adventury a RPG. Značnou část hry tvoří plnění questů zadávaných "Komisařem", které v sobě obnáší jak řešení puzzlů za pomoci sesbíraných a zkombinovaných předmětů, tak tahové souboje s pestrou škálou protivníku za pomoci neméně pestré řady zbraní. Členové týmu disponují čtyřmi statistikami, které lze navyšovat získáváním zkušeností za vítězné souboje či kompletně prozkoumané lokace. Se žánrovou variabilitou také souvisí přítomnost více pohledů - po herní mapě se hráč pohybuje viděn shora, ale jakmile navštíví konkrétní lokaci či narazí na protivníky, hra se přepíná do pohledu první osoby. Superhero League of Hoboken je, uvážíme-li dobu vzniku, skutečně velmi otevřenou hrou, dávající hráči poměrně velké množství svobody, přinášející velké výzvy a jim adekvátní odměny. V součtu s již zmíněným všudypřítomným humorem to dělá ze Superhero League of Hoboken rozhodně zapamatováníhodný zážitek, jenž má přes nevyhnutelnou technologickou zastaralost potenciál oslovit a pobavit příznivce fúzí adventur a RPG i dnes.

Platformy: PC (MS-DOS)
Rok vydání: 1994
Žánr: adventura/RPG
Hlavní designér: Steve Meretzky
Země původu: USA

Jiří Janík, 363895


Wizardry VII : Crusaders of the Dark Savant


Sir-tech Software,Inc.(1992) Wizardry VII:Crusaders of the Dark Savant(MS-DOS)

Wizardry jsou spolu s Might and Magic jednou z nejstarších RPG sérií.První díl Wizardrů byl vydán již v roce 1981,sedmý díl vyšel o jedenáct let později, poprvé v sérii s VGA grafikou.Jedná se o klasické RPG,které v příběhu kombinuje prvky sci-fi a staré dobré magie(kosmické lodě X mágové).Obrovská rozsáhlost,šest škol magie,komplexnost tahového boje a systém levelování(to co děláte,tak v tom se zlepšujete)jsou hratelnostní prvky,které mě u této hry udržely nespočet hodin.Nesmím zapomenout zmínit speciální vlastnosti určitých povolání a ras(celkem je ve hře 11 ras a 13 povolání),které přijdou vhod při tvorbě vaší party.Wizardry VII jsou klenotem RPG a překvapivě odolávájí neúprosnému zubu času.Komu nevadí vyšší obtížnost a v pozdější fázi hry nutnost(!) kreslit si mapy oblastí,může hru zkusit i dnes,rozhodně se nudit nebude.

Platformy: MS-DOS, Windows 95, FM Towns, Mac OS, PlayStation
Rok výroby: 1992
Součástí série: Wizardry
Žánr: RPG
Hlavní designér: David W. Bradley
Země výroby: Kanada, vydáno v USA

Vít Šiler, 322086



Castlevania - Na Drákulu jedině s bičem

Konami Industry Co. Ltd.(1986). Castlevania.(NES).



První díl ze série Castlevania je klasická plošinovka, která vypráví příběh o legendárním lovci upírů Simonu Belmontovi a jeho cestě na hrad hraběte Drákuly. Příběh nedosahuje nikterak nebeských rozměrů, nicméně již na tehdejší dobu se zde projevila snaha o komplexnější zabudování historie světa a původně tento jednoduchý nápad z roku 1986 rozvinul celou historii ságy, která se i přes povrchnost začala zaplétat sama do sebe.

V době, kdy tato hra vyšla, byl žánr plošinovek populární a na trhu se jich vyskytovalo nadmíru, nicméně i přesto přinesla do žánru něco nového a získala si své fanoušky. Jedna z těchto věcí je například temná atmosféra či hudba, jež je obecně v celé sérii až na několik výjimek prvotřídní a stejně, jak je tomu u jiných sérií jako třeba Final Fantasy, vyšla i hudební CD s kompilací toho nejlepšího.

Asi ale tím naprosto nejslavnějším aspektem hry, který se s ní táhne odjakživa, je její obtížnost. Od chvíle prvního spuštění hry se hráčovým nejvěrnějším společníkem stane Game Over obrazovka. Smrt je v téhle hře všude, je nelítostná, je zlá a umí frustrovat. Hodně.

Z velké části je to způsobeno především ovládáním. Není svižné jako u MegaMana nebo Maria a prkenné pohyby postavy mohou být pro moderního hráče jen stěží skousnutelné. Pokud se ale obrní silnými nervy, čeká ho zajímavý herní zážitek. Na 8-bitový standart je všech šest levelů poměrně dobře a jednolitě graficky zpracováno a hra je až překvapivě návyková.

Problém s konzolí NES však byl u většiny her podobný – absence ukládání. Což je u sebevražedného virtuálního maratonu v podobě této hry nepříjemný problém a je doprovázen mnohdy sprškou neslušných výrazů. Když však po několika hodinách útrap hráč konečně porazí posledního bosse (Drákulu), dostaví se pocit uspokojení natolik silný, že se může statečně poplácat po rameni a dát si týden zaslouženého volna.


Platformy: NES (Family Computer Disk System), Commodore Amiga, Commodore 64, MS-DOS, Game Boy Advance, J2ME, Wii

Rok vydání: 1986

Série: Castlevania

Žánr: plošinovka

Designér: Akihiko Nagata

Země původu: Japonsko


Jana Kilianová (359378)