Thursday, November 12, 2015

Fikční realita: Analýza hry The Migrant Trail



Volně dostupná hra The Migrant Trail (Stezka migrantů) představuje téma, které v amerických médiích rezonuje již značně dlouhou dobu – nelegální migrace převážně mexických obyvatel do Spojených států.  Toto téma je sice obecně známé i v evropské diskuzi (a tudíž i v českém prostředí), nicméně až během posledních několika měsíců – s příchodem tzv. uprchlické krize, jsou si lidé tohoto fenoménu více vědomi a hra The Migrant Trail tak nabývá jiných – vážnějších významů. Tvůrci se snaží hráčům přiblížit strastiplnou cestu, kterou lidé na cestě za lepšími životními podmínkami musí během svého putování Sonorskou pouští zažít. Hra však neobsahuje pouze linii samotných uprchlíku, ale i členů hraniční stráže mezi Mexikem a USA a hráč se tak seznamuje s oběma stranami této problematiky. Jednoduše řečeno hra obsahuje dva mody, kdy v tom prvním se s hraničáři snažíte sledovat stopy a pochytat co nejvíce uprchlíků (popřípadě jim poskytnout pomoc) a v modu druhém se nejdříve ocitnete v pomyslném obchodě se surovinami a oblečením, kde musíte zvolit správné oblečení a počet surovin (aby jich byl dostatek, ale přitom aby vás jejich váha příliš nezatěžovala) a následně se již vydáváte na samotnou cestu přes poušť, kde musíte rozumně nakládat s nakoupenými surovinami, abyste cestu zvládli.
Hra byla vytvořena jakou součást mediální kampaně The Undocumented[1], která poukazuje na stále častější úmrtí lidí snažících se dostat skrze Sonorskou poušť do Spojených států. Toto takřka aktivistické pozadí tak zřetelně poukazuje na vzdělávací charakter hry, která má především přiblížit hráčům toto téma a představit jednotlivé postavy jako reálné osoby, za nimiž stojí mnohdy tragické životní příběhy. Každá postava – ať uprchlík či hraničář – mají totiž ve hře přidělené osobní výpovědi a motivace, kterými svůj odchod z Mexika (v případě uprchlíků), či střežení hranic (v případě hraničářů) zdůvodňují.
V případě hraničářů, kde se tvůrci spokojili se třemi postavami, se ve dvou případech jedná o lidi s hispánským původem, tedy o bývalé migranty či jejich potomky. Každý však ke své povinnosti chránit hranice přistupuje jinak – pomáhat migrantům, tvrdě stíhat drogové dealery, nebo zamezit nelegálním přistěhovalcům ve vstupu do země. Než se však dostaneme k samotné hře, ukáže se nám panel, který jednoduše vysvětluje úkoly opravdových hraničních hlídek, kterými je zadržení neregistrovaných lidí, poskytnutí první pomoci a hledání ostatků těch, kteří během cesty podlehli únavě či přírodním vlivům. V dalším kroku, kde vidíme jednotlivé členy hraniční hlídky, jsme již přímo nabádání, abychom ve hře pomohli co nejvíce lidem, kolika budeme během své služby schopni tak, abychom redukovali počet úmrtí uprchlíků. V tomto momentě je nám tak jasné, že se v modu věnovanému hraničářům nebude jednat o žádný akční lov lidí pomocí uspávacích šipek, či ostrých nábojů, jak je nám mnohými filmy předkládáno, ale spíše se bude jednat o ukázání lidské stránky členů hraniční stráže.
V modu věnovanému uprchlíkům se setkáváme s celou uprchlickou skupinou, čítající přes deset lidí. Jako nejčastější motivace k překročení hranic se zobrazuje sjednocení s rodinou, která se již v USA usadila, či nalezení lépe placené pracovní pozice, za kterou se však neskrývá ziskuchtivost ale snaha pomoci svým znevýhodněným rodinným příslušníkům či jiným blízkým osobám. Stejně jako v případě s hraničáři, i zde jsou nám jednotlivé důvody předkládány jako osobní příběhy, které v nás mají probudit soucit s jednotlivými uprchlíky.
Hra nám nedovolí si libovolně vybrat postavu, se kterou chceme hrát, nýbrž musíme nejdříve dohrát za jednu postavu, aby nám hra umožnila hrát s postavou následující. V případě části s uprchlíky dává tento krok smysl, jelikož s každou další postavou se obtížnost zvyšuje tím, že jdete s dítětem, máte menší rozpočet na suroviny a oblečení či máte nižší fyzickou kondici. Avšak v případě s hraničáři tento postup nedává příliš smysl, jelikož mají všechny tři postavy stejné podmínky. Další poněkud omezující vlastností hry je to, že po odemknutí všech postav si nemůžeme mezi nimi vybírat tak, abychom svůj potenciální neúspěch napravili. Hra nás tak v tomto momentě nechává v poněkud bezútěšné situaci, jelikož se nám napoprvé v drtivé většině případů nepodaří poušť projít kvůli vysoké obtížnosti hry a my tak máme následovně možnost se podívat na výčet úmrtí, která jsme způsobili. Pravděpodobně se jedná o záměr tvůrců v nás vyvolat silné pocity odkazující na reálné tragédie odehrávající se v Sonorské poušti, nicméně když se s negativními zprávami setkáváme i v případě úspěšného projití pouště v tom smyslu, že tato postava byla po nějakém čase deportována, nezískala práci či nějaký jiný rodinný příslušník zemřel během této cesty, v hráčích je záměrně vyvoláván pocit beznaděje, který však nepřináší žádné uspokojivé řešení. Další deprimující okamžiky zažíváme během samotné cesty pouští, kdy s pozdějšími postavami se nám díky nedostatku financí krátí počet surovin, a my tak nejsme schopni poskytnout pomoc dalším členům skupiny, kteří to zrovna potřebují. Mnohdy se jedná o větší polovinu skupiny, kterou jsme nuceni nechat na pospas osudu v poušti. To vše za cenu přežití naší vlastní postavy, jež však není vůbec jisté.
Grafická stránka hry je jednoduchého kresleného charakteru, avšak realismu je zde docíleno pomocí fotografií a krátkých videí z reálných míst na hranici Mexika a USA. Mnohdy drastické pohledy na těla v rozkladu, hnisající puchýře, či dehydratované lidi v nás znovu nezanechávají příliš pozitivních reakcí.
Celkově hra představuje poněkud drsný pohled na problematiku uprchlíků, kde záměrem tvůrců bylo pravděpodobně co nejvýrazněji na tuto skutečnost upozornit. Hra The Migrant Trail ve spojení s interaktivní mapou na webu theundocumented.com, která ukazuje reálná místa nalezených mrtvých těl uprchlíků, vytváří silnou reflexi, která má možnost stát se výraznější hlásnou troubou na rozšíření vědomí o strastech a utrpeních všech migrujících lidí.


[1] http://theundocumented.com/

No comments:

Post a Comment