Hot Date

Hot Date je velmi vtipná hra od autora Georga Batchelora pro Windows, Mac OS a Linux. Hned po krátkých titulkách se hráč ocitá na rychlém rande, kuriózní ovšem je, že naproti vám u stolu sedí mopslík.

Hlavní postava je jistě ten hlavní důvod, proč se Hot Date odlišuje od ostatních her v žánru date sims. Hned na začátku vás totiž přiměje pustit se do přemýšlení. Je váš partner opravdu pes nebo jde pouze o univerzální placeholder? Jestliže je to skutečně mopslík, co je potom hráč? Jedna z hlášek vašeho protějšku, která by se dala volně přeložit jako: „Seš fajn kocour, pse.“ naznačuje, že tento problém nemá cenu řešit a raději bychom se měli nechat vést na vlně humoru, kterým tato hra překypuje. Ať už jde o muže, ženu nebo něco úplně jiného, tak charakter, se kterým se budete bavit, je ve většině případů plný cynismu. Na hráči je, zda zaujme stejný postoj nebo se pokusí dovést rande ke zdárnému konci.

Na začátku svému protějšku sdělíte své jméno, dále pokračujete nějakou neutrální frází jako „Ahoj“ nebo „Rád tě poznávám“, načež můžete začít klást různé otázky. Komunikace pomocí navigace v dialogovém menu je tedy jedinou featurou hry a ovládání je velmi jednoduché, přestože při prvním spuštění může hráč chvíli tápat, než pochopí, co se po něm chce. Pomocí šipek nahoru a dolů lze zvolit začátek věty, zatímco šipkou vpravo se rozbalí další možnosti a vy můžete volbu specifikovat. Pro konečný výběr otázky čí volbu odpovědi slouží klávesa enter. Ve hře je celá řada témat, která se průběžně obměňují. Zajímavé je pak sledovat, jakou reakci vaše otázka vyvolala. Společník vám sdělí svůj názor, který je sice vybrán náhodně, v dalších scénách se však odpověď může začít opakovat. Zvláštně může ovšem vypadat, když některé téma zopakujete několikrát po sobě a pokaždé dostanete jinou reakci, což může být zcela v rozporu s odpovědí, kterou jste slyšeli již dříve. Přitom by nebylo složité, kdyby psík reagoval slovy „Na tohle už ses ptal“ nebo možnost zcela vyloučit. V některých případech pak můžete dát najevo, nakolik se svým partnerem souhlasíte vy sami a občas budete vyzváni, abyste ve zkratce uvedli vlastní odpověď. Nic vám samozřejmě nebrání napsat nějaký nesmysl a vašemu společníkovi to vůbec nepřijde divné, díky tomu však rande nepůsobí tak jednostranně.

Celé jedno setkání trvá tři minuty, na jejichž uplynutí vás upozorní zvonek. Dalo by se čekat, že právě to, nakolik se svým protějškem najdete společnou řeč, bude ovlivňovat, zda se s vámi bude ještě někdy chtít vidět, i zde však asi hraje roli náhoda. Nejednou se mi stalo, že jsem byl odmítnut navzdory kladným reakcím nebo jsem byl překvapen úspěchem, přestože to nevypadalo, že bychom během rozhovoru našli společnou řeč. Důležitou roli hraje nejspíš i to, na kolik věcí jste se stačili zeptat, než vám vypršel čas. I když jednou jsem dokonce uspěl, aniž bych během celého setkání vybral jediné téma, což vede k zamyšlení, zda se dá výsledek nějak ovlivnit nebo zda je dopředu rozhodnuto, jak vše skončí. Dobrý detail je, že mopslík dokáže vtipně poukázat na to, když se rozhodnete celé tři minuty mlčet, na druhou stranu, ani on se nějak aktivně nesnaží probudit konverzaci. Přitom by bylo hezké mít tu možnost reagovat na téma toho druhého, ať by to už bylo výběrem z přednastavených možností nebo vstupem z klávesnice.

