Monday, November 30, 2015

Analýza: The Migrant Trail

The Migrant Trail je hra o mexických utečencoch zdolávajúcich Sonorskú púśť. Skúma príbehy ľudí, ktorí sa snažia zlepšiť svoje životné podmienky aj napriek tomu, že tým riskujú všetko, čo majú, vrátane svojich životov.

Hra vznikla v roku 2014 za spolupráce spoločnosti Gigantic Mechanics a dokumentaristu Marca Williamsa. Je to v podstate sprievodný projekt k Williamsovmu dokumentu The Undocumented. Film analyzuje príčiny a dôsledky utečeneckých úmrtí pri ich snahe prekročiť Mexicko-Arizonskú hranicu, čo sa priamo odráža aj v hre samotnej. Cieľom hry je poučiť, upozorniť na zúfalú situáciu imigrantov a donútiť hráčov zamyslieť sa. Slovami autorov: „Je veľa hier o zabíjaní, ale len málo o smrti“.

Migrant Trail je rozdelená na dve časti, v jednej ovláda členov hraničnej hliadky, v druhej časti zasa utečencov snažiacich sa prekročiť hranice. Utečenecká časť je prepracovanejšia a hlbšia nielen čo sa týka príbehov, morálky a tém, ktoré navodzuje, ale aj samotných herných mechaník. To však neznamená, že časť hry s hliadkami je zbytočná či nezaujímavá. Poskytuje podstatný kontext pre to, aby sa hráč dokázal vžiť aj do opačnej myšlienok strany a nepozeral sa na celú situáciu ćiernobielo.
Imigrantská časť hry svojim spracovaním čerpá z náučnej hry Oregon Trail (na ktorú odkazuje aj svojím názvom), ktorej prvá verzia vznikla už v roku 1971. V Migrant Trail postupne ovládate jednotlivých členov utečeneckej skupiny na ich ceste cez púšť. Ku každému členovi sa viaže prológ, vysvetľujúci jeho situáciu, cieľ a motiváciu. Máte tu otca, ktorý chce v USA zarobiť peniaze na synovu operáciu, deportovaného robotníka, ktorý sa chce vrátiť k svojej rodine a životu či mladú ženu cestujúcu za svojim priateľom. Zároveň má každý člen vlastný štatistiky ako výdrž, pevná vôľa, množstvo finančných prostriedkov na nákup zásob a váhu, ktorú unesie. Nákup zásob je vlastne prvý okamih, kedy sa hráč musí rozhodovať. Zoberie viac vody alebo jedla? Koľko antibiotík bude potrebovať? Je lepšie kúpiť sveter, bundu, alebo oboje? Za nákupom nastupuje hra samotná. Prebieha jednoducho, skupina utečencov kráča po ceste až kým nenarazí na križovatku, kde sa hráč rozhodne, ktorou ďalšou cestou sa majú vybrať. Pri tom postave, ktorú ovláda, neustále ubúda eneriga a hydratácia a je na hráčovi aby rozhodol, kedy je ten správny okamih najesť sa a napiť. K tomuto sa ďalej pridáva snaha vyhnúť sa hraničným hliadkam (Stihneme prejsť cestu, než nás hliadka zbadá, alebo sa radšej otočíme a vyberieme inú cestu? Máme na to dosť surovín?) a viacero náhodných udalostí, ktoré sa môžu prihodiť. Člen skupiny sa zraní, máme ho opustiť, podeliť sa o antibiotiká, alebo to ignorovať a kráčať ďalej, aj keď pomalšie? Je lepšie si na noc oddýchnuť a zregenerovať energiu, alebo pokračovať v chôdzi za tmy, vďaka čomu strácame menej vody? Tieto a ďalšie problémy hráča čakajú na každom rohu a minimálne pri prvej ceste hrou ho nútia premýšľať, čo by v podobnej situácii spravil on.

Utečenci môžu dopadnúť rôzne. V ideálnom prípade dorazia na hranice, v horšom ich odchytí hliadka a odvezie na stanicu, v tom najhoršom zomrú od vyčerpania. V prípade úspechu a odchytenia nasleduje epilóg, hovoriaci o ďalšom osude daného človeka. A aj tu sa ukazuje, že nie všetko je čiernobiele. Ani úspešný prechod hranicami nemusí ústiť v šťastný život a aj napriek zastaveniu hliadkou môže postava zostať optimistická a dúfať v získanie víza.

Časť hry, kde hráč ovláda hliadku, prebieha podobne. Prológ, hra samotná, epilóg. Vidíte motiváciu každého strážnika. Aj keď doteraz mohol hráč nadobudnúť dojem, že hliadkári sú jednoducho zlí ľudia brániaci utečencom dostať sa k šťastnému životu, tu si začína uvedomovať, že hliadky sa ich snažia chrániť. Poskytujú prvú pomoc raneným a nachádzajú pozostatky mŕtvych.  Ak totiž imigrantská časť hry niečo ukázala, je to to, že život utečenca má od bezpečnosti ďaleko.

Ako strážnik hráč jazdí autom, opäť vyberá smer, ale tentokrát aj rozhoduje o rýchlosti, ktorou cestuje. Čím väčšia je však rýchlosť, tým menšie má zorné pole a tým väčšia je šanca, že minie njakú stopu. Každý strážnik je obmedzený na jednu 5-hodinovú službu. Každá zastávka, ktorú urobí aby preskúmal stopy či niekomu pomohol ho stojí istý počet minút. Aj tu je na hráčovi, aby rozhodol, či strávi 30 minút ošetrovaním raneného a ďalších 30 jeho odvozom na stanicu, alebo jednoducho strávi 10 minút jeho hodením do vozidla a zvyšných 50 využije na hľadanie niekoho iného, kto potrebuje jeho pomoc. V epilógu sa potom dozvedá, koľkým ľuďom pomohol, o koľkých úmrtiach upozornil rodinu a koľko utečencov umrelo, pretože im pomôcť nestihol. Tu som zažil jeden z nasilnejších okamihov hry. Po svojej prvej patrole si spokojne hovorím, že som zachránil 12 ľudí. Zbadám epilóg, kde sa ukáže počet imigrantov, ktorí zomreli, pretože som ich zachrániť nestihol. 43. Mojou prvou myšlienkou bolo, že pokiaľ sú tieto čísla len približne založené na realite, je to niečo neskutočné a neakceptovateľné. Hra tak dokázala to, o čo sa celý čas úspešne snažila. Poukázať na bezútešnosť  situácie ľudí, ktorí sú nútení opustiť svoje domovy  a vybrať sa na dlhú a nebezpečnú cestu, na konci ktorej ich tak či tak nečakajú žiadne istoty.

The Migrant Trail svoje posolstvo prezentuje úspešne aj vďaka svojmu audiovizuálnemu spracovaniu. To nie je nijak výnimočné, no fotografie, videá a melancholická hudba v prológoch a epilógoch správne navodzujú ťaživú atmosféru, vďaka ktorej je jasné, že sa hra zaoberá vážnymi témami.

Hra však nie je dokonalá. Pri prvom prejdení núti zamyslieť sa. Pri druhom začína frustrovať. Hráč sa prestáva zaoberať morálnou problematikou, začína ho zaujímať ako vyhrať. Predsa len ide o hru a pri opakovaných hraniach je človek k udalostiam v nej desesitizovaný. Je mu jedno, že José sa zranil, ak ho nechá vo svojej skupine, riskuje spomalenie a neúspech, čo je neprípustné. No hra je ťažká (čo je vzhľadom na tematiku dobre) a úspech ani napriek tomu nie je garantovaný. Ťaživá atmosféra a frustrácia z neúspechu tak nakoniec hráča odradia.

Časť hry s hliadkou má takisto svoje chyby. Mechanicky je chudobnejšia a v podstate sa nedá vyhrať vôbec. Je to len prierez službou troch strážnikov, ktorí si splnia svoju povinnosť a na konci dńa idú domov. Nepomáha, že záverečné štatistiky aspoň v mojom prípade často ukazovali iné čísla, než počas hry ani to, že počty mŕtvych nezodpovedajú realite. Podľa oficiálnych štatistík na hraniciach zomrie ročne asi 400 ľudí (údaj z roku 2009), takze nie je možné, aby ich počas jednej 5-hodinovej smeny zomrelo 40. To však mohol byť aj autorský zámer. Šokovať hráča natoľko, že si vyhľadá skutočné údaje.

Migrant Trail sa zdá byť vybudovaná tak, aby ju hráč prešiel iba raz. Vtedy je najsilnejšia, jej témy sú najjasnejšie, núti hráča myslieť a spytovať si svedomie. Uvažovať o svete, v ktorom žije a čo preň môže urobiť. Pri ďalšom hraní však o časť svojho čara prichádza, no to už nič nezmení na tom, že splnila svoju úlohu a hráča prinútila zamyslieť sa.

Ľubomír Škubal, 385989

Thursday, November 12, 2015

Analýza hry: The Migrant Trail

  
Jednoduchá, vzdělávací, sociálně aktuální a frustrující. To vše jsou vlastnosti hry z roku 2014, koncipovanou Marco Williamsem, vysokoškolský profesor, dokumentarista, a společností Hiptruth Productions ve spolupráci s vývojáři ze společnosti Gigantic Mechanic, na dnes velmi populární téma imigrantské problematiky. Stejnou otázkou se zabývá i filmový dokument The Undocumented, kterým je hra také inspirována. Jelikož hru tvoří z velké části hlavně narativně vzdělávací složka, je jedině logické její zpracování jako lehce dostupné flashové browser hry. I přestože je hra zaměřená na stále trvající imigrantskou situaci probíhající v Sonorské poušti v Mexiku, kde chodce po zdolání pustiny čekají Spojené Státy Americké, tak se dá hra lehce převést na problém dnešní Evropy. Imigrace není zajisté nic zábavného, což nám i hra dobře sděluje. Jak už narativním obsahem, tak i těžkopádnými herními mechanikami. The Migrant Trail nám na rozdíl od zoufalého pohledu uprchlíků přináší i perspektivu druhé strany, jimiž je hlídka hranic Arizony, čímž zastává neutrální postoj k celé situaci a nikomu nenadržuje. Můžete si právě hru projít za obě tyto pomyslné strany. 

      

Jestliže si zvolíme se stát běženci a vydat se na vyčerpávající cestu pouští, seznámíme se s několika příběhy imigrantů, kdy se dozvídáme jejich popudy a motivaci k takové cestě. Celý narativ krásně doplňují mimo textů také i fotky či krátké filmové klipy, které nás provází celou hru a vytváří dojem skutečných událostí. Na autentických prvcích je hra založena, proto než vkročíme do pustin, je třeba si nakoupit potřebné jídlo a vybavení, jako správný budoucí imigrant samozřejmě s velice omezeným rozpočtem i úložným prostorem, prostým baťohem. Již zde začínají pracovat herní mechanismy navozující dilema běženců. Nakoupím si raději více vody a potravin, nebo chci cestovat na rychleji? Budu investovat do oblečení či si ponechám finance na nezbytné zásoby? Nicméně tyto zásoby i oblečení potřebujete, protože váš uprchlík uplývá určitými státy, jako jsou hydratace energie, kondice nebo vůle, které je třeba doplňovat. Tyto a mnohé další volby je třeba moudře zvážit, poněvadž by mohly stát vašeho uprchlíka při nejhorším klidně i život. Jakmile se vydáte na cestu, není již cesty zpět, tedy ne doslova. Zpět se někdy hold vydat musíte kvůli nečekané hlídce, kterou neradno potkat. Strážci hranic vás totiž nekompromisně pošlou zpět, i když vám na druhou stranu alespoň poskytnou nezbytnou první pomoc ba zachrání život. Volba vydat se zpět či zvolit směr na rozcestí jsou v podstatě jedinými volbami k dispozici. V průběhu vaší cesty pouští poslušně doplňujete potřebné staty a jen doufáte v jejich dostatek. Po cestě vás potěší náhodná pomoc od přátelského horolezce v podobě zásob vody nebo na druhou stranu si váš přiřazený avatár podvrtne kotník. Tyto náhodné události vám mohou velice pomoci ale také i uškodit. Cílem v “imigrantské” části hry je projít poušť za všechny uprchlíky se svou vícečlennou skupinou, což mi někdy přišlo až nemožné díky všem náhodným situacím. Nejvíce mě iritovala nutnost přejíždění myší, tou a jen tou se hra ovládá, mezi zásobami a špatně situovaným tlačítkem sloužícím k útěku před “rangery”, alespoň u mě to umocňovalo nepříjemný pocit pozornosti, malátnosti a zbytečné komplikace. Netuším jestli takový byl záměr tvůrců, ale u mě to funguje.


Chytnout si vlastního imigranta, identifikovat mrtvé těla, stopování atd. To vše trochu přiblíží “hlídačská” část hry. Dostanete zde opět informace, tentokrát o “rangerech” a jejich životech, práci i motivaci k ní. Zde vás při hraní, respektive jízdě autem, netlačí nic jiného než čas a jediná motivace vám může být počet pochytaných, zachráněných chcete-li, imigrantů. Na obou stranách máme možnost morální volby. V roli uprchlíka můžeme opustit člena skupiny, kvůli jeho zranění, které zpomaluje celou skupinu. V pozici hlídače se můžeme rozhodnout neprohledávat např. to podezřelé křoví, kde by mohl onen zraněný uprchlík potřebovat pomoc. Do toho všeho se seznámíme se střetem zájmů samotných strážců. Jak by jste se například zachovali v kůži dcery rodičů, imigrantů, stopující právě lidi ve stejné situaci jako mohl být její otec nebo matka?


Hra efektivně vzdělává, líčí postoje obou stran ale k žádné se nepřiklání, i když pozici “rangerů” se věnuje střídměji. Každopádně se nejedná o hru, kterou si zapnete vícekrát. Už jen díky depresivní tématice ze života a občas morbidním ilustracím a situacím. Považuji ji za opak tzv. oddechových her. Nutí přemýšlet a přehodnocovat postoje k vyobrazené tématice a dělá to dobře, k čemuž přispívá i zasazení hry do existujícího prostředí a situace.

Marek Nevídal
453271


Endgame: Syria

Endgame: Syria je karetní simulací z dílny nezávislého vývojářského studia Auroch Digital spuštěnou na konci roku 2012 v rámci projektu GameTheNews. Je považována za první videohru, která se otevřeně zabývá neutichajícím válečným konfliktem v Sýrii.

Hráči je zprostředkován interaktivní exkurz do Sýrie na sklonku roku 2012, konkrétně do 91. týdne trvání občanské války, ve kterém ztráty na životech civilistů činí 39 000. Zde má v čele povstalců odrazit vládní nátlak a destabilizovat režim natolik, aby byl uzavřen mír, nebo vláda kapitulovala. Tohoto cíle může dosáhnout systematickým nabouráváním všeobecné podpory režimu a to dvěma nástroji - politickým a vojenským.

Po úvodním tutoriálu, který skýtá přehršel informací, v nichž se snaží podrobně postihnout místy ne zrovna zřejmé herní mechanismy, přichází možné zklamání a předsudky - vizuál zůstává neměnný a je zřejmé, že se jedná o tahovou karetní hru.
Každý tah představuje jeden týden. Na jeho začátku je prezentována aktuální náhodně generovaná situace (např. nezájem médií, podezření z užití chemických zbraní, …), která ovlivňuje pozitivně i negativně oba aktéry, což se projevuje na ukazatelích indexu podpory. V rámci jednoho týdne dojde k politické a vojenské fázi. Hráč vždy pouze reaguje na vynesené karty vlády a volí k nim jednotlivě akce losované na základě nahodilého počítačového algoritmu.



V politické fázi hráč vybírá dvě ze čtyř karet, které mu dávají možnost přijmout podporu ze strany sympatizujících států a unií, posílit obranu či útok ve vojenské fázi a naopak odrazit podobně laděné akce vlády. Karty jsou sobě poměřeny a výsledek se zohlední na ukazateli podpory a počítadle mrtvých civilistů.
Ve vojenské fázi poté volí čtyři z osmi karet zastoupené různými jednotkami (pěchota, atentátník, RPG jednotka, atd.). Každá z těchto karet disponuje šesti hodnotami - útok, obrana, typ (pozemní, vzdušný, protivzdušný), pravděpodobnost civilních ztrát, civilní ztráty a cena ve formě odečtení podpory za užití akce (v případě většího počtu škod a mrtvých je i újma na podpoře vyšší). V tuto chvílí je užito principu přebíjení, přičemž jakékoliv prolomení obrany každé z karet či civilní ztráty jsou trestány snížením indexu podpory.

Tento postup je opakován, než je dosažena kritická hodnota na ukazateli indexu podpory hráče či počítače. Před definitivní porážkou vládního režimu většinou dojde k nabídce mírové smlouvy, kterou hráč může a nemusí akceptovat. Po vítězném screenu dojde k nastínění konsekvencí války, jako jsou například rozpad Sýrie či rozšíření islámského extremismu. Každou hru může nastat lehce odlišný scénář.


Tým developerů Auroch Digital prostřednictvím GameTheNews  spoluprací s předními světovými médii bezprostředně reaguje na nové či stále aktuální problémy globálního měřítka, jejichž podstatu a závažnost se snaží přenést do počítačových her.  Dá se však spekulovat, zda v tomto případě došlo k ideálnímu prolnutí předkládaných informací a samotného provedení.  

Odvážná tematika zvedla vlnu kritiky skýtající různorodé názory, etické a morální otázky a zažehla diskuzi, jejíž význam daleko přesahuje herní průmysl. Krátce po uvedení této hry byla vyhodnocena obchodem s aplikacemi Apple App Store jako závadná, což uvrhlo i samotný Apple do ohniska polemik. Jako pozitivní aspekt této kontroverze se dá označit přinejmenším větší sledovanost.

Hra vznikla prostřednictvím rychlých vývojových metod za dva týdny a jistá uspěchanost a nedotaženost z ní přímo čiší. Bohužel se nejedná o drobné chyby (stylistika ad.), i graficky se jedná o jednoduchou, ale funkční formu. V současné době, kdy jsou stále populární a propracovanější „flashové hry“, remaky starých her a retro-vizuální enginy, se rozhodně nedá považovat audiovizuální ztvárnění Endgame: Syria za handicap. Co ale utrpělo nejvíce, je samotná pointa konceptu a účinnost aplikovaných informací.


Jak si uvědomit onu závažnost akce a reakce a jaké důsledky za své konání očekávat? Ve hře absentuje nástroj, který by hráče donutil za své činy převzít odpovědnost, či se do této situace jakkoliv vžít. Podstatné je také nedostatečně efektivní vyznění, které by onu tragičnost tématu dokázalo nenásilně přizpůsobit hernímu jazyku.  Totéž se dá prohlásit o celkové atmosféře, která zdaleka neodpovídá zamýšlenému sdělení.
Všechny tyto aspekty simulaci upírají nepochybný potenciál, který se po chvíli hraní rozplývá ve víceméně bezmyšlenkovité klikání a mechanizaci úkonů podobnou karetní přebíjené, ve které se stírá rozdíl mezi životy Syřanů a zdvihovým objemem automobilu.
Jistou podobnost je možné sledovat např. s Papers, Please, kde je závažnost tématu srovnatelná a taktéž je užito minimálních prostředků, ale koncept naprosto koresponduje s promyšleným herním jazykem a atmosféra tím získává něco na způsob sofistikované brutálnosti - uvěřitelnosti.

Další věcí, která může mnohé PC uživatele odradit, je nutnost instalace internetové platformy (na principu Steamu) z jednoho z nabízených serverů, skrze niž lze pak hru stáhnout či hrát online. Registrace i instalace působí například na stránkách Desura.com velmi těžkopádně a zmateně.
Volba karetní formy simulaci také trochu ubírá na serióznosti. Autoři s informacemi pracují v čistě faktické rovině a nevytvářejí mezi hráčem a hrou nějaké emoční pnutí. 

Endgame: Syria patří mezi hry, které mohou hodně nabídnout, ale troskotají v procesu kvůli necitlivému propojení jednotlivých elementů. Hráče možná ani netěší, že vyhrál. Největší přínos je bezesporu v prolomení tabu herního průmyslu a diskutování této problematiky na globální úrovni.

Jan Podlena, 382831
Daniela Masiariková, 390710

The Migrant Trail

Jedná se o on-line hru pro jednoho hráče simulující podmínky, které se naskýtají uprchlíkům z Mexika do Spojených států a pohraniční stráži střežící hranice mezi těmito dvěma státy. Hra The Migrant Trail je součástí transmediální kampaně The Undocumented poukazující na málo známé důsledky imigrační politiky Spojených států, film, vzniklý také pro tuto kampaň nese stejnojmenný název, vypráví příběh jednoho mexického uprchlíka, jemuž se podařilo přejít Sonorskou poušť a dostat se tak do USA.
Hráč si na začátku hry může vybrat, jakou stranu chce zastupovat – jestli uprchlíky či pohraniční stráž. V úvodu se zobrazí prolog vysvětlující situaci vybrané postavy, jeho příběh a motivaci, proč danou věc dělá. Poté, v případě uprchlíků, hráč disponující určitým obnosem má za úkol zakoupit zásoby potřebné pro přežití na cestě pouští, jako je např. voda a jídlo. Pak útěk či pátrání může začít. Hráč zastupující jednoho z uprchlíků se pohybuje ve skupině, společně s dalšími utečenci, na mapě představující Sonorskou poušť, občas se mu nabídne možnost výběru cesty, po níž pokračovat, musí dávat pozor na strážce, kteří se taktéž pohybují po mapě. Uprchlíkovi se postupně snižují hodnoty hydratace, energie, fyzické zdatnosti a vůle, proto je musí sledovat a často doplňovat z dříve nakoupených zásob. Navíc, čelí nejrůznějším rozhodnutím, od výběru jídla, až po řešení dalších problémů jako např. otázka opuštění či pomoci některému z členů skupiny v případě jeho neschopnosti pokračovat dále. Cesta je velmi náročná, a nejčastěji končí dopadením policisty, dále smrtí, jen málokdy se podaří v útěku uspět.
Jako člen pohraniční stráže hráč řídí vozidlo, pomocí něhož pátrá po migrantech snažící se překročit hranici, jeho limitem je omezený čas. Agentovi je ubírán tento čas při střetu s jednotlivcem či skupinou, jelikož se musí postarat buď o ošetření, nebo o zajištění uprchlíka. Úkolem pohraniční stráže není jen chytání co nejvíce migrantů, ale také prevence před úmrtími a zraněními.
Grafická stránka hry kombinuje jednoduchý design mapy a vykreslení postav či věcí s reálnými obrázky lidí a míst, také ostatků neúspěšných utečenců nacházejících se v poušti, což dodává na autenticitě a hráč se snadněji vžívá do daného prostředí a situace. Ani ovládání není nikterak složité, stačí pár kliknutí a děje se požadovaná akce (nákup zboží, změna směru cesty, …). Hráči se zobrazují aktuálně naskytnuté události a jejich možné řešení v písemné podobě, stačí si je jen přečíst a vybrat jedno z řešení kliknutím. Vizuální zpracování hry je také doplněno a audio dokreslující její povahu, jde jen o jednoduchou, opakující se melodii s mírně smutným charakterem.
Hra se tedy nesnaží zaujmout kvalitním a propracovaným vzhledem, jde jí o podstatu příběhu a jednoduchost zpracování tak podtrhuje syrovost těžké situace. Snaží se poukázat na dění odehrávající se na pomezí dvou velkých států již řadu let. Nabízí nahlédnutí do komplikovaného dění a to z obou úhlů pohledů, jak migrantů snažících se překonat těžko zvládatelné podmínky, tak pohraničních strážníků chovajících se na základě imigrační politiky Spojených států amerických. The Migrant Trail představuje, jak je především pro uprchlíky těžké a frustrující ocitnout se v situaci na útěku, společně s dalšími, mít u sebe omezené zásoby a k tomu navíc čelit extrémním teplotám v nehostinném prostředí Sonorské pouště. Při rozhodování je nutné zvážit veškeré okolnosti a možné důsledky a často nelze zvolit jen jedno správné řešení. Chovat se podle svého nejlepšího svědomí a někomu druhému pomoci, nebo získat více času a mít větší šanci na úspěch. Takováto dilemata vyvstávají na cestě migrantů, stejně jako strážníkům. V roli uprchlíka musí hráč sledovat hodnotu vícero faktorů a funkcí a na základě toho dále postupovat. Vybrat si trasu náročnějším terénem následovanou ubráním energie, nebo snadnější, ale na slunci s úbytkem hydratace? Člen pohraniční stráže by měl v omezeném čase najít co nejvíce uprchlíků, avšak nejen je zadržet, ale také poskytnout jim potřebnou pomoc.
Velmi oceňuji, že se hra nesoustřeďuje pouze na jednu stranu pohledu na věc, ale nabízí zakusit obé role a tedy rozdílné chování v daném prostředí. Dále autenticitu hry, která je dána reálnými příběhy postav a také skutečnými fotografiemi. Prosté ovládání neodvrací hráčovu pozornost a může se tak plně soustředit na řešení a rozhodování při nastalých problémech. The Migrant Trail tedy prostým, ale efektním a efektivním způsobem nám představuje přiblížení a nahlédnutí na těžkou situaci z obou možných stran a můžeme se tak tímto způsobem aspoň snažit pochopit, co se odehrává v dnešní době, i když to není zrovna u nás.
Analýza zadané hry - The Migrant Trail

K analýze hry jsem si vybrala The Migrant Trail. Je to flashová single-player hra týkající se, jak název napovídá, přistěhovalců. Byla vydána v únoru 2014 a jejím tvůrcem je studio Gigantic Mechanic. Týká se velmi aktuálního tématu. Více informací ohledně této hry lze najít na stránce http://theundocumented.com/.

Hra se odehrává na hranici Ameriky a Mexika. Věnuje se životu migrantů a pohraniční hlídky. Na začátku si hráč může vybrat, zda chce hrát za jednoho z migrantů nebo za policistu. Pokud si zvolí přistěhovalce, ke každé postavě se mu vždy otevře krátký prolog, ve kterém se dozví o životě a situaci konkrétní postavy. Její krátkou minulost a motivaci, která ji nutí k cestě. Než se samotná postava se svou skupinou vydá na cestu, je nutné nakoupit nějaké zásoby. Ty nesmí překročit určitou nosnost, hráč je nucen při nákupu předem počítat s komplikacemi, které se na trase vyskytnou, jako dehydratace, nejrůznější zranění či napadení zvířaty. Proto si do batohu musí kromě vody a jídla přibalit oblečení či nějaké léky. Každá postava má u sebe odlišnou sumu peněz. Migranti mají před sebou cestu dlouhou asi 33 mil, během ní si mohou vzpomenout na svou rodinu, což jim dodá vůli a odhodlaní jít dál. Je to velice dlouhá a náročná cesta, proto je možno odpočívat po stromem, což jim doplní energii, nebo někde přečkat noc. Pokud má postava hlad nebo žízeň, přetažením konkrétní potraviny na portrét postavy ji dá hráč najíst nebo napít. Jestliže se však netrefí na postavu, může tak potřebnou věc vyhodit. Stejně tak je to i s léky, pokud si během pochodu postava způsobí nějaké zranění (vymknutý kotník, prasklý puchýř, napadení škorpionem aj.). Hráč může vyzkoušet i alternativní způsoby, jak předejít dehydrataci, a to např. pitím kaktusové šťávy, což postavě sice dodá vodu a jídlo, ale ubere zdraví, nebo vypít zatuchlou vodu z barelu, která měla stejný následek. Jelikož daná postava nejde sama, ale cestuje se skupinou, hráči se během hry objeví i příběhy a situace ostatních členů, musí se pak rozhodnout, zda jiného člena s různým zraněním opustí nebo mu poskytne pomoc. Každá situace a následné rozhodnutí se objeví uprostřed obrazovky a pozastaví hru, doprovází jej několik reálných obrázků a animací dané situace. Úloha hráče je jednoduchá, dovést postavu k hranici aniž by ji chytila hlídka. Hru ovládá pouze myší, když rozhoduje kterým směrem se skupina vydá, popř. skupinu ihned otočí, doplňuje základní životní potřeby postavy (energie, hydratace, zdraví) a kliká na možnosti rozhodnutí. Silnice se nachází vždy nahoře, záleží na hráči, jakou trasu zvolí, zda oklikou nebo přímou cestou. Uspět je však velmi obtížné, postava buď umírá, nebo ji chytí pohraniční hlídka. Na konci, v rámci jakéhosi epilogu, se hráč dozvídá konec příběhů, některé končí šťastně – migrant sice byl chycen, ale zažádal o vízum a bylo mu vyhověno, jiné tak šťastné nejsou – do Ameriky se sice dostal, ale tam nevydělal tolik peněz, kolik potřeboval, aby synovi zaplatil operaci atd. 


