Hra lidských rozměrů: analýza hry The Migrant Trail (2014)

Následující text je analýzou online hry The Migrant Trail, tematicky zaměřené na imigraci odehrávající se v oblasti Sonorské pouště na hranicích Mexika a Spojených států amerických. Tu ve spolupráci se studiem Gigantic Mechanic v roce 2014 dotvořil Marco Williams, profesor New Yorské Univerzity a režisér/producent dokumentárního filmu The Undocumented (USA, 2013), pojednávajícího o následcích současné imigrační politiky USA.

Dokument zachycuje činnost zástupců pohraniční stráže, kteří se snaží zabránit úmrtím emgirantů, práci lékařských vyšetřovatelů a příslušníků mexického konzulátu identifikujících těla mrtvých a mexické rodiny vyrovnávající se se ztrátami svých příbuzných. „Chtěl jsem odkrýt tuto humanitární krizi, je to humanitární krize. Láme mi srdce, že naše politika, imigrační politika Spojených států amerických, má za následek 2000-3000 úmrtí podél tohoto koridoru,“ tvrdí Williams (viz záložka „Campaign“ na stránkách projektu na www.kickstarter.com). V jiném rozhovoru promluvil o svém cíli polidštit účastníky debaty o ilegální imigraci na obou stranách.

David Bordwell a Kristin Thompsonová ve své knize Umění filmu rozlišují dvě formy dokumentárního filmu (2010, s. 453). Dokumenty využívající kategorickou formu uplatňují kategorie, seskupení uspořádaných informací o světě, a ty poté předkládají divákovi (např. dokumentární film o motýlech). V případě rétorické formy filmař předkládá argumentaci. „Cílem takového filmu je přesvědčit diváky, aby přejali předkládaný názor na věc a snad se v ní i nějak angažovali. Tento typ přesahuje filmy využívající kategorickou formu v tom, že se snaží jasně argumentovat.“ (2010, s. 462). The Undocumented je dokumentem formálně rétorickým. Film diváky přímo oslovuje, jeho celkové téma je věcí názoru (můžeme tedy zaujmout několik stanovisek, nejde o prezentaci nevyvratitelné pravdy) a obrací se k našim citům (Bordwell a Thompsonová, s. 462). Hra měla pomoci film propagovat a je s ním spjata nejen tematicky, ale i stylisticky skrze vložené krátké klipy z dokumentu zastavující se v nehybné fotografie. V analýze mě tedy bude zajímat, jak rétorická forma The Migrant Trail dosahuje cílů, jež si pro svůj film Williams vytyčil, a jak spolu konkrétně jednotlivé složky hry spolupracují při vytváření argumentace pro hráče.

Jako užitečný zdroj informací při analýze mi poslouží první kapitola knihy Persuasive Games: The Expressive Power of Videogames (2008) Iana Bogosta věnovaná mimo jiné procedurální rétorice. Ta pro Bogosta znamená proces vytváření argumentů skrze procesy, ne skrze utváření slov a obrazů. Zdrojem jsou určitá pravidla chování, konstrukce dynamických modelů (Bogost, 2008, s. 29). Vedení analýzy usnadní text Mii Consalvo a Nathana Duttona Game Analysis: Developing a methodological toolkit for a qualitative study of games (2006, online), ve kterém autoři předkládají několik výzkumných otázek pro analýzu nejdůležitějších herních oblastí reprezentujících komponenty nejsilněji se podílející na celkovém herním zážitku. Autoři rozlišují:

(1)   „Object inventory“ - souhrn různorodých předmětů, k jejichž sbírání je hráč vybízen, aby posilnil svoji postavu nebo zesílil herní účinky, vyřešil hádanky apod. Užitečné je katalogizování předmětů např. dle jejich využití (jedno nebo více?), možností interakce, jejich ceny ad. S analýzou herních předmětů se nabízí několik širších otázek a tyto konkrétní mě budou zajímat v analýze The Migrant Trail: Jaká úloha a důležitost je herním předmětům přisuzována? Jsou oceňovány více než postavy nebo interakce ve hře?

(2)   „Interface study“ -  jakákoliv informace na obrazovce poskytující hráči přehled o životech, statusu postav, bojová či akční menu atd. Jaké informace jsou privilegovány a např. zvýrazněny?

(3)   „Interaction map“ – zde se analytik zabývá možnostmi, které hráč má v souvislosti s interakcí s jinými hráči či postavami ve hře. Jsou interakce omezeny? Mění se časem? Jaký mají interakce rozsah?

(4)   „Gameplay log“ – představuje celkový svět příběhu a emergentní povahu hraní (gameplay), to „neočekávané“. Spadají sem i otázky zaměřené na intertextualitu (Odkazuje hra k jiným médiím?).

