Click & Kill

Diablo 2 – Click & Kill

Výrobce: Blizzard Entertainment a Blizzard North
Rok vydání: 2000
Název: Diablo 2, Diablo 2: Lord of Destruction
Platforma: PC, Mac

Čtyři roky po vydání populární hry Diablo vypouští firma Blizzdard na svět její pokračování s názvem Diablo 2 a o další rok později i datadisk s podtitulem Lord of Destruction. V této analýze se budu zabývat již hrou rozšířenou o datadisk, neboť ten je již s hrou neoddělitelně spojen.
Dodejme, že firma Blizzard se proslavila především hrou StarCraft a sérií Warcraft.

Diablo 2: Lord of Destruction (dále jen D2:LoD či zkrátka Diablo 2) je žánru RPG. Ocitnete se ve světě, v podobě hrdiny, kterého si zvolíte, ostatní NPC vám budou zadávat úkoly, vy je budete plnit tak, že si prosekáte cestu hordou nepřátel. Zkušenosti, důležité pro rozvoj postavy získáváte za zabíjení protivníků. Jak zkušenosti přibývají, dostáváte se na nové levely a vylepšujete si tak vaše schopnosti pro boj. Nakolik ale dokáže toto typické herní schéma zaujmout hráče?

Klasická hra obsahuje 3 CD (Instal disk, Play disk, Cinematics disk) + datadisk (1CD). Po nainstalování a spuštění hry se ocitnete v menu, kde je několik klasických položek:
Single Player, Multiplayer, Battle.net, Cinematics apod.
Většinou v každé hře hráč začíná Single palayer. Po rozkliknutí tlačítka se před námi objeví výběr postavy a jelikož žádnou nemáme, musíme si ji vytvořit. Na výběr je 7 povolání (5 hra a 2 z datadisku): Amazonka, Necromancer, Barbar, Kouzelnice, Paladin, Druid a Asasinka. Každá postava má své dovednosti a značně se liší ve způsobu boje. Přesto je velmi příjemné, že každá strategie rozmisťování bodů v dovednostním stromu může být originální a zároveň si sami řídíte, jakou bude mít vaše postava sílu, obratnost, zdraví a manu. Takto můžeme potkat například kouzelnici s mečem anebo necromancera s obrovským kladivem i když oba jsou primárně kouzelníci. Fakt že si můžete dovednosti vybírat napomáhá jisté různorodosti stylu hraní.

Převážná část herní obrazovky zaujímá samotný herní svět, kde se svou postavou konáte výpravu za zabitím Diabla. Asi jednu osminu (tu nejspodnější) tvoří lišta, kde nalezneme některé prvky důležité pro hru. Především jsou to životy v podobě červené baňky nalevo a mana v podobě modré baňky napravo. Pokud vaše životy klesnou na nulu (baňka se vyprázdní) zemřete. Totéž s manou, pokud se vyprázdní, nemůžete používat kouzla. Mezi těmito dvěma prvky se nacházejí dva čtverečky, reprezentující levou resp. pravou ruku. Zde máte zobrazeno co použijete, zmáčknete-li levé resp. pravé tlačítko myši. Úplně uprostřed jsou pak sloty, kam se ukládají lahvičky s životy či manou, které použijete, když se vám něčeho nedostává.
Tato lišta by byla příjemná z toho důvodu, že neruší částečnou imerzi do děje. Ovšem jsou tu jiné věci, které ji narušují či dokonce zabíjejí. Jednak je to mapa, která se vám objeví při stlačení tabulátoru. Je poloprůhledná, takže vidíte co děláte a také víte kam běžíte. Dalšími rušivými elementy jsou nabídky inventáře, stromu dovedností a okno statistik. Ty se vám otevírají přes místo, kde sami hrajete. Přesto, že jsou navrhnuty dobře, samotné vizuální provedení je velmi zdařilé, tak způsob používání (alespoň mě) kazí pocit ztotožnění se s postavou, za kterou hraji. Hra se potom stává spíše než vnořením se do jiného světa stává jen napohled bezduchou klikací akcí (click&kill).

Jako většina RPG her má i Diablo 2 svůj systém vývoje postavy. Za každou zabitou příšeru dostává vaše postava určité zkušenosti, který plní malý ukazatel dole na liště. Pokud se naplní, získáváte novou úroveň. Odměnou vám bude 5 bodů do atributů a 1 bod do skillů, tedy kouzel dalo by se říci.
Atributy zahrnují sílu (podle ní se určuje, jaké zranění postava způsobí a jak „těžkou“ zbroj můžete nosit), dexteritu (jak rychle postava útočí, jakou má šanci uhnout útoku), vitalitu (určuje počet životů) a manu (určuje zásobu many). Podle toho jakou postavu a jakou specializaci si vyberete, můžete zvolit atributy. Existuje však mnoho buildů (herních strategií tvorby postavy), které jsou zpracovány hráči a které se osvědčili.
Na druhé straně existují u každé postavy 3 stromy skillů (dohromady je 30 skillů), ve kterém jsou různé dovednosti, které můžete a nemusíte využívat. Skilly se vám otvírají postupně na různých levelech a k dalšímu skillu se propracujete přes předchozí. Například si nelze navýšit skill na 30. levelu, dříve než dáte alespoň jeden bod do ostatních větví, které s ním souvisí.

Samotný herní svět je rozdělen do 5ti aktů (4+1 datadisk), které budete postupně procházet, jak se bude příběh vyvíjet. V každém aktu je vždy 6 úkolů (questů), které musíte postupně plnit abyste se mohli dostat do dalšího aktu. S vaší postavičkou, avatarem, tedy navštívíte celkem 5 měst, v každém aktu jedno, ze kterých se budete vydávat do rozličných lokací, ať již jsou to písečné pouště, vlhké džungle, zmrzlé tundry anebo - peklo připomínající - úkryt Diabla.

Příběh začíná několik let po porážce Diabla (v první hře), kdy jej statečný hrdina zapečetil do sebe. Nicméně Diablo jej nakonec ovládl a opět se tak „zrodil“. Vy začínáte v malé osadě. Kde jste se tam vzali nikoho nezajímá. Hned vedle vás stojí NPC a přeje si s vámi mluvit (žlutý otazníček nad hlavou). Vysvětlí vám, že situace je zlá a že zlý démon blokuje cestu jeho karavaně a že si máte promluvit s Akarou, vůdkyní tábora. Ona vám řekne to samé a rovnou předpokládá, že vy jste hrdina, který spasí jejich malou osadu. Již zde se však dozvídáte o Temném poutníkovi, který tudy před časem prošel. Na jednu stranu se to od hry čeká, že vás určitým způsobem povede, ale na druhou se vás na nic neptá a rovnou vás pošle s malým mečíkem proti tisícům nepřátel. Když píši tisícům, tak nepřeháním. Celou hru budete procházet Fantasy světem a stále na vás budou nabíhat hordy přisluhovačů zla, v podobě Ghúlů, různých démonických plazů, harpií a ostatních zplozenců pekla. Nepřátel je opravdu hodně, takže není problém za několik sekund pobít třeba 30 obludných stvůr. Po těchto třech sekundách posbíráte předměty, co vypadali z potvor a jdete jich zabít další stovku.
Váš první úkol bude (jak jinak než) zabít všechny monstra v nedaleké jeskyni pojmenované Den of Evil. Po tomto úkolu na vás čeká dalších 5 questů, které se týkají doběhnutí někam, zabít něco a přinést něco zpátky. Jednou z nevýhod hry je, že toto vás v obměněné formě bude čekat celou hru. V každém aktu 6 úkolů, vždy někam doběhnout a něco udělat, přičemž poslední úkol je zabít Aktového bose v jeho sluji. Přesto je cesta vždy jiná jednak proto, že úkoly i přes svou opakovanost mají často něco nového a hra se tak stává více rozvětvenou ale hlavně také proto, že se mapa hry mění s každou novou postavou. Prostředí je vždy stejné, lokace jdou za sebou také stejně, ale mapa se vždy změní. Otočí se, převrátí se, skály jsou jinak rozmístěné, spousta detailů je jiných. Přesto některé věci jsou stejné. Když víte že za vchodem do lokace je portál, tak tam prostě bude vždy.

Hra je přeplněná všemožnými dungeony, které mají většinou 2-4 patra. Mnoho z nich ani nikam nevede, ale za jejich projití vás na konci čeká odměna v podobě zlaté truhly, ze které mohou vypadnout vzácné předměty. Tím se dostáváme k vybavení. Nejenže každá postava může nosit většinu předmětů, ale jsou zde i předměty speciálně určené pro jednotlivé postavy. Helmy pro barbara, štít z démoní hlavy pro necromancera atd. Diablo 2 obsahuje nepřeberné množství předmětů. Když otevřeme nabídku s inventářem a vybavením (klávesa i), všimneme si že postava může na sobě mít helmu, brnění, boty, rukavice, náhrdelník a dva prsteny. Dále jsou zde dva sloty pro zbraně/štít. Všechny tyto předměty se dají koupit u obchodníků ve městě, ale často lepší předměty můžete získat z potvor. To že z malé ještěrky vypadne obouruční meč, budu rozebírat níže.
Nejen že existuje mnoho různých druhů bot, luků, helem jak tvarově tak s rozličnými atributy, ale předměty (itemy) se navíc dělí do několika typů/tříd, které se dají rozlišit podle barvy názvu předmětu. Bílé, tedy obyčejné předměty, jsou běžné a nemají žádné speciální vlastnosti. Modré jsou obdařeny nějakým zlepšením, jako je ochrany před ohněm, +4% do životů a podobně. Následují žluté předměty, které mají vylepšení o mnoho více, ale ne vždy musí být nutně lepší než předměty modré. Zlaté předměty také zvané unique items jsou obdařeny často výbornými atributy a tedy padají daleko méně často. Poslední jsou zelené neboli set items. Ty mají sami o sobě dobré vlastnosti (i když ne tak často), ale zároveň se pojí s dalšími předměty a dohromady tvoří set např. 4 předmětů (dejme tomu rukavice+helma+zbraň+prsten) a dávají tak svému vlastníkovi navíc některé skvělé vylepšení, jako odměnu, že předměty složil k sobě.
Za obohacení hry považuji všemožné vychytávky ve vlastnostech předmětů jako je „Hit causes monster to flee 50%“ tedy máte 50% šanci, že když udeříte obludu, ona před vámi na chvíli uteče. Někdy to bývá vtipné i užitečné, ale jindy otravné, když vám půlka nepřátel uteče a vy je musíte honit.

Příběh hry se dále točí okolo pronásledování Temného poutníka přes 4 atky, tedy 4 města, kdy má každé své rozdílné problémy. Pokud se podíváme pod pokličku a nahlédneme hlouběji do příběhu, získává svět Diabla 2 velmi konzistentní formu. Nejen, co se týče historie, ale jednotlivé věci na sebe navazují. Jediný problém je, že tento fakt zjistí velmi málo hráčů. Klasická herní strategie spočívá v tom, že nepotřebujete vědět, nic o historii ani nic o souvislostech. Stačí přijít k postavě se žlutým otazníčkem nad hlavou, odklikat rychle rozhovor a pak již jen utíkat dál po mapě, kde jste dosud nebyli, podívát se, co máte udělat (např „Zabij kováře a přines mi zpět kladivo“), tak jdete a zabijete kováře, přinesete kladivo a jedeme dál. Pokud zemřete, objevíte se v příslušném městě a doběhnete si pro mrtvolu, která leží kde jste umřeli i se všemi vašimi věcmi. Pokud hru vypnete aniž byste si pro ni došli, objeví se při dalším spuštění kousek od vás ve městě.
Snad jen první akt si budete číst vše co postavy řekli a dále už to nemá smysl. Setkal jsem se i s tím, že můj kamarád opravdu četl každý rozhovor od počátku až do konce. Poté ale přiznal že to k ničemu nebylo a pokud by Diablo 2 hrál znovu, již by to nedělal. Hra tedy žádným způsobem nenutí hráče aby si zatěžoval hlavu s tím co nepotřebuje.
Ke konzistenci herního světa napomáhá i fakt, že již vyšlo celkem 5 knih (r. 2009), které nekopírují hru, ale mnoho si z ní vypůjčí. Každá kniha má svůj vlastní děj, který je pro hráče lákavý tím, že se dozvídají nové věci o jejich oblíbené hře a zároveň se potkávají se známými entitami ze hry. Když jsem si přečetl 1. knihu a poté hrál (po několika letech) opět Diablo 2, byl jsem mile překvapen, když jsem potkal bose, který nesl název jako jedna postava v knize (přičemž to není náhoda, ale záměr autorů). Hned se mi vybavila kniha a podělil jsem se se svým objevem v herním chatu, protože jsme hráli multiplayer.

Proč se ale lidé stále vrací ke hře, která je již přes 9 let stará? Především proto, že je to obrovská akce. Celá hra je jeden velký boj. Nic na tom, že jde stále dokola o naučený sled pohybů myši a prstů na klávesnici. Diablo 2 často dokáže překvapit, především obtížností. Tu jsem zde ještě nezmiňoval. Jsou tři druhy obtížnosti – Normal, Nightmare a Hell. Když dokončíte hru na 1. obtížnost, přenese hra vaši postavu zpět do 1.aktu a odemkne se nová obtížnost. Skilly, atributy, itemy, vše vám zůstává, jen procházíte hru od znova, samozřejmě že o něco obtížněji. Normal lze projít bez větších starostí a potíží, ovšem když poprvé vstoupíte do Nightmare, překvapí vás že i vybití Den of Evil (první quest, viz výše) se stane záležitostí s o něco větší časovou náročností. Všechna monstra mají několikanásobně víc životů, získávají nové schopnosti a jsou celkově hůře zabitelní. Navíc vaší postavě klesnou resisty (ochrana) před ohněm, ledem, elektřinou a jedem, takže setkání s minibosem, který vládne například ohněm a vy máte ochranu před ním -20 (ano jdou i do záporu), to nemusí dopadnout nijak šťastně. Při přechodu na Hell je to stejné, protivníci zesílí a vás hra oslabí.
Zároveň také při přestupu na novou úroveň obtížnosti získá postava přídomek, podle dané obtížnosti, kterou zvládla (po sobě jdoucí – Slayer, Champion, Patriarch/Matriarch). Pokud tato obtížnost hráči nedostatečná, může se pokusit o hru HARDCORE. Vše je stejné až na fakt, že pokud vám postava umře, již za ni nelze hrát. Je zkrátka mrtvá a všechny předměty jsou ztraceny.
Dalším aspektem, proč tolik lidí má na svém disku D2 je asi nejlepší tah Blizzardu, nazývající se Battle.net. Přes tuto „aplikaci“ můžete hrát se svými přáteli přes internet a v tu chvíli hra začíná být zábavnější, vytrhne vás ze stereotypu. V multiplayeru může po jednom světě běhat nejvíce 8 hráčů, ale každý může mít jakoukoli postavu. Speciálně skvělá věc je, že lidé mohou bojovat i mezi sebou, což vede ke snaze mít svou postavu nejlepší, tedy nejvyšší level a nejlepší vybavení. Důležité také je, že pokud hrajete přes Battle.net, vaše postava je uložená na serveru a nelze s ní hrát single player.
Hra rovněž podporuje klasický multiplayer přes TCP/IP síť. Zde můžete hrát i se svojí postavou ze single playeru a připojují se k vám hráči přes IP adresu se svými vlastními postavami. Samozřejmě, že čím více hráčů se přidá, tím vzroste obtížnost. Nepřátelům přibývají životy a jsou celkově silnější. Nicméně je hra tak dobře vyvážená, že to nebude ani moc těžké a ani moc lehké. Závisí to ovšem na sestavě v jaké s přáteli hrajete.

Diablo 2 je velmi chytlavá hra. Vrátil jsem se k ní po letech, abychom si s přáteli zahráli a oprášili tak staré časy prosezené u PC. Proto jsem si vybral tuto hru pro svou analýzu, neboť ji vidím z odlišného pohledu než před několika lety a s vědším odstupem. Musím říci, že pokud hrajete Diablo 2 poprvé, vtáhne vás do děje, který podtrhuje skvělá hudba s tajemným nádechem. Pokud se k této hře vrátíte po nějakém čase, je stále poměrně zábavná, ale imerzivní prožitek se moc často nedostavuje (bohužel). Dá se říci že po čase se z dobrého příběhu a kvalitního prostředí stává hra, svým způsobem arkádová, kdy běháte a klikáte na vše možné. Tímto sama hra v podstatě zabíjí svůj příběh.
Na závěr bych rád doplnil, že v současné době je ve vývoji hra Diablo 3, která přinese změny ve složení postav a také v dovednostních stromech.