Stronghold Crusader

Výrobce : Firefly Studios
Rok vydání : 2003
Platforma : Win PC
Žánr : strategie

Hra Stronghold Crusader vyšla v roce 2003 a vydalo ji FireFly Studios. Jedná se o datadisk ke hře z roku 2001, ke Strongholdu. Jsou dostupné pouze na počítačích, jak Crusader, tak i její předchůdce. Tento datadisk je hratelný i samostatně bez předchozí instalace původní hry, tento jev nebývá tak častý a proto je i celkem vítaným detailem.

Postavení hráče

Jedná se o klasickou strategii, s vnějším pohledem. Jde o to, že přestože má hráč svého krále, kterého musí za každou cenu chránit, tak ten kdo vydává rozkazy není král, ale hráč sám. Král je sice ovladatelný, ale nelze ho využít v boji, hrozí nebezpečí, že bude zabit. A jakmile zemře král, hráč prohrává a končí. Král se může pouze bránit a hráč může krále ovládat, pokud nepřítel útočí na dělníky a nejsou nikde vojáci, kteří by udělali špinavou práci za krále. Není to tedy strategie z pohledu první osoby, ale ani z pohledu osoby třetí. Hráč ve hře představuje mocnost, která je nadřazená králi. Ale na první pohled se zdá, že hráč představuje krále – ale není to tak, s králem nemá hráč bližší spojení.
Hráč nemá stoprocentní volnost, omezují ho jistá pravidla. Ovladatelných prvků není moc. Hráč může stavět zásobující budovy, jako například dřevorubecké chatky, pole, sady, kