Warcraft III: Reign of Chaos

Warcraft III: Reign of Chaos

Série RTS her Warcraft od společnosti Blizzard si od roku 1994, kdy vyšel první díl s podtitulem Orcs & Humans, získala nepřeberné množství fanoušků.V současné době je tato série v podvědomí hráčské (a také nehráčské) veřejnosti zejména díky obrovskému hitu, jakým se stala MMORPG odnož série World of Warcraft. Tato by však nemohla vzniknout, nebýt původní trilogie úspěšných real-timových strategií. Než se pustím do rozboru zatím posledního dílu, kterému chci tuto analýzu věnovat, zkusím jen lehce nastínit, o čem byly první dva díly.

Jak už jsem napsal výše, první díl nesl podtitul Orcs and Humans. Odehrával se ve fiktivním fantasy světě Azeroth a vyprávěl nám o válce lidí a krvelačné rasy orků. V dnešní době se na něj dá dívat už jako na historický kousek. I přes relativní jednoduchost a ne moc vábnou 2D grafiku tato hra položila základ moderním RTS strategiím a i v dnešní době se setkáme se spoustou her, které, i přes veškerá vylepšení, na této hře staví.
S druhým díle Tides of Darkness (1995) přislo zlepšení grafiky a dotažení herních mechanismů. Příběh navázal na svého předchůdce, objevili se i někteří známí hrdinové. Následně byly vydány dva datadisky. První s názvem Beyond the Dark Portal přinesl vylepšení ve formě nových map a kampaní. Druhý, jež se jmenoval Battle.net Edition přinesl, jak nízev napovídá, možnost hraní na servrech Battle.netu. Společně s Command & Conquer byl Warcraft II první masivně hranou RTS v multiplayeru, což mu zajistilo nesmrtelnost. Blizzard multiplayerové hraní podporoval, hráči byli spokojení a proto nebylo kam spěchat s vývojem dalšího dílu. Ten se po spoustě odkladů objevil na pultech obchodů až v roce 2002. A teď už se mu konečeně budu věnovat.

Pro nikoho asi nebude překvapením, že i třetí pokračování se odehrává v rámci stejného fiktivního universa jako všechny nesoucí Warcraft ve svém názvu, konkrétně ve světě Azeroth. Jedna změna tu však je. Orkové a lidé již nejsou jediné rasy, které do děje zasáhnou. Jejich nesnášenlivost stále trvá, ovšem příchází větší hrozba, které budou muset čelit všichni společně. Na scénu vtupují Plamenné Legie, jakožto armáda démonů, kteří kdysi stáli za otevřením Temného Portálu a vysláním armády orků na Azeroth. Nebudu prozrazovat příliš detailů, neboť to podle mě není smyslem téhle analýzy. Jediné co můžu říct je, že příběh je opravdu propracovaný, s pár nečekanými příběhovými zvraty a opravdu už jen kvůli němu si hru stojí za to zahrát.

Dvě očekávané rasy z předchozích dílů, jimiž jsou Horda a Aliance, byly doplněny a dvě zcela nové. Jako zastánci dobra se tu objevují Temní Elfové a jako posluhovače Plamenné Legie tu máme rasu Nemrtvých. Je vidět snaha autorů, udělat jednotlivé rasy co možná nejvíce rozdílné. A přestože určitou podobnost ve složení jednotek tu najdeme (což se dá pochopit, jinak by bylo velice obtížné vyvážit síly, čímž by utrpěl zejména multiplayer), každá rasa má něco, čímž se od ostatních výrazně odlišuje.
Aliance je spojenectví lidí, elfů a trpaslíků. Hojně využívají technologického pokroku. Takže v jejich arsenalu najdeme například trpaslíky, kteří díky střelnému prachu mohou střílet z jakési muškety. Dalším příkladem je Gyrokoptéra, což je trpasličí variace na vrtulník, nebo také parní tank, který dokáže zanechat pořádné škody na nejedné budově. Klasické fantasy prvky vnáší do řad aliance přítomnost elfí čarodějky a kněze, kterým je blízké použití magie.
Horda je složena převážně z orků. V jejich řadách najdeme ale i taureny (nejsilnější pěchota ve hře) a trolly. Spoléhá především na brutální sílu svých jednotek.
Nemrtví, neboli pohroma, disponují spoustou většinou o něco slabších jednotek. Ovšem co ztrácejí na síle, nahrazují množstvím a také různými zákeřnými schopnostmi jako je například oživování padlých. Zajímavostí je, že budovy nemohou stavět, kde se jim zachce, ale jen na zemi, která již byla zničena jejich předešlým působením a stavěním.
Temní Elfové jsou zřejmě nejsložitější rasou na hraní a chvilku může trvat, než se člověk naučí pořádně využívat všechny jejich přednosti. Z počátku mohou vypadat slabí, ale jakmile se trochu dostanou pod kůži, je s něma radost hrát. Jejich výhoda je, že jsou v noci neviditelní (i když to funguje jen v omezené míře) a vidí stejně daleko v noci jako ostatní ve dne.

