The Migrant trail - Analýza hry

Úvod:

Pro svou analýzu jsem si ze tří her vybral hru nazvanou The Migrant Trail, jež se věnuje tématu migrace. Konkrétně se hra zabývá nástrahami migrace mezi mexickou a americkou hranicí, jež musí hráč strategicky překonat.

Cíl hry, role, myšlenka hry, postavy:

V této flashové hře hrané přes prohlížeč je možné hrát za dvě role. Buď můžete být migrant/ka, nebo patrol/ka (policista/ka). Úkolem migranta je dostat se přes hranice a překonat nástrahy pouště, přes kterou vede cesta do země zaslíbené. Rolí policisty je v hlídkovém voze projíždět pouští, hlídat její prostor a snažit se buď migrantům zabránit v překročení hranice, podat pomoc raněným, anebo identifikovat pozůstatky těch, co túru nezvládli.

Myslím si, že hlavním posláním této hry (na rozdíl od většiny her) není zabavit hráče, ale spíše je upozornit na to, jak celá situace migrace mezi mexickými a americkými hranicemi vypadá a informovat hráče o dané problematice. Neříkám, že zábavnost není důležitá, avšak její význam je utlumen edukační složkou, která je v této hře významnější než u většiny jiných her.

Edukaci přispívá mechanika v podobě mnoha vyskakovacích textových oken, které jsou do hry zakomponovány. Hned na začátku hry, obdržíte statistické informace o nastalé situaci. Hráč se tedy ihned může vžít do situace, a hru tak prožívat ještě silněji. Kromě autentického přiblížení dané situace, se mi nejvíce líbí přiblížení postav, za které hráč hraje. Obzvláště pak, když si ve hře vyberete roli migranta. Každý z nich má totiž odlišný příběh. Postupně se tedy hráč dostává do situace, kdy se mu už sice podařilo dostat aspoň s jednou z postav do bezpečí, avšak stále má chuť hrát dále, protože se chce dozvědět příběhy ostatních členů migrantské skupiny. Hráč chce vědět, co migranty do této situace přivedlo a snad i morálně posoudit, zda je tato cesta oprávněná, či nikoliv. Například, postava Diega byla z USA vyhoštěna kvůli potyčkám a rvačkám. Cestování Diega tak, alespoň v mých očích, nebylo až tak vynucené, jako například u Francisca. Toho k cestě do USA přinutilo onemocnění syna. Aby měl Francisco na zaplacení operace, jež by synovi zachránila život, musel se vydat do USA, kde by byl schopen vydělat mnohem více peněz.

Další výhodou hry je, že postavy nemají jen odlišná jména, vzhled a příběh, ale i startovní pozici. Dostat se do USA za postavu Diega je „nejjednodušší“, protože je mladý, silný muž, kterému na cestu přispěli strejdové. Naopak pozice Josefata je ztížena nejen fyzickými silami, ale i financemi.

Role migranta - Před cestou:

Samotná hra začíná v kempu poblíž hranice, v němž je Vaším úkolem nakoupit si suroviny, jež budou na cestu potřeba. Připomeňme si, že hra může skončit buď:

a)      Úspěšným doražením na místo určení

b)      Chycením policií (zatknutí, vyhoštění)

c)      Vyčerpáním některé z životně důležitých fyzických sil (voda, energie, fyzická síla, odhodlanost)

d)      Zraněním, které zabrání v pokračování

Výběr surovin je pak kritický právě vzhledem k bodu „c“. Na výběr máte z několika rozličných surovin (s odlišnými vlastnostmi), jež hráči pomáhají k udržení potřebné hladiny vody, energie, fyzické síly a vůle. Jakmile se některá z těchto hodnot dostane na nulu, Vaše snažení končí. Jelikož máte omezený počet financí, musíte si rozmyslet, jaké suroviny nakoupíte.

Své postavě nesmíte zapomenout koupit ani oblečení (bod „d“), jako jsou boty, kšiltovka, košile, či bunda, které Vás budou chránit před kaktusy, škorpiony a sluncem.

Pokud nakoupíte příliš mnoho surovin, Váš baťoh bude těžký a zpomalí tempo chůze, což by nejenže více vyčerpávalo Vaši postavu, ale také by dalo více času policii, aby objevila Vaši výpravu.

Role migranta - Cesta:

Po nakoupení surovin se Vaše skupinka vydává na samotnou cestu. Zde čelíte mnoha nečekaným situacím a těžkým rozhodnutím. Snažíte se sice směřovat na sever, avšak někde narazíte na policii. Vy se pak musíte rozhodnout, jestli budete riskovat a doufat, že kolem patrolů proklouznete, anebo se otočíte zpátky a ztratíte tak drahocennou energii.