Napsal jsem, že Williams usiloval o polidštění obou stran vtažených do problému ilegální imigrace. S tím hra The Migrant Trail koresponduje tím, že ji lze hrát jak za imigranta putujícího pouští do USA, tak i za člena patroly, která v oblasti hlídkuje a plní nejrůznější povinnosti (dopadávání nezdokumentovaných imigrantů, pomoc raněným, navracování ostatků). V modu imigranta je hráčovým cílem dostat přes hranice celkem 12 osob. Každá z nich je jasně definovaný jedinec s vlastním jménem, specifickým fyzickým vzezřením a stručnou historií a motivací pro nebezpečnou cestu (informace v prologu a informace v epilogu). Tímto způsobem jsou herní avatary silně polidštěné a prohlubují hráčovu imerzi a citové zaujetí pro celou různorodou skupinu.

Po vybrání postavy hráč za omezené množství peněz (lišící se postavu od postavy dle jejího příběhového pozadí) v obchodě nakoupí vybavení na cestu. Na výběr je oblečení (boty, tričko, mikina, kšiltovka), jídlo (jablka, sušené hovězí, plechovky tuňáka ad.) a mast představující předmět zlepšující fyzickou kondici postavy. Je nutné i brát ohled na váhový limit, přeplněný batoh bude postavu zpomalovat a její statistiky budou déle ubývat. Každá postava totiž disponuje čtyřmi ukazateli hodnot (hydratace, energie, fyzička, vůle), které je nutno doplňovat (hydrataci vodou, energii jídlem, občas postavě pomůže vzpomínka na rodinu zvyšující hodnoty ukazatele vůle). Primárním cílem je udržet všechny ukazatele na přijatelné hodnotě a přijít až do sjednaného místa setkání (které není nikde vyznačené), kde skupinu vyzvedne partner průvodce skupiny.

Významná je v tomto režimu hraní (1) oblast. Čtvrtinu obrazovky putování zabírá obsah batohu, další čtvrtinu poté statistiky postavy. Přetažením předmětu na avatar se příslušná hodnota doplní o příslušný počet bodů (voda hydratuje lépe než jablka). Vyžadována je neustálá pozornost od hráče, je nutné sledovat ukazatele a zároveň se v nehostinném prostředí vyhýbat hlídkující patrole. Nákup a kombinace předmětů jsou velmi důležité, každý doplňuje hodnoty jinak a všechny zajišťují přežití postavy. Abych odpověděl i na otázkou položenou dříve: jsou ceněné více než interakce a postavy – s těmi jen mlčky snášíte útrpnou cestu a možnosti interakce s nimi nabízí pouze hra (a to opět na úrovni předmětů ve hře, kdy můžete např. jinému poutníkovi poskytnout mast na puchýře), nejdou vyvolat hráčovou akcí. Pokud takový předmět nemáte, nemusíte dělat nic, nebo postavu zanechat svému osudu v poušti, aby nezpomalovala ostatní. Vše je podřízeno osudu postavy, kterou zrovna představujete. Herní interface se ještě skládá z ukazatele ušlé vzdálenosti, počtu mil do cíle a uplynulých hodin (vzdálenost se může i protáhnout, pokud hlídka donutí skupinu vyrazit oklikou). Co se oblasti (3) a (4) týče, hráč skupinu imigrantů naviguje k cíli pomocí kliků na směr cesty a formuje ji jednoduchými rozhodnutími při událostech, jež hra sama generuje (odpočinek přidá energii, překonání kopce sníží fyzičku, odmítnutí pilulek od průvodce sníží vůli ad.). Ovládání je jednoduché, ale týká se závažných věcí.

          I hratelné postavy hlídkujících jsou fyzicky odlišené, mají jména, stručnou historii a názor na celou věc (prolog). Ovládání je opět velmi jednoduché, hráč výběrem směru určuje putování vozidla stejnou mapou jako při hraní za imigranta. Oblast (2) obsahuje ukazatele počtu zajatých, navrácených ostatků a mrtvých osob. Vůz má rozsah vidění, který lze rozšiřovat či zmenšovat se zpomalováním, resp. zrychlováním našeho pátrání. Interface umožňuje sledovat i počet pokrytých mil a zbývající čas směny. Ten krátí některé odhalené stopy, jež je vypátrat a vedou např. až ke skupině migrantů potřebujících lékařskou pomoc. Hráč má ale možnost je ignorovat a pouze skupinu zajmout, urychlit tak proces a v průběhu směny pochytat co nejvíce ilegálních osob. V závěrečném epilogu hra nabídne přehled vykonané práce a ujistí hráče, že takto vypadá každodenní směna člena patroly.

          Na úrovni celkového designu je hra soudržná a jednoduchá, kombinují se v ní prvky herní grafiky a již zmíněné klipy a fotografie z Williamsova dokumentu. Tento komplexní způsob společně s adekvátní charakterizací všech hratelných postav a jednoduchým ovládáním hráči umožňuje soustředit pozornost na jasný argument předložený skrze proces hraní: v oblasti Sonorské pouště není strana těch dobrých a špatných, jde především o životy lidí poháněných nejrůznějšími motivacemi a pohnutkami, vystavených složitým morálním dilematům, projevujících solidaritu v místech, kde by ji nikdo nečekal. To z The Migrant Trail skutečně činí hru lidských rozměrů.