Ve hře je na výběr z několika módů. Pro jednoho hráče je na výběr příběhová kampaň, nebo skirmish a jinak je samozřejmě přítomen multiplayer.
Příběhová kampaň je asi nejzajímavější, co tato hra nabízí. Jednotlivé mise na sebe navazují, jsou propojeny silným příběhem a prošpikovány nádhernými animovanými filmečky, které jsou chloubou hry. A i dnes, 7 let od vydání, se jim kvalitou může rovnat jen málokterá hra. Autoři si byli dobře vědomi, že aby byl požitek z hraní co největší a aby potenciál příběhu byl využit naplno, musí jej dobře zakomponovat do samotné hry. A vypořádali se s tím opravdu výborně. Motivace, která člověka žene kupředu je až nevídaná. Tam kde vám konkurence předhodí mise ke kterým jakoby v pozadí běží nějaký děj (který ani nemusíte sledovat, když nechcete), jde Warcraft cestou absolutního vtažení hráče do děje. K čemuž přispívá i to, že se při hraní pořád něco děje, dostáváte bonusové úkoly a během misí vám jsou pouštěny ingame animace, které děj posunou zase kousek kupředu.

No a teď už k samotné hře a k tomu jak se to všechno vlastně hraje. Pokud jde o herní interface, ten je dost velký a zakrývá velkou část obrazovky, což nemusí každému vyhovovat. Na druhou stranu je dost přehledný, není problém se v něm zorientovat. Jde v podstatě o klasickou RTS, takže nikdo, kdo už s tímto žánrem nějaké zkušenosti má, nebude mít s ovládáním, ani s orientací ve hře, problém. Hra se ovládá normálně myší a pro zkušenější hráče tu jsou klávesové zkratky, které ovládání dost urychlují. Můžete samozřejmě vytvářet i skupiny jednotek a ukládat si je pod různá čísla. Jako nedostatek bych uvedl, že najednou můžete označit jen určité množství jednotek. Hráči strategií od Blizzardu na to jsou již jistě zvyklí, ovšem pokud jste třeba hráčem Command & Conquer, bude vám tenhle systém ze začátku asi trochu proti srsti.
Každou hru (pokud nejde o nějaký speciální případ z příběhové kampaně) začínáte s hlavní budovou a partou dělníků. Ve hře jsou důležité 3 suroviny: zlato, dřevo a jídlo. Zlato získáte tím, že dělníky pošlete těžit do dolu. Dřevo vám také zajistí dělníci, a to tak, že je pošlete kácet stromy. A dostatek jídla vám zabezpečují specíální budovy, jejichž stavěním rozšiřujete sloty pro rekrutovatování nových jednotek. Každá jednotka požaduje jinou cenu zlata, dřeva a jídla a pokud se vám něčeho nedostává, nemůžete jednotku povolat. To samé platí i o stavění budov, které ovšem logicky nespotřebovávají jídlo. No a to je podstata této hry, stejně jako asi každého výtvoru tohoto žánru. Stavět budovy, povolávat jednotky, svádět souboje s protivníkem a snažit se jej rozdrtit a porazit. Je ale pár věcí, které Warcraft III od normálních RTS v době vydání odlišily.
Střídání dne a noci je zajímavá "funkce" která do hry není zabudovaná jen na okrasu. V noci je omezená viditelnost, takže protivníka vidíte, až když se dostanete dost blízko k němu, což může být pro vaši armádu osudné, má li protivník například početní převahu. Ovšem tím, kdo z noci dokáže vytěžit nejvíce jsou temní elfové. Některé jejich jednotky jsou ve tmě neviditelné (i když se nesmíte hýbat, aby to fungovalo), navíc se dá koupit vylepšení, že v noci uvidíte stejně daleko jako ve dne. Dopad na hru není tak velký jak by někdo možná mohl očekávat, ale rozhodně se jedná o zajímavé zpestření.
Například tzv. Creeps, což jsou počítačem ovládané jednotky přístupné všem hráčům, střežící různé významné body na mapě jako jsou doly, nebo obchody. V jednom druhu takovýchto budov lze najímat žoldáky, jež za vás poté budou bojovat. Je to příjemné zpestření a skvělý způsob jak mohou hrdinové získávat zkušenosti, aniž by se museli potkat s hlavním protivníkem.
A teď jsem již zmínil i další vylepšení, které programátoři Blizzardu do své hry zakomponovali a tím jsou hrdinové. Ti do hry vnášejí lehký nádech RPG. I když to není až tak žhavé, protože ačkoliv jsou hrdinové nejsilnější jednotky ve hře a sbírají zkušenosti a zlepšují se, jejich rozvoj je silně omezený. Každý se může naučit jen 4 kouzla a to ještě jen na určitých levelech, takže svoboda rozhodování, kam vývoj vašeho avatara bude směřovat, je minimální. I tak bych ale jejich přítomnost ve hře označil za jeden z největších kladů a jeden z nejdůležitějších herních prvků. Každá rasa má na výběr ze tří typů hrdinů, z nichž je každý zaměřen na trochu jiný styl boje. Někdo jako podpora z dálky, jiný bojuje jako válečník v prvních řadách. Z již zmiňovaných creepů vypadávají předměty, které může hrdina sebrat. Nacházejí se mezi nimi klasické lahvičky s kouzelnými lektvary, které mohou obnovovat zdraví, nebo například manu. Pak můžeme narazit na přeměty přidávající nějaké bodíky do statistik a další rozdílné typy předmětů se spousotu různých vlastností. Tyto artefakty se také dají koupit v obchodech nacházejících se na některých mapách.