Zvolí-li si hráč pohraniční hlídku, hraje pak postupně se třemi policisty (stejně jako to je u migrantů). Každá postava má také svůj krátký životní příběh. Policista ve své pěti hodinové směně řídí vůz po mapě a snaží se chytit co nejvíce migrantů. Hráč nyní může ovládat také rychlost jedoucího vozidla, čím rychleji jede, tím se jeho zorné pole zužuje. Po cestě je možné najít různé stopy, doklady, skupiny migrantů, kterým může buď poskytnout pomoc (darovat láhev vody aj.) a odvézt je, nebo je zadržet a rovnou zavézt na stanici, ale také i mrtvolu. Policisty po cestě nepotká žádná nehoda a hráč tak nerozhoduje o osudu vlastní postavy, ale o těch cizích.

Pokud hráč hraje za policejní hlídku, může jezdit pouze po silnici, pokud hraje v modu za migranta, často se stává, že auto přijíždí k jeho skupině po trávě a migranty chytí. To je jeden z důležitých faktorů, proč je těžké migranty dostat v pořádku k hranici. Mapa je v obou případech stejná. Hraje-li však hráč za migranta, polovina obrazovky je zabrána batohem a staty postavy na rozdíl od mapy policistů. V textu jsou použity občas časy, které nedávají příliš smysl, nebo se tam nachází pravopisné chyby (např. I can’t not be with my kids). Nevím, zda je to účel nebo ne. Autor chce poukázat na těžkou životní situaci migrantů a na důvody, které nutí k takovým rozhodnutím, chce v hráči touto cestou vzbudit pochopení.


Karolína Šupejová
438132

MY LIFE AS A REFUGEE


V mutaci jazyka českého se domnívám, že by tato hra byla přeložena jako ,,Můj život uprchlíka‘‘ či  ,,Já, jako uprchlík“. Ale bohužel či bohudík tato hra přeložena do dnešního data není a její originál leží v jazyce anglickém pod názvem MY LIFE AS A REFUGEE, díky čemuž nám zcela jistě dojde, že se bude jednat o hru s aktuální tématikou a to tématikou, problematiky uprchlíků. Tato hra je podporována zařízeními s operačním systémem Android a iOS. Děj hry se odehrává vždy v roli jedné ze tří možných person, která se pokouší dostat mimo válečnou oblast/vesnici která je nebezpečná pro další pobývání. Těmito oblastmi/ vesnicemi jsou jejich domovy.

UNHCR
Zkratka UNHCR skrývá název – UNITED NATIONS HIGH COMMISSIONER FOR REFUGEES což, je organizace která si tuto hru nechala roku 2012 vyrobit. Cílem této organizace je ochraňovat a pomáhat lidem, kteří nějakým způsobem byli, či jsou terorizování anebo se jinak potýkají s problémy migračními z důvodu krize v jejich zemi.
PŘÍBĚH
Hned úvodní strana, na které nalezneme logo organizace, nás nabádá k vytvoření pocitu/ vžití se do role uprchlíka, který se musí postarat o své přežití a čelit nesčetným nástrahám téměř každý den. Taktéž je nám zde připomenuta váha každého rozhodnutí, jelikož jedno rozhodnutí nám může způsobit smrt či být vstupenkou do nového života. Ve hře budeme zastupovat vždy jen jednu personu a k výběru máme tři. Ta první je pohlaví něžnějšího a to dvaceti sedmiletá MERITA, které je vdaná, se dvěma potomky a v očekávání třetího. Její těhotenství je v pokročilém stádiu a ona je plná vidiny šťastného života, v čemž se ale nad tímto snem zatáhne mrak v podobě občanské války. Druhou osobou je teprve patnáctiletý PAULO, tudíž nejmladší z výběru  postav které jsou nám poskytnuty. Paulo ačkoli tak mladý, tak přece jen vypadá jako nadějný chlapec, který chce něčeho dosáhnout a své cíle vidí v medicíně. Ačkoli ho to velice šlechtí, že se zhlédl v pomoci lidem, tak přece jen konflikt si nevybírá kde se octne a  octl se v rodném místě Paula, kde jsou jako vojáci verbováni děti – jeho vrstevníci tudíž se to týká i jeho a pokud se nechce do tohoto konfliktu zapojit aktivně tak musí zmizet. Poslední postavou je AMIKA které je ve věku dvaceti čtyř let je vdaná a má dvě děti. Amika je žena jenž po znásilnění své nejlepší kamarádky, začne řešit/debatovat o ženských právech což není v jejím bydlišti až tak běžné aby jako žena rozebírala toto téma, tudíž je donucena mlčet a dokonce opustit své bydliště. Při průchodu hrou ať už za jakoukoliv postavu, musíme dělat ty nejlepší rozhodnutí které, nás přivedou do jiné země za hranice, mimo dosah správy a zákonů naší země.  Na této cestě se ale setkáváme i s mnoho dalšími nástrahami v podobě hlad, žízně, divokých zvířat či rebelů. Důležitým faktorem v našem rozhodování jsou také naše rodiny jelikož nejdeme sám za sebe jako jedinec (což vlastně můžeme), ale přece jen se objevují rozhodnutí v podobě : zdali nechat v nemocnici své nemocné dítě a odejít, vrátit pro svou matku, bratra, vyčkat rodinu  která zřejmě také opustil vesnici, ale nemáme jí jak zkontaktovat anebo se zcela vrátit do vesnice a zjistit jestli tam zůstala či utekla.

GRAFICKÁ SLOŽKA
Hra se mi po grafické stránce ne úplně zamlouvala, jelikož vypadala dost, řekl bych levně a amatérsky a i když šlo o pouhou  ,,klikačku o dvou rozhodnutích“ u které není zas až tak kladen důraz na grafické vyjádření tak přece jen v tomto vidím značné ubírání na váze hry. Hru jsem hrál na zařízení s operačním systémem Android a nemohu soudit, jak jsou na tom zařízení na iOS ale grafika byla značně rozmazaná, což si myslím, že je zapříčiněno z velké části tím, že není  zajištěna úplně plná podpora pro všechny typy zařízení ale také tím že šlo o grafiku nijak valné úrovně.
ZVUKOVÁ SLOŽKA
Zvuková složka chybí a chybí hodně. Myslím si, že je veliká škoda, že v této hře je absence zvuku. Pokud by byla zvuková složka opravdu dobře zpracovaná a to s vědomím jak hudba pracuje s našimi emocemi tak by hra nabyla na vážnosti a také již zmiňované váze. Tato hra je plná dramatických momentů, jež braly poměrně s nadsázkou, ale s hudbou si myslím, že bych se více dokázal vžít do role uprchlíka a možná bych se i zapotil.