Hra byla vytvořena v enginu Unity. Audiovizuální stránka zde hraje velmi důležitou roli. Hudba od Leviho Packa je pomalá a uklidňující, byť poněkud jednotvárná. Bubny trochu připomínají tikot hodin, což se do scény hodí. Jediným dalším zvukem je efekt psacího stroje, který doprovází postupně zobrazující se text. Jednoduché, ale líbivé prostředí, kde převládají tmavě zelená, hnědá a růžová, navozují trochu ponurou ale klidnou až intimní atmosféru. Za stolem sedící psík je hezky animovaný a zároveň i z jeho pohybů můžete usoudit, jaké reakce v něm vybrané téma vyvolalo. Vzadu na stěně lze vidět něco jako hodiny, což pomáhá určit, kolik času zbývá do konce rande. V případě neúspěchu není třeba zoufat, v jedné hře vystřídáte až sedm psíků s různými jmény. To platí i v případě, že váš partner souhlasí s dalším setkáním. Ve hře tak možná chybí nějaký závěr, ve výsledku totiž snad ani nezáleží na tom, jestli jste byli úspěšní čí nikoliv.

Podle mého názoru je hra naprosto skvělá. I při opakovaném hraní jsem byl stále schopen nalézt témata, která jsem ještě nepoužil a dostat odpovědi, které jsem ještě neslyšel. Přesto ale nejsem schopen s jistotou říct, zda a co se autor touto hrou snaží sdělit. Protože model postavy je ve všech scénách totožný, tak by mohlo jít o to, abychom nesoudili ostatní podle vzhledu. Dále by se dalo říci, že je potřeba více než tři minuty na to, abychom někoho poznali. Ve hře je totiž naprosto nemožné za tak krátkou dobu vyčerpat všechna témata, což platí stejně i v reálu. Anebo se autor snažil naznačit, ať máme rádi své mazlíčky, protože i zvířata mohou mít city. A možná je to něco úplně jiného. Ono když se koukáte do těch velkých černých očí, tak je opravdu těžké brát tuhle hru vážně.

422473, Roman Gluszny

Save the Date - analýza hry

Save the Date je freeware hra ktorá bola vydaná v roku 2013 spoločnosťou Paper Dino Software, ktorú tvorí vlastne iba Chris Cornell. Je dostupná pre PC, pre operačné systémy Windows 2000 a neskôr, Mac OS X 10.4 a neskôr, a Linux x86a. Hra je vizuálnou novelou s elementami dating sim. Celý jej obsah sa dá dokončiť za menej ako hodinu.
Samotné meno hry môže mať dvojitý význam. Pred tým ako som ju začal hrať, očakával som že význam „Save the Date“ bude rovnaký ako na pozvánkach na svadbu a hra bude preto veľmi romantická. Názov je však doslovný, snažíte sa zachrániť ženu s ktorou ste na rande.

Do dating sim hry vstupuje s tým, že cieľom bude získať si priazeň toho, s kým ste na rande. Neovládate žiaden avatar , len čítate na obrazovke text ktorý vpred posúvate kliknutím myšou či klávesnicou. Vyberáte si z možností ktoré vás posunú ku koncu príbehu.
A na prvý pohľad je to tak aj pri Save the Date. Preberiete rolu protagonistu bez mena, ktorý má dohodnuté rande s Feliciou. Vyberiete si reštauráciu z ponúkaných možností a potom sa hra ďalej vetví keď si v reštauráciách objednáte jedlo, kde budete sedieť či zvolíte reakcie počas rozhovoru. Každá vetva možností však skončí rovnako, Felicia zomrie a to rôznymi spôsobmi, od alergickej reakcie na arašidy, cez zblúdilú guľku či explóziu reštaurácie až po absolútne bizarné spôsoby ako útok ninjov alebo morskej príšery. Po každej smrti dostane Game over obrazovku a môžete začať odznova.
Už po prvej smrti je však jasné, že táto hra nebude asi len o randení. Na obrazovke pribudnú možnosti, podľa toho čo sa stalo v predchádzajúcich pokusoch. Ak bola Felicia zastrelená, budete mať možnosť ju varovať a pred guľkou ju zachrániť, ak sa pod ňou prepadla terasa, môžete je jej povedať aby sa posunula. To otvára nové možnosti dialógu, kde Felicia samozrejme chce vedieť, ako viete čo sa má stať. Hra je na mnohých miestach veľmi meta.  Na výber je možnosť, keď protagonista povie, že sú vo videohre a on sa ju snaží zachrániť. Hráč sa tak čoraz väčšmi stotožňuje s protagonistom, ktorý sa snaží získať si Feliciinu dôveru tým že si zapamätáva detaily z predchádzajúcich prechodov príbehom.
Po tom ako ju presvedčíte, dostanete sa do novej lokácie, ktorá vyzerá, že by mohla byť vyvrcholením príbehu. Konverzácia sa úplne zmení, a vyzerá to, ako keby Felicia skôr hovorila k hráčovi a nie k postave ktorú ovládate. Môžete jej povedať ako a koľkokrát zomrela alebo aj to, či je vaším zámerom len dokončiť hru a vidieť obrazovku ktorá vám povie že ste boli úspešný. Po tom ako Felicia opäť zomrie a tentokrát smrťou ktorá sa zdá absolútne nepravdepodobná, no neodvrátiteľná. 

Posledné dialógy sa sústredia na samostatný príbeh. Je možné ju zachrániť? Existuje cesta v ktorej bude šťastný koniec? Odpoveď ktorú nám je poskytnutá, je dokončiť si príbeh po svojom. Dobrý koniec tak v tejto hre v klasickom slova mysle neexistuje. Celá skúsenosť sa odohráva v mysli hráča, neviem ako postavy vyzerajú, kedy sa prvýkrát stretli, čo cítia a málokedy vieme čo si myslia. Aj napriek tomu si tieto veci domyslíme. Stačí tak vypnúť hru a povedať si že žili šťastne a zomreli na starobu, alebo čokoľvek iné, čo sa zdá ako správny koniec.

Pokiaľ ale chcete šťastný koniec, existuje spôsob ako sa k nemu dopracovať. Autor v súboroch zanechal návod ako upraviť hru a byť „hackerom“. Dostane po štarte hry novú možnosť v ktorej ste super hacker a máte rande v lietajúcom hrade. Felicia vyhrá viaceré lotérie a bývate na súkromnom tropickom ostrove. Tento koniec je ale napísaný tak prehnaným štýlom, že neprinesie žiaden záver, či potešenie.

Hra je založená na open source hernom engine Ren'Py, ktorý je určený pre tvorbu vizuálnych noviel. Je ním limitovaná v možnostiach, no nastavenia ponúkajú všetko čo sa dá od hry v štýle vizuálnej novely čakať.

Dá sa nastaviť hlasitosť zvuku, veľkosť okna, rýchlosť textu a čo je dôležité pre túto hru, dajú sa vymazať trvalo uložené dáta. Ukladanie dát tu funguje na dvoch úrovniach. Počas hry sa dá kedykoľvek pozícia v hre uložiť a kedykoľvek načítať. Keď Felicia zomrie a hra skončí, niektoré dáta sa uložia natrvalo a to umožňuje mať nové možnosti pri ďalších prechodoch hrou. Vďaka ich vymazaniu ma hráč možnosť prejsť hrou od začiatku.

Hudba je jednoduchá a hodí sa k lokáciam pre ktoré je určená. Celý soundtrack ku hre má okolo 15 minút, po chvíli tak budete počuť stále to isté. Zložil ho Francisco Cerda a rovnako ako hra je voľne dostupný na stiahnutie.

Grafika hry je veľmi jednoduchá a vytvorená autorom bez zjavných skúseností. Každá lokácia má jednu či dve, skôr symbolicky vyzerajúce, pozadia, na ktorých sa dajú tak akurát rozoznať obrysy a predmety.  Hra neponúka žiadne efekty, ak nerátam jednu zmenu pozadia bez čiernej obrazovky. Nevieme ako vyzerajú postavy, pretože nie sú nijak ilustrované. To sa na začiatku zdá možno trochu odradzujúce, no to sa po chvíli úplne stratí, pretože hlavnou pointou pri tejto hre je príbeh a jeho význam a to že nevieme ako protagonista vyzerá môže byť aj pozitívnym prvkom.

Keď som začal túto hru hrať, nevyzerala príliš dobre a moc som toho ani neočakával. Biedna grafika, bizarné udalosti občas ako vystrihnuté z Bčkového filmu, neustále opakovanie toho istého, len preto aby som sa dostal ku správnej možnosti. Počas hry mi tiež vadili pop kultúrne referencie, ktoré síce dávali zmysel, ale boli trochu nepríhodné. Hra ma však nakoniec pozitívne prekvapila.

Príbeh so zaujímavou myšlienkou, ktorý v nás mení pohľad na postavy v hrách. Núti premýšľať o tom, či si „zaslúžia“ toľkokrát zomrieť, až kým mi nedostaneme dobrý koniec. Zamyslieť sa nad tým, prečo má hráč pocit, že potrebuje na konci hry odmenu, aj keď len v podobe pár pozitívnych slov.  Ukazuje, že dobrý koniec sa dá nájsť aj inde ako len na obrazovke, lebo každý príbeh ktorý čítame alebo vidíme, sa odohráva v prvom rade v našej fantázií. 

Marek Čierny 422575

Hot Date

Úvod

        Hra Hot Date je netypický dating simulator, od anglického herného vývojára Georga Batchelora, v ktorej sa budete snažiť zaujať pozornosť partnera, ktorý sa pred vami objaví. Nutnosť dodať, že ide o takzvaný speed dating, ktorý je zameraný na prvý dojem, keďže takéto rande sú časovo veľmi obmedzené – v tomto prípade ide o tri minúty. Tu nastáva prvý problém. Partner, ktorého dostanete je mopslík, vo všeobecnosti považované nie zrovna za najpríťažlivejšie plemeno.

Herné mechaniky

       Celkovo keď sa pozrieme na žáner dating simulators môžeme hovoriť vo väčšine prípadov o jednoduchších herných mechanikách. V tomto prípade je to ešte jednoduchšie. Na začiatku sa pred vami objaví partner, navzájom sa predstavíte a ďalej sa snažíte na základe vybraných otázok konverzovať. Celá konverzácia trvá iba tri minúty, po uplynutí časového limitu zazvoní zvonček a vy sa rozlúčite. Následne sa pred vás dostane ďalší mopslík s iným menom... K ovládaniu hry používate prevažne len šípky a enter avšak pár herných situácií si vyžaduje aby ste napísali svoju odpoveď na klávesnici (napr. svoje meno na začiatku rande). Hra nemá žiadne menu ani nič podobné, po spustení sa priamo ocitáte v miestnosti, kde sa vám mops predstaví a následne k tomu vyzve vás. Potom mu môžete položiť jednu alebo dve zdvorilostné vety na úvod typu: Ako sa máš? Odkiaľ si? a tak podobne. Po zdvorilostnom úvode sa vám zobrazí hlavná ponuka otázok. Päť základných otázok, ktoré majú svoje podkategórie. Celkovo je v hre 68 možností takže vyskúšať prípadné všetky možné kombinácie je takmer nemožné. Zväčša na každú otázku má mopslík maximálne tak tri odpovede a potom sa začne opakovať. Hra vám dáva nových a nových mopslíkov až do chvíle keď sa objavia titulky a hra je ukončená. Väčšinou teda pomocou šípok vyberáte z dopredu vypracovaných otázok, ktoré stlačením enteru položíte partnerovi. Otázky sú zväčša rovnaké a každý partner vám na ne môže odpovedať inak aj keď ide o zväčša deprimujúcu odpoveď a ak sa vám aj podarí spýtať sa na niečo čo máte spoločné vzápätí na ďalšiu otázku dostanete ironickú, cinickú či podobnú odpoveď. V niektorých prípadoch vám na vašu otázku odpovie otázkou a tu sa vyskytuje problém s určitou súvislosťami keďže vaša otázka, jeho otázka a následná odpoveď veľa krát nedávajú dohromady žiadny zmysel. Na konci schôdzky zazvoní zvonček a vy máte na výber z pár ukončení typu: Dáš mi na seba kontakt? prípadne ho môžete uraziť načo však zareaguje a vám je to následne lúto. (Z približne tridsiatich pokusov sa mi to nepodarilo ani raz, tak sa dá predpokladať, že toto rande úspešne skončiť nie je možné.)

Audiovizuálna reprezentácia

            Čo sa týka grafického spracovania hra je jednoduchá založená na lowpoly 2D grafike. Po spustení hry sa objaví ružový nápis s názvom hry – dá sa povedať, že v tomto duchu sa hra drží aj ďalej, keď zrazu pred vami sedí ružoví mopslík. Toto farebné schéma (ružovú) môžeme považovať za romantické prikrášlenie reality, v ktorej ste na rande so psom. Rande sa koná v miestnosti so stlmeným svetlom, romantickú atmosféru dotvára svietnik v ľavom dolnom rohu s tromi zapálenými sviečkami na stole, pri ktorom sedíte oproti sebe. Na stole sa taktiež nachádza menovka. V pravej časti sa nachádza rozsvietená lampa vedľa, ktorej sú zavesené hodiny so zostávajúcim časom do konca schôdzky. V ľavej časti je veľký nápis „Dating“. Zvyšok miestnosti tvorí hnedá podlaha a modrozelené steny. Okrem mopslíka, hodín a plápolajúcich plamienkov zo sviečok je zvyšok miestnosť stacionárny a nemá žiadnu animáciu. Nevieme s istotou prečo autor vybral ako partnera práve mopslíka (možno pre tvár, ktorá vyzerá do určitej miery ako večne smutná, ale zároveň pôsobí milo a nevinné – asi záleží na individuálnom pohľade) vieme však povedať, že tento počin bol prekvapením v prijemnom slova zmysle.

         V priebehu celej hry vás sprevádza jedna monotónna skladba (autorom je Levi Pack), ktorá má pomalšiu melódiu. V celej piesni hrajú len bicie nástroje a gitara. Počas dlhšieho hrania začína byť pesnička otravná čo po niekoľkonásobnom odmietnutí prípadnom urazení od psa len dotvára absurdný zážitok z tejto hry. V podstate jediné zvuky, ktoré sú v hre okrem sprievodnej skladby je zvukový efekt pri nabiehaní textu na obrazovku. Ide o zvukový efekt písania na stroji čo môžeme považovať za prijemné spestrenie, keďže vďaka tomuto efektu máme pocit, že sa v hre aj niečo deje.

Záver

          V prípade hry Hot Date som neočakával nejaký extra zložitý a nijak dlhý príbeh, ale koncept presne trojminútovej simulácie ma v konečnom dôsledku prijemne prekvapil. Ide predsa o simuláciu rýchlej zoznamky, ktorej hlavnou úlohou je v obmedzenom čase zistiť a partnerovi čo najviac, a zdieľať medzi sebou kontakt pre prípadné budúce stretnutie.

Hra Hot Date je statický príbeh, ktorý sa odohráva iba za pomocí dialógov, ktoré sú už dopredu napísané. Zaujímavosťou na tejto hre je, že sa za celý čas nedozviete či ste aj vy pes alebo ste človek. Neviete dokonca ani aké pohlavie ste, keďže v priebehu hry sa pred vami objavia psi s mužsky aj žensky znejúcimi menami. Celkovú absurdnosť hry dotvárajú odpovede mopslíka. Myslím si, že autor sa snaží poukázať na nezmyselnosť rýchleho zoznamovania, keďže v tak krátkom čase nemôžete zhodnotiť celkovú osobnosť človeka. V tú chvíľu môže mať zlú alebo dobrú náladu, na základne nejakých udalostí môže byť nesvoj a pôsobiť inak ako v skutočnosti pôsobí.

Platformy: Windows, Mac Os, Linux, iOS
Rok vydania: 2015
Žáner: Dating simulátor
Autor: George Batchelor
Hudba: Levi Pack
Štát: Velká Británie

463592  Peter Rajčan

Analýza hry - Hot Date

Tato hra byla vydána v roce 2015, jejím autorem je George Batchelor a hudbu do ní dodal Levi Pack. Její dostupnost je opravdu širokosáhlá. Kromě toho, že si ji můžete zahrát na zařízení s operačními systémy Windows, Mac anebo Linux, tak se hra dočkala i přepracování na mobilní platformy, bohužel ale pouze pro IPhone a Ipad.

První dojem

Asi každý člověk, který si cokoliv vybírá, ať už hru na počítač nebo třeba oblečení, tak při svém výběru hodně dává na první dojem. A tato hra mě právě tímto prvním dojmem velice zaujala, proto jsem si ji vybral pro svou analýzu. Když totiž otevřeme webovou stránku příslušné hry, objeví se nejdříve velkým růžovým nápisem její název. Poté co sjedeme o něco níže na stránce, tak se objeví zajímavé gify, na kterých vidíme růžového mopse. To samo o sobě už napovídá, že pojetí této hry, která se dá označit za simulované rande, bude pojata opravdu zábavnou formou. Mimo jiné by se za další bonus této hry dala označit její velikost, která nezabírá příliš mnoho místa a tak ani stažení této hry nezabere moc času.

Samotné spuštění hry se nese, aspoň pro nás v dnešní době, v opravdu zastaralém duchu. Hra se nás totiž zeptá na veškerá nastavení a to nejen po grafické stránce, ale také co se týče konfigurace ovládacích tlačítek. Zde by se dalo za velké plus označit to, že je tu nabízena možnost nastavení bezdrátového ovladače. Toho se dá využít v případě, že si hru chcete zahrát pro pobavení s kamarády a u jednotlivých rychlo-rande se vystřídat. Ovšem toto je jediná možnost přenastavení hry, po spuštění totiž nenaleznete jediné tlačítko nastavení (či settings), a to ani například pro upravení hlasitosti hudby. Tudíž poté jediná možnost jak provést změny, je celou hru vypnout a znovu zapnout. S tím souvisí také nutnost si pokaždé přečíst titulky o tom, kdo hru vytvořil, jelikož není žádná možnost tuto část přeskočit.