Technická stránka je na vysoké úrovni, zejména když příhledneme k roku, ve kterém byla hra vydána. Grafika je laděna do komiksového stylu, což znamená hodně pestrá paleta barev a také modely postav a předmětů jsou koncipovány tak, jak byste je ve skutečnosti asi nečekali. Proti tomuto stylu grafiky osobně nic nemám, záleží na vkusu každého, jak se mu bude líbit. Samozřejmě ve srovnání s dnešní tvorbou vypadá grafika Warcraftu III poněkud zastarale, přesto se ale na to všechno i po tolika letech dá dívat a vypadá to stále pěkně.
Pokud jde o hudební stránku, ta stárnout nemůže a soundtrack k Warcraftu III se opravdu povedl. Skvěle podtrhuje atmosféru hry a zlepšuje už tak skvělý herní prožitek. Zvukům není moc co vytknout, jedinou malou poznámku bych měl k českému dabingu. Ne, že by byl vyloženě špatný, ale ve srovnání s originálem zní některé postavy trochu víc směšně než by znít měly. A protože jednotky mají v zásobě tak tři až čtyři hlášky, které pořád opakují, budou vám zřejmě některé po chvíli lézt na nervy. Nakonec je ale zřejmě přestanete vnímat a budete se soustředit spíše na samotné hraní.

Na závěr bych ještě zmínil datadisk, jež byl vydán rok po Warcratu III nesoucí podtitul The Frozen Throne. Příběh přímo navazuje na události původní hry a pokud jde o samotnou hru, přináší datadisk klasické novinky, které lze od datadisku očekávat. Každá hratelná strana dostala nového hrdinu, nové jednotky, nové budovy a nová vylepšení. Přibyla taky možnost si v takzvaných tavernách najímat neutrálního hrdinu, pochopitelně za určitý finanční obnos. V příběhovém módu se znovu objevují i úžasné animované filmečky, které vám zřejmě znovu vyrazí dech. Zkrátka The Frozen Throne ještě pozvedl kvality a rozšířil možnosti již tak skvělého Warcraftu III.

Zdeněk Hruška
325156