Do toho všeho v poušti můžete narazit na různé situace. Některé pozitivní, jiné negativní. Tou pozitivní mohou být např. aktivisti, kteří Vám dodají barel vody. Horší pak je, když na své cestě potkáte rančera. Ten informuje policii, která získá větší rozhled na mapě a snáze Vás objeví.

Ve hře je i několik situací, ve kterých se hráč musí rozhodovat podle situace. Například můžete narazit na barel s vodou pro dobytek. Pokud ji vypijete, doplní Vám hydrataci těla, avšak ubyde Vám fyzická síla, jelikož voda pro dobytek není úplně čistá a zdravá. V průběhu hry se dostanete i do složitých morálních rozhodnutí. Například, když jednoho z členů posádky bodne škorpion, je jen na Vás, zda mu dáte svou injekci antibiotik, nebo si ji budete šetřit pro případ nouze.

Všechny tyto situace jsou zobrazovány skrz mechaniku vyskakovacích oken s krátkými videi, jež ještě více podtrhují situaci, do které jste se dostali. Na videích můžete vidět třeba puchýře, jež si někteří členové výpravy přivodili, či vzpomínky na rodinu, které Vám přidají odhodlání cestu úspěšně dokončit.

Myslím si, že výše zmíněné zobrazování mechanik v podobě videí ve hře nastávají náhodně. To mi však vůbec nevadí, jelikož si myslím, že v reálném putování nastává vzpomínání na rodinu, či zvrtnutí si kotníku, opravdu více méně náhodně a nedá se dopředu příliš ovlivnit. Díky tomuto jsem si například uvědomil, že ať už se člověk na cestu připraví sebelíp, často je v určitých situacích odkázán na náhodu a štěstí. Podobně na mě hra zapůsobila i v situaci, kdy jeden z členů posádky chytl trn do nohy. Ze začátku bych tohoto člověka nechal v poušti, aby nezdržoval celou skupinu a pragmaticky tak zvýšil šanci na záchranu většiny. Avšak, když už jsem znal více příběhů, tak mi bylo líto nechat Francisca v poušti. Chtěl jsem jej zachránit za každou cenu a nechat jej ve skupince, přestože ji zdrží. A právě takové pocity, či změny postojů, rozhodnutí by hra v hráčích měla vyvolávat.

Role policisty:

Na této roli se mi líbí, že hrajete opět za různé postavy, s různými příběhy a v průběhu směny v poušti nacházíte různá vodítka. Někdy je to mrtvý migrant, jindy „jen“ raněný, kterému zachráníte život, jindy náznak toho, že místy nedávno prošla skupinka migrantů. Vy se můžete vydat po stopách a najít tak celou skupinku. Na konci šichty dostanete statistické informaci o ujetých kilometrech, nalezených vodítcích a zachráněných migrantech.

Negativa hry:

Hra má však i svoje nedostatky. Například, mapa pro přesun je vždy stejná. Myslím si, že i když se asi putuje přes stejnou poušť, konkrétní stezky by se v průběhu let měli měnit. A to nejen kvůli přírodním vlivům, ale i tomu, aby policie nemohla snáze vystopovat migranty. Navíc, policie je vždy na jednom konkrétním místě, stačí se mu tedy vyhnout a hra je pak víceméně o přežití v nehostinných podmínkách (pokud postupujete přímo na sever). Dále mi trochu vadí, že náhodně nastalé situace vyskočí na obrazovce úplně z nenadání. Podle mě, migranti už z dálky vidí, že na určitém místě je něco nezvyklého, avšak z dálky to nejsou schopni identifikovat. Proto bych na mapu udělal otazníček, který by naznačoval, že se při vstoupení na ono místo něco stane. Hráč by tedy dopředu věděl, že se něco stane, nevěděl by však konkrétně, co to bude. Zajímavé by bylo i to, kdyby se v rámci skupiny měnily role. Jednou bych byl vedoucí já, podruhé bych byl jen obyčejný migrant, který musí poslouchat velitele. Myslím si, že taková situace v realu také nastane a mohla by v hráčích častokrát vyvolat rozhořčení z nesprávného rozhodnutí velitele. Výše jsem oceňoval náhodnost toho, co se stane, avšak určité věci by mohly být fixně dané. Například, každých 24 hodin bych měl mít možnost se rozhodnout, zdali budu putovat v noci, nebo jestli si odpočinu. Trochu více strategie do hry by vložila možnost zkažení surovin. Například tuňák v konzervě by nemusel vydržet putování dlouhé 96 hodin a 55 mil v nehostinné, horké poušti, a mohl by se zkazit.

Závěr:

Celkově hru můžu hodnotit veskrze pozitivně. Do jisté míry byla zábavná (později už stereotypní) a především mi zábavnou formou přiblížila situaci mexických migrantů. Věci, které jsem hře vytýkal, byly spíše drobnosti, kterými by se dala vylepšit, nešlo však o nic zásadního. V mém hodnocení by dostala 70%.

Jaroslav Ševeček, UČO: 427013