Prvotní hraní

Mechanika hry se zdá být ze začátku velice jednoduchá, i když tomu tak ve skutečnosti není. Jako první se objeví již zmíněný pes, který se vám představí a tu stejnou věc žádá od vás. I když v dobré víře napíšete své jméno, tak alespoň ve většině případů, je vaše jméno nějakým způsobem zhaněno. Nejméně urážlivou formou je například to, když vám pes odpoví, že takové jméno má jeho kočka. Ačkoliv se hra tváří tak, jakoby hráč hovořil skutečně s počítačem, který uvažuje nad každou odpovědí, tak tomu tak není. Hra má naprogramovaných pouze několik málo hlášek. Tudíž je zcela možné narazit dvakrát na stejnou hlášku po sobě.

Po vzájemném představení se už následuje první otázka. Ani zde si s tím ale tvůrce přespříliš nevyhrál. Na výběr totiž hráč dostane pouhých šest vět, ve kterých buď můžete oznámit, že je vám potěšením se se psem seznámit nebo se ho zeptat na různé otázky. Ovšem ať si vyberete jakoukoliv z těchto nabízených možností, tak se těmito otázkami nevytváří žádný narativní příběh nebo hlubokomyslnější rozhovor, při kterém by bylo možné se dostat k nějakému smysluplnému závěru.  

Do úvodního seznámení by se dala ještě zařadit i další část konverzace, která spočívá v krátké otázce na proti vám sedícího psa. Zde je možné se ho zeptat na základní otázky, například na to, kde vyrostl, kam chodil do školy, kde pracuje, jakým způsobem se rád baví ve svém volném čase nebo jestli nebydlí někde poblíž. Zajímavostí je, že se zde nachází v jedné otázce gramatická chyba. Přesněji ve větě „Do you live round here?“, kde místo „round“ by mělo být správně spisovně použito „around“. Na druhou stranu těžko říct, zda nebyla tato chyba použita účelně jako narážka na to, že prakticky žádný člověk nemluví vždy úplně spisovně, ale naopak používá slangová či hovorová slova. Zvláště pokud si představíme skutečné rande, tak tam je většinou člověk nervózní a soustředí se na to, aby řekl aspoň něco trochu smysluplného a na to, jestli je to tak správně spisovně, se ani jeden z nich nesoustředí.

Nyní se už dostáváme do hlavní části konverzace. Svým způsobem se opět jedná o výběr otázek z menu jako například u mobilního telefonu. Je zde na výběr z pěti různých začátků vět, kde na každý z nich navazuje dalších asi šest vět. Tudíž v podstatě celé rande strávíte pouze tím, že hledáte vhodnou větu, kterou byste mohli říci a než ji najdete, tak se ani nenadějete a vaše rande skončí. Což ale také není úplně od věci. Když to totiž opět převedeme do skutečného života, tak je pravda, že ani tam, pokud budeme na rande pět minut mlčet a jen tak se na toho druhého koukat, tak moc úspěchu nesklidíme. Možná ale tvůrci touto mechanikou hledání té nejvhodnější věty chtěli udržet hráče, co možná nejdéle ve hře. Tak či onak se vlastně odpovědi na svoji otázku nikdy přímo nedočkáte, protože například na otázku, kde dotyčná psí slečna nebo chlapec (pes se totiž někdy představí dívčím a někdy zase chlapeckým jménem) bydlí, přijde odpověď: „Však víš, ne?“ Kromě toho na sebe celá konverzace většinou ani příliš nenavazuje. Hra je vytvořena stylem: otázka a většinou negativní odpověď. Což už není rozhovor jako takový, tudíž je prakticky nemožné vytvořit tu nějaký narativní příběh.

Konec rande vám oznámí cinknutí, kdy se s vámi pes rozloučí. I zde je opět možnost vybrat příhodnou odpověď, jako například, jestli se chcete se psem ještě jednou znovu setkat nebo se s ním pouze rychle rozloučit. Zajímavostí u konce hry je to, že když jsem ji hrál, tak mé rande prakticky pouze jednou jedinkrát skončilo dobře v tom smyslu, že by pes, který naproti mně seděl, mě chtěl ještě někdy vidět.

Tím končí jedno kolo a další začíná naprosto stejnou formou. Za naprostý konec hry by se dalo považovat dobu, kdy hráč projde sedmým rande v řadě. Poté se už objeví pouze název hry a možnost hrát ji od začátku.

Hra Hot Date by se i přes veškerá fakta dala považovat za velice podařenou hru, a to díky grafickému zpracování, které je propracované do detailů. Mou jedinou výtkou z pohledu prvního spuštění je opravdu zdlouhavé vybírání otázek v hlavním menu, které by se dalo považovat zprvu za naprosto nekonečné a neintuitivní. Což se také projeví hned na prvním kole, kdy hráč sice vybere všechny položky z celé nabídky, ale mezitím mu uběhne celá předem stanovená doba rande. To se ovšem po pár odehraných kolech změní a hra se pro vás stane zábavnou díky velice různorodým a vtipně trefným odpovědím.

Michael Franěk - 449595

The Bard´s Tale

Aneb Bardova dobrodružství

Interplay Productions (1985) The Bard´s Tale (Apple II)

Počítačová hra The Bard´s Tale (známá také pod názvem: Tales of the Unknown: Volume I, je RPG hra z roku 1985 vytvořená firmou Interplay Productions a distribuovaná velmi známou společností Electronic Arts. Její jádro tvoří pravidla tzv. Dungeons and Dragons, chceme-li - Dračího doupěte. Inspiraci brala také ze série PC her Wizardry. Jednalo se o hru pouze pro jednoho hráče. Inovace přišla v podobě sesílání kouzel hlavní postavou za pomoci jejího zpěvu. 

Zápletka příběhu se točí okolo zlého černokněžníka Mangara a jeho přívrženců, který seslal na kraj města Skara Brae mocnou kletbu věčné zimy. Všichni bojeschopní muži jednoho dne zmizeli a na záchranu města zbylo pouze pár jedinců z okraje společnosti. 

Zde se dostává ke slovu samotný hráč, který v boji proti Mangarovi vede až šestičlennou skupinu dobrodruhů. Skupinu lze vytvořit z následujících herních tříd: bard, lovec, monk, paladin, rogue, válečník, kouzelník a vyvolávač. The Bard´s Tale je přímočaré RPG ze staré školy, tzn. hráč v něm prochází dungeony, zabíjí nestvůry, získává zkušenosti, vybavení a také vylepšuje schopnosti svých postav. Na základě velkého úspěchu vznikly další tři pokračování, a to: 

• The Bard´s Tale II: The Destiny Knight
• The Bard´s Tale III: Thief of Fate
• The Bard´s Tale IV

Tuto sérii doprovodilo také několik knižních románů.

Platformy: Commodore 64, Apple llgs, ZX Spectrum, Amstrad CPC, Commodore Amiga, Atari ST,                     DOS, Apple Macintosh, NES

Rok vydání původní verze: 1985

Název série: The Bard´s Tale

Žánr: RPG
Hlavní designér: Michael Cranford
Země výroby: USA

David Bernard (449716)

Lemmings

Lemmings

DMA Design (1991)

Lemmings je logická 2D hra z roku 1991. V hre sa snažíte malých lemmingov dostať do východu za použitia určitých schopností, ktoré je možné im prideliť. Hra sa už od začiatku tešila veľkému úspechu, ktorý pretrváva dodnes, o čom svedčí mnoho verzií a pokračovaní tejto hry, ktoré sa dodnes vydávajú. Bola to jedna z mála hier ktoré som v detsve na počítači hrával a mám na ňu skvelé spomienky. Preto sa vždy poteším keď hra vyjde v novej verzii alebo na novej platforme.

(obr. Zdroj: http://www.rarehollywoodauction.com/item/Lemmings-for-Apple-MAC/5487435)

Cieľom hry ako som už spomínal je dostať lemmingov do východu v tvare brány. Do herného prostredia sa lemmingovia dostanú cez padacie dvere. Týchto vchodov a rovnako aj východov môže byť viac, v závislosti od levelu. Levely sú rozdelené do štyroch skupín podľa úrovne obtiažnosti (Fun, Tricky, Taxing, Mayhem). V každom levely sú tiež okrem lemmingov aj rôzne materiály (železo, hlina, skaly, voda,..). Z týchto materiálov sú vytvorené rôzne prekážky ktoré sa je potrebné prekonať. Tu sa začíname stretávať so schopnosťami ktoré lemmingom môžme prideliť, pretože bez nich by sa nám nepodarilo dostať ich do východu. Počet a druh schopností (otovriť padák, prekopať sa nižšie...) záleží od levelu v ktorom sa nachádzame. Lemming ktorý nemá priradenú žiadnu schopnosť sa vie len pohybovať jedným smerom pokial nenarazí na prekážku ktorú nevie prekonať. V tom prípade sa otočí a pokračuje na opačnú stranu. Okrem pridelovania schopností môžme tiež lemmingov zabiť, napr. ak sa potrebujeme zbaviť lemminga ktorý odráža ostatných na druhú stranu.

V každom levely je tiež určené aké percento lemmingov musí prežiť aby bol level úspešne zvládnutý. Tiež je možné meniť tempo hry ktorým lemmingovia príchádzajú cez vchod. Minimálne tempo je ale vždy určené podľa levelu a nedá sa znížiť. Na niektorých platformách napr. Atari, bolo možné hru hrať aj v režime multiplayer.

Platformy: Atari, Macintosh, MS-DOS, Sega, Windows

Dizajnér: Mike Dailly

Rok vydania: 1991

Žáner: logická

Zem výroby: USA

Lukáš Paradeiser 463590

Dyna Blaster

Hudson Soft (1990)                    Dyna Blaster (PC Engine/TurboGrafx-16)

 (obr. Zdroj: http://www.bestoldgames.net/stare-hry/dyna-blaster.php )

Táto hra má pre mňa veľmi veľkú nostalgickú hodnotu, pretože ako malý chlapec som strávil hodiny hrania v multiplayer móde so svojimi rovnako starými bratrancami a pamätám sa na množstvo hádok, ku ktorým táto hra viedla.

Ako dieťa ma na nej najviac bavilo, že ponúkala možnosť hrať až 5 hráčom naraz, čo bolo pri viac deťoch, ktoré nechceli čakať až na nich príde rad ideálne. Nehovoriac o tom, že keď som to hral s kamarátmi, ktorých som mohol zabiť bombou, bola to omnoho väčšia zábava.

(obr. Zdroj: http://www.bestoldgames.net/stare-hry/dyna-blaster.php )

Jedná sa o veľmi úspešnú hru, ktorej rôzne prevedenia sa vydávajú dodnes na platformy akými sú iOS a Android a vzniklo viac ako 70 rôznych variácií na túto hru. Táto hra bola prvý krát vydaná v roku 1983. Ja som si vybral na opis hru z roku 1990 a jedná sa o 2D akčnú arkádovku, ktorú mnohí môžu poznať taktiež pod názvom Bomberman (názov hry určenej pre americký trh). Hráč sa stáva postavou nazývanou White Bomberman a jeho cieľom je strategicky umiestniť bomby tak, aby dokázali zničiť príšery, ktoré sa ho pokúšajú zabiť. Po zabití všetkých nepriateľov sa následne otvorí brána do ďalšieho levelu. Hra je rozdelená do 8 úrovní, pričom každá táto úroveň má 8 levelov. Pri kladení bômb je treba klásť dôraz na správny okamih, keďže počet bômb ktoré môže hráč použiť je obmedzený a výbuch môže ublížiť nie len príšerám ale aj Bombermanovi. Okrem toho, dokáže výbuch bomby zničiť aj objekty, ktoré sú umiestnené v hre a ktoré môžu ukývať špeciálne bonusy, akými sú napríklad zrýchlenie pohybu Bombermana, väčší rozsah výbuchu poprípade väčšie množstvo bômb.

(obr. Zdroj: http://www.bestoldgames.net/stare-hry/dyna-blaster.php )

Keď som si asi po 15 rokoch znova zahral túto hru, musím povedať, že to vyvolalo veľký úsmev na mojej tvári. Musím sa priznať, že si z detstva vôbec nepamätám zápletku hry. No ak by som ju mal v skratke zhrnúť, jedná sa o to, že profesorovi, ktorý vynaliezol bombermanov, bola unesená dcéra. Tento únos má na svedomí Black Bomberman, ktorý je hlavným nepriateľom White Bombermana a taktiež finálnym “bossom” po ktorého porážke hráč zachránil dcéru a vyhral. 

Platformy:  PC Engine/TurboGrafx-16, Amiga, Atari ST, MS-DOS, X68000

Názov série: Bomberman

Rok vydania pôvodnej verzie: 1983

Žáner: akčná, strategická, arkáda

Dizajnér: Tsukasa Kuwahara
Zem výroby: Japonsko

Marek Bulla                  421 473