 OVLÁDÁNÍ
Hra není nijak náročná na ovládání, ba naopak až moc jednoduchá celá problematika ovládání tkví, ve výběru jednoho ze dvou ,,tlačítek“/ „možností“ jenž jsou nám nabídnuty při každé změně vývoje hry. Na některá rozhodnutí máme pouhých 30 vteřin a na jiná naopak věčnost což si myslím, že by nebylo vůbec na škodu, kdyby se to změnilo a všechna rozhodnutí musela býti učiněna v rámci výše zmíněného limitu. K této myšlence mě přivádí pocit, dle kterého si myslím, že v opravdové situaci musí být rozhodování ještě kratší.
ZÁVĚR
Chtěl bych řící že jsem se nesnažil číst o hře více informací, respektive recenzí nebo nějakých manuálů. Chtěl jsem hru zkusit jako jedinec nijak fundován v oblasti her, což opravdu nejsem a vím že v odborném textu by se tyto slova, o tom že nejsem ten pravý a přesto píši, by zaznít neměla, ale zde jsem si to dovolil z toho důvodu že si myslím že je to spíše ku prospěchu, nikoliv mému ale hře, na kterou jsem tím pádem nahlížel, jako opravdu běžný uživatel na kterého je mířena. Jakožto nijak fundovaný jedinec jsem chtěl tuto hru dotáhnout do konce a zjistit co mi dá.  Myslím si, že tato hra může být vhodná pro děti pubertálního a předpubertálního věku jako nějaké určitá ,,prevence xenofobie“ když to řeknu hodně špatně nebo pochopení/ náhled do problému jiných lidí, národů či etnik. Taktéž může býti vhodná pro děti v podobných konfliktech žijících aby věděly jak se zachovat nebo aby si všimly, že něco je špatně, například potlačování  práv žen. Také je dobré že se díky této hře může dostat do podvědomí i tato organizace, o které jsem například já nevěděl, ačkoli v této problematice mám poměrně zdravý přehled tak jsem byl příjemně překvapen. Jediný problém vidím opravdu v té grafice a deficitu hudby což si myslím, že právě ty mnou zmiňované děti pubertálního věku by nijak nepřilákalo a pokud už ano tak nepřinutilo hru dohrát a více se do ní vžít.


VITO NIKOLIČ
413507

The Migrant Trail


     K analýze počítačové hry jsem si vybrala hru s názvem The Migrant Trail. Jde o poměrně jednoduchou a časově nenáročnou flashovou hru, která se spouští přes webový prohlížeč a je určena pro jednoho hráče. The Migrant Trail je realistická hra, zabývající se problematikou ilegálního přistěhovalectví lidí v blízkosti mexicko-amerických hranic. 
     V úvodu hry si hráč může zvolit, zda bude představovat právě jednu z postav ze skupiny migrantů nebo naopak pohraniční policejní hlídku. Každá postava je nejprve krátce představena v prologu, jenž obsahuje např. informace o tom, co je důvodem migrantů k překročení hranice a proč si pohraniční hlídači vybrali právě tuto práci, tzn., že každá postava je originální a má svůj osobní příběh. Příběhy migrantů jsou natolik rozmanité, že se zde objevují např. lidé, kteří ve své zemi páchali nějakou trestnou činnost, a proto se snaží utéct. Někdo jiný zase potřebuje pro své nemocné dítě peníze na operaci, které ve své zemi není schopen normálně vydělat, a tak se potřebuje dostat do Spojených států, kde to je pro něj snazší. To může ovlivnit nejen výběr postavy, ale i vyvolávat v hráči různé emoce a otázky morálního charakteru, zda si ten či onen migrant vůbec zaslouží jeho pozornost, či nikoliv.


     Role migranta je v této hře tedy zcela jasná – hráč musí překročit hranice a vyhnout se přitom všem možným nebezpečím nehostinného prostředí pouště, včetně pohraniční policejní hlídky. Jak už jsem zmínila, The Migrant Trail je hra, která patří mezi ty jednodušší, co se týká např. ovládání myší, nicméně hráč se setkává i s náročnými úkoly, vyžadujícími kritické myšlení a schopnost správného rozhodování v kritických situacích – např. volbu menšího zla. Dosáhnout úspěšného cíle totiž není zase až tak lehké. Hra je časově omezena a cesta příliš dlouhá a náročná, tzn., že migrant ve hře často umírá, protože hráč nezvolil dobré vybavení a potraviny nebo je naopak batoh moc těžký a zpomaluje přesun celé skupiny.  Příkladem může být rozhodnutí, zda nechat zraněného člena skupiny na místě a pokračovat bez něj, aby to neoslabilo či neohrozilo celou skupinu nebo zda vypít znečištěnou vodu, když migrantům hrozí dehydratace. V této hře totiž platí, že pokud se rozhodnete špatně, nemilosrdně následuje smrt. Kromě prologu, o němž jsem se zmiňovala na začátku, se ve hře objevuje také epilog, který popisuje životní příběhy těch, kterým se šťastně podařilo dojít do cíle. 

 
     Pokud se hráč rozhodne změnit postavu z migranta na pohraniční hlídku, bude to mít o něco jednodušší. Jeho úkolem je totiž pouze hlídkovat v policejním voze, zabraňovat migrantům v překročení hranice, pomáhat jim v případě zranění, hledat odhozené předměty, vedoucí k nalezení živých, či sbírání pozůstatků již mrtvých migrantů. U každého pohraničního hlídače se také zobrazuje statistika, obsahující informace o tom, kolik migrantů bylo zadrženo, kolika z nich byla poskytnuta první pomoc, kolik jich zemřelo a kolik hlídka ujela kilometrů.

  
     Přesto, že se jedná o počítačovou hru, od které se určité pobavení primárně očekává, téma této hry zábavu vylučuje. Hra The Migrant Trail v sobě totiž nese mnohem hlubší význam, protože jejím prostřednictvím můžeme nahlédnout do problematiky, která je celosvětově diskutovaná a kontroverzní, a udělat si tak obrázek o tom, v jakých podmínkách migranti přežívají, do jakých situací se mohou dostat, co je vůbec k migraci vede a proč riskují, že je to může stát život. Hra vybízí hráče k tomu, aby se nad touto situací zamysleli a zaujali nějaký postoj.    
   Grafické zpracování odpovídá klasické jednoduché flashové hře, která nevyžaduje tolik propracovanou grafiku, jako u jiných náročnějších her. Zde postačila pouze mapa pouště s cestami 
a pohled shora na skupinku postaviček – migrantů, kteří po těchto cestách putují za lepším životem, případně pohled shora na vůz pohraniční hlídky, která pátrá po migrantech, ukrytých v poušti. Působivé a stěžejní je dle mého názoru použití autentických fotografií a záběrů z videokamer, které se v průběhu samotné hry, stylizované, dalo by se říci, do komiksové podoby, různě objevují a prolínají s dějem a významně tak dokreslují celkový dojem z hraní. Na těchto realistických fotografiích a záběrech můžeme vidět např. zranění v podobě puchýřů na nohách, bodnutí škorpionem, popíchání od kaktusů, vzpomínky na rodiny, které často tyto lidi provázejí atp. To vše doplňují ještě vyskakující okna, obsahující různé statistické údaje a skutečné pravdivé informace o ilegální migraci. 

 
     Akustický doprovod také není nijak náročný, po většinu doby je slyšet šumění větru, hudba je monotónní, nudná, tematicky se neváže k tomu, o čem hra pojednává, nefunguje jako dramatický prvek, nevyjadřuje radost nebo smutek, nedokresluje atmosféru, ale ani neodvádí pozornost 
od důležitosti vlastního sdělení této hry.  
     Závěrem bych k tomuto dílku dodala, že nelituji, že jsem si hru zahrála, byť mě příliš nebavila, 
je v podstatě stereotypní a nudná, chvílemi ve mně vyvolávala otázku, zda bych ji dohrála, kdybych si ji vybrala náhodně a dobrovolně. Nejsem si jistá, zda to je vhodný způsob, jak vyjádřit vážnost tohoto tématu, kterým ilegální migrace bezpochyby je. Alespoň oceňuji, že pokud je hra The Migrant Trail směrována na děti, řeší důležitá společenská témata celkem citlivým a inteligentním způsobem, není to žádný krvák. Obávám se ale, že na některé hráče může hra zapůsobit natolik negativně, 
že je odradí dříve, než ji vůbec stihnou dohrát nebo se k ní už nikdy nevrátí. Zajímavým a oživujícím prvkem by dle mého názoru bylo, kdyby byla hra určena pro více hráčů, kteří by spolu komunikovali přes internet. Hra by tak byla mnohem více akční. 



Hana Vašíčková     UČO: 322567

My Life as a Refugee

My Life as a Refugee je hra vytvořená organizací UNHCR, která byla založena 14. prosince 1950. Tato organizace je pověřena vedením a koordinováním mezinárodních akcí na ochranu uprchlíků a řešením celosvětových problémů s nimi spojenými. Hra je určena pro Android a iOS a jejím účelem je zvýšit povědomí o současné uprchlické krizi a přiblížit veřejnosti náročná rozhodnutí a nebezpečí pomocí třech příběhů založených na skutečných událostech.




Po spuštění vás hra postaví do role uprchlíka, který je přinucen opustit svůj domov. Náhle je každé rozhodnutí otázkou života a smrti a je jen na vás a vašich rozhodnutích zda dokážete přežít.

Hra probíhá formou rozhodování na základě textových informací, které popisují, co se vaší postavě přihodilo. Ovládání je proto velmi jednoduché a přátelské v podstatě nejde o nic jiného než o výběr ze dvou nebo více možností a následné kliknutí na preferovanou možnost. V některých situacích dokonce žádná možnost na výběr není a pouze se dozvíte, co se vaší postavě přihodilo, jindy je zase rozhodování ztíženo časovým limitem 30 sekund, který má nejspíše zdůraznit závažnost situace a nutnost rychlé volby. Tímto způsobem pokračujete až do konce. Délka hry se tedy odvíjí od vašich rozhodnutí, na základě kterých můžete například umřít hned během druhého rozhodnutí, dostat se do vězení nebo úspěšně překonat všechny překážky a najít šťastný konec. Ať už dopadnete jakkoliv, vždy můžete začít příběh znovu a zkusit jiná rozhodnutí. Všechny situace, jsou detailně popsány a podloženy různými fotografiemi prostředí, ve kterém se vaše postava zrovna nachází, doplněné o postavy samotné, které jsou velmi jednoduše ale povedeně ilustrované. Bohužel ani tyto vydařené ilustrace však nedokáží doplnit velký nedostatek, jímž je absence jakékoliv hudby.
V souvislosti s problematikou uprchlíků je velmi zajímavá lišta na spodní straně obrazovky, která s příběhem sice téměř vůbec nesouvisí, ale kde se v průběhu objevují různé zajímavosti, které můžou hráče informovat. Pokud hra někoho natolik zaujme, že by se rád dozvěděl více nebo dokonce chtěl nějak finančně vypomoct, může využít ikon v menu, které ho buď navedou na oficiální stránky organizace UNHCR, její Facebook stránky, stránky obsahující velké množství aktualit týkajících se uprchlíků nebo přímo na stránky, kde může organizaci finančně přispět.




Díky jednoduchým ovládacím prvkům tedy hratelnost není téměř vůbec důležitá, hlavně proto, aby byla hra dostupná co nejširší veřejnosti. Hlavní důraz je zde tedy kladen na příběh samotný a na to jak hráči celou problematiku co nejlépe přiblížit.

Ve hře máte na výběr ze tří postav.
První je Merita, 27letá šťastně vdaná matka dvou dětí, která je v sedmém měsíci těhotenství. Merita je plná nadějí pro svou rostoucí rodinu, když však vypukne občanská válka, všechno je ohroženo.
Druhou dostupnou postavou je 15letý chlapec Paulo, který je nejstarším ze čtyř dětí. Jeho snem je stát se doktorem, avšak jak se boje rozšiřují do okolí, děti jeho věku jsou nuceni stát se dětskými vojáky.  
Třetí a poslední postavou je 24letá Amika, vdaná matka dvou dětí. Poté co byla její nejlepší přítelkyně znásilněna, se Amika rozhodla promluvit a šířit ženská práva. To se však nelíbilo vysoce postaveným autoritám a rozhodli se ji umlčet.
Již z výběru postav, o kterých je známo jen úplné minimum lze usoudit, že jakékoliv emoce budou potlačeny do pozadí a příběh bude vyprávěn spíše objektivně. Příběh každé z postav je na jednu stranu úplně jiný, ale na stranu druhou jsou si všechny tři příběhy v mnoha směrech velmi podobné.
Všechny příběhy začínají životu nebezpečnou situací, ve které vás jedno špatné rozhodnutí přivede k jisté smrtí. Pokud se však rozhodnete správně, přežijete, ale šťastný konec vás ještě zdaleka nečeká. Na vaší cestě bude ještě mnoho překážek. Budete oddělení od své rodiny. Ocitnete se hladoví, bez peněz, bez dokladů, zranění a vašim úkolem bude dostat se přes hranice a začít nový život. Jakou cestu zvolíte už je jen na vás.




My Life as a Refugee je pro mě hra s velkým ale bohužel nenaplněným potenciálem. Na základě absence hudby a velmi zjednodušeným informacím o postavách samotných jsem usoudil, že účelem hry nejspíš není vzbudit jakékoliv emoce nebo vtáhnout do příběhu, nýbrž pouhé seznámení s problematikou uprchlíků, detailní a objektivní přiblížení rozhodnutí a jejich následků, ale také ukázání jakési správné cesty, kterou byste se měli vydat. Hra vás proto trestá za všechny nesprávné rozhodnutí. Pokud se například za Paula rozhodnete opustit svého bratra, umřete, i když je šance že samotného vás chytí menší. Tímto se hra podvědomě snaží vštípit základní hodnoty, že rodina by měla držet při sobě a mnoho dalších podobných hodnot.
Tento objektivní přístup pro mě byl ovšem velkým zklamáním. Po každém dohrání příběhu jsem necítil vůbec žádné emoce, k postavám jsem si nevybudoval žádný vztah a celé hraní pro mě tedy bylo jen bezduchým proklikáváním.  Já osobně bych ocenil úplně opačný přístup. Kdyby se autoři zaměřili spíše na citovou stránku, pořádně rozvinuli hlavní postavy, přidali hudbu a mým rozhodnutím dali mnohem větší váhu, aby vůbec měly nějaký smysl a většina z nich mě nedovedla k tomu samému konci jak je tomu nyní, potom bych se byl schopný do postavy vžít a celá hra by nabrala úplně nový rozměr.

Záměrem autorů bylo ovšem jen objektivní přiblížení této problematiky, což se jim dle mého názoru povedlo velmi dobře. 


Michal Chrástek, 432800

Analýza hry - The Migrant Trail

                                                                                         
Úvod
V rámci předmětu Herní studia - FF:IM082 se budu věnovat analýze webové hry The Migrant Trail. Hru navrhli Marco Wiliams a společnost Hiptruth Productions. Celá hra byla inspirována filmem The Undocumented, jež byl natočen v roce 2010 a v roce 2013 byl zveřejněn. Vychází z příběhů imigrantů, jež zahynuli na své pouti Arizónskou pouští. Dle statistik se počet lidí, co zde zahynuly, rok od roku zvyšuje. Tato hra má simulovat reálnou cestu uprchlíka, který se snaží o překročení hranic Mexika a Spojených států amerických, se všemi jeho strastmi. Hráči je umožněno nahlédnout na druhou stranu problému, tedy může hrát za patrolu, která se snaží uprchlíky objevit.

Popis hry
Hra nám v úvodu dává na výběr za koho si budeme přát hrát. První možností je hrát za hlídku policie - "play as patrol". Druhou možností je hra za imigranta - "play as imigrant".  Cílem policie je objevit a zadržet všechny imigranty, kteří se pokoušejí o překonání hranic a také převést, co nejvíce živých uprchlíků.

Play as Patrol
Ve svých hlídkových vozech projíždějí strážci zákona pouštní krajinou a pátrají po známkách života. Před začátkem hry si můžeme vybrat za jakého policistu budeme chtít hrát. Každý z policistů má ve svém profilu zveřejněné statistiky své práce. Pod jeho profilovou fotkou se dozvídáme kolik imigrantů objevil, kolik imigrantů zemřelo, kolika imigrantům dal první pomoc a pokusil se jim zachránit život, následně doplňující údaj o uražené vzdálenosti při hlídkování. V roli policisty nám hra umožňuje zrychlit či zpomalit tempo jízdy. S rychlostí se mění možnost průzkumu okolí, tedy čím pomaleji vůz jede, tím více dokáže patrola v okolí objevit. Během služby dokáže patrola nalézt velké množství podezřelých předmětů, které dokládají přítomnost imigrantů - kusy oblečení, krvavé obvazy, zbytky jídla, atd. Následně po službě se nám zobrazí příslušné statistiky. Můžeme si rovněž prohlédnout aktuální mapu míst nalezení mrtvých imigrantů.

Play as Imigrant
V roli imigranta se stáváte členem tzv. "crossing party". Ta má svého průvodce - tzv "Coyote". Cesta je velmi náročná a na nikoho se nebere ohled, cíl je jasný - vyhnout se patrolám, nebýt objeven, dostat se přes hranice živý. V úvodu si vybíráme prvního imigranta, za kterého absolovujeme strastiplnou cestu. Po absolování cesty za první postavu, úspěšně, či neúspěšně, se nám otevírají další charaktery s různými životními příběhy a motivací utéct ze země za lepším životem. Nejdříve se však musíme na cestu pořádně připravit.  Nevíme, jak bude cesta dlouhá, takže je se lepší pořádně vybavit.  V obchodě kupujeme oblečení, jídlo a pití. Jsme však limitováni objemem věcí, co člověk unese a také penězi, kterými disponujeme. Při cestování nám hra umožňuje sledovat psychický a fyzický stav našeho imigranta. Dle jeho potřeb mu přidělujeme nesené zásoby jídla a pití. Průběh cestování nelze zrychlit. Hráč je neustále nucen dávat pozor na vitální funkce své postavy. Mino jiné hráč ovládá směr pohybu celé skupiny. Dalším z úkolů je poskytování jídla a nebo léčiv ostatním členům skupiny, kteří to zrovna nejvíce potřebují.

Herní procesy, specifika a postřehy
Mechanika hry funguje na principu  vyskakovacích informativních oken. S pravidelností několika sekund se nám objevují okénka s informací o skutečnostech na cestě. Okna nám můžou sdělit informaci o nalezení např. stop po imigrantech, nebo nás vybízí k rozhodnutí např. podání léku členovi skupiny.
Hudba a zvuky příliš nevystihují dané činnosti ve hře. Při dopadení celé skupiny imigrantů hraje neustále se opakující ústřižek poněkud klidné, pohodové hudby. Na druhou stranu na začátku a konci služby patroly hraje hudba velmi monotónní, která evokuje rutinní každodenní práci hledání živých či mrtvý lidí.
Ve hře se v pozadí a také u jednotlivých vyskakovacích oknech objevují tématické obrázky. Jsou zde zobrazení reální lidé, při reálných situacích. Tento prvek je, dle mého názoru, velmi podstatnou částí hry. Hráči jsou zobrazeny skutečné důkazy o tomto fenoménu. Cílem je, dle mého názoru, uvědomit hráče o skutečnosti, že se takové podobné příběhy odehrávaly v minulosti a neustále se to možná děje v okamžiku, kdy on hraje tuto hru.
Celá hra je založena na rozhodování. Při každém rozhodnutí se vývoj příběhu mění, nelze udělat krok zpět. Ve smyslu, pokud člověk ujde nějakou vzdálenost bude ho to stát úsilí, energii, přitom zásoby jídla a pití má na cestě omezené. Jedno chybné rozhodnutí - malá zacházka, ho může stát v další etapě cesty život.
Ve hře se vyskytuje zajímavá možnost při hře za imigranta. Hra nám dává odpovědnost za jednoho vybraného imigranta, jemuž naše kroky ve hře mění životní příběh. Na druhou stranu dostává také moc ovládat celou skupinu imigrantů. Určujeme totiž jejich pohyb, což je práce vůdce skupiny - coyota. V tomto případě hráč získává větší zodpovědnost, avšak nejvíce může ovlivnit svou postavu.
Patrole je taky přidělena velká dávka odpovědnosti. Při pátrání po imigrantech, může a nemusí sledovat zjištění stopy. Může jednat bez zájmu a nepátrat dále po indiciích aktivit imigrantů, a nebo následuje podezřelé stopy. Rozhodnutí vrátit se v půli cesty je také možné. Další možností je také přímá pomoc imigrantovi v nouzi. Vše je v rukou hráče.

Závěr
Jedním z objevených uvědomění hráče může být zjištění, že všude působí lidský faktor. O životech imigrantů rozhoduje nejenom vůle jejich průvodce, ale také i patroly, které jednoduše můžou a nemusí hledat polomrtvé uprchlíky, kteří potřebující pomoc.

Autoři hry se snažili o simulaci reálných situací, jež zažívají zoufalý lidé, kteří prchají z Mexika do USA za lepším životem. Cílem hry je však pochytat, co nejvíce imigrantů a nebo převést přes hranice, co nejvíce uprchlíků. Avšak, pokud přitom ušetříme jejich životy, hra nabírá nového rozměru. Ukázka strastiplné cesty imigrantů má v hráči vzbudit souznění s jejich osudy. Jestli se hráč dokáže vcítit do dané situace a jeho jednání bude směřovat ke zachránění, co nejvíce životů uprchlíků, tak byl účel hry naplněn.

Čeněk Tvrdoň (UČO 426962)