Endgame: Syria

Endgame: Syria je karetní simulací z dílny nezávislého vývojářského studia Auroch Digital spuštěnou na konci roku 2012 v rámci projektu GameTheNews. Je považována za první videohru, která se otevřeně zabývá neutichajícím válečným konfliktem v Sýrii.

Hráči je zprostředkován interaktivní exkurz do Sýrie na sklonku roku 2012, konkrétně do 91. týdne trvání občanské války, ve kterém ztráty na životech civilistů činí 39 000. Zde má v čele povstalců odrazit vládní nátlak a destabilizovat režim natolik, aby byl uzavřen mír, nebo vláda kapitulovala. Tohoto cíle může dosáhnout systematickým nabouráváním všeobecné podpory režimu a to dvěma nástroji - politickým a vojenským.

Po úvodním tutoriálu, který skýtá přehršel informací, v nichž se snaží podrobně postihnout místy ne zrovna zřejmé herní mechanismy, přichází možné zklamání a předsudky - vizuál zůstává neměnný a je zřejmé, že se jedná o tahovou karetní hru.
Každý tah představuje jeden týden. Na jeho začátku je prezentována aktuální náhodně generovaná situace (např. nezájem médií, podezření z užití chemických zbraní, …), která ovlivňuje pozitivně i negativně oba aktéry, což se projevuje na ukazatelích indexu podpory. V rámci jednoho týdne dojde k politické a vojenské fázi. Hráč vždy pouze reaguje na vynesené karty vlády a volí k nim jednotlivě akce losované na základě nahodilého počítačového algoritmu.

V politické fázi hráč vybírá dvě ze čtyř karet, které mu dávají možnost přijmout podporu ze strany sympatizujících států a unií, posílit obranu či útok ve vojenské fázi a naopak odrazit podobně laděné akce vlády. Karty jsou sobě poměřeny a výsledek se zohlední na ukazateli podpory a počítadle mrtvých civilistů.

Ve vojenské fázi poté volí čtyři z osmi karet zastoupené různými jednotkami (pěchota, atentátník, RPG jednotka, atd.). Každá z těchto karet disponuje šesti hodnotami - útok, obrana, typ (pozemní, vzdušný, protivzdušný), pravděpodobnost civilních ztrát, civilní ztráty a cena ve formě odečtení podpory za užití akce (v případě většího počtu škod a mrtvých je i újma na podpoře vyšší). V tuto chvílí je užito principu přebíjení, přičemž jakékoliv prolomení obrany každé z karet či civilní ztráty jsou trestány snížením indexu podpory.

Tento postup je opakován, než je dosažena kritická hodnota na ukazateli indexu podpory hráče či počítače. Před definitivní porážkou vládního režimu většinou dojde k nabídce mírové smlouvy, kterou hráč může a nemusí akceptovat. Po vítězném screenu dojde k nastínění konsekvencí války, jako jsou například rozpad Sýrie či rozšíření islámského extremismu. Každou hru může nastat lehce odlišný scénář.

Tým developerů Auroch Digital prostřednictvím GameTheNews  spoluprací s předními světovými médii bezprostředně reaguje na nové či stále aktuální problémy globálního měřítka, jejichž podstatu a závažnost se snaží přenést do počítačových her.  Dá se však spekulovat, zda v tomto případě došlo k ideálnímu prolnutí předkládaných informací a samotného provedení.  

Odvážná tematika zvedla vlnu kritiky skýtající různorodé názory, etické a morální otázky a zažehla diskuzi, jejíž význam daleko přesahuje herní průmysl. Krátce po uvedení této hry byla vyhodnocena obchodem s aplikacemi Apple App Store jako závadná, což uvrhlo i samotný Apple do ohniska polemik. Jako pozitivní aspekt této kontroverze se dá označit přinejmenším větší sledovanost.

Hra vznikla prostřednictvím rychlých vývojových metod za dva týdny a jistá uspěchanost a nedotaženost z ní přímo čiší. Bohužel se nejedná o drobné chyby (stylistika ad.), i graficky se jedná o jednoduchou, ale funkční formu. V současné době, kdy jsou stále populární a propracovanější „flashové hry“, remaky starých her a retro-vizuální enginy, se rozhodně nedá považovat audiovizuální ztvárnění Endgame: Syria za handicap. Co ale utrpělo nejvíce, je samotná pointa konceptu a účinnost aplikovaných informací.

Jak si uvědomit onu závažnost akce a reakce a jaké důsledky za své konání očekávat? Ve hře absentuje nástroj, který by hráče donutil za své činy převzít odpovědnost, či se do této situace jakkoliv vžít. Podstatné je také nedostatečně efektivní vyznění, které by onu tragičnost tématu dokázalo nenásilně přizpůsobit hernímu jazyku.  Totéž se dá prohlásit o celkové atmosféře, která zdaleka neodpovídá zamýšlenému sdělení.

Všechny tyto aspekty simulaci upírají nepochybný potenciál, který se po chvíli hraní rozplývá ve víceméně bezmyšlenkovité klikání a mechanizaci úkonů podobnou karetní přebíjené, ve které se stírá rozdíl mezi životy Syřanů a zdvihovým objemem automobilu.
Jistou podobnost je možné sledovat např. s Papers, Please, kde je závažnost tématu srovnatelná a taktéž je užito minimálních prostředků, ale koncept naprosto koresponduje s promyšleným herním jazykem a atmosféra tím získává něco na způsob sofistikované brutálnosti - uvěřitelnosti.

Další věcí, která může mnohé PC uživatele odradit, je nutnost instalace internetové platformy (na principu Steamu) z jednoho z nabízených serverů, skrze niž lze pak hru stáhnout či hrát online. Registrace i instalace působí například na stránkách Desura.com velmi těžkopádně a zmateně.

Volba karetní formy simulaci také trochu ubírá na serióznosti. Autoři s informacemi pracují v čistě faktické rovině a nevytvářejí mezi hráčem a hrou nějaké emoční pnutí. 

Endgame: Syria patří mezi hry, které mohou hodně nabídnout, ale troskotají v procesu kvůli necitlivému propojení jednotlivých elementů. Hráče možná ani netěší, že vyhrál. Největší přínos je bezesporu v prolomení tabu herního průmyslu a diskutování této problematiky na globální úrovni.

Jan Podlena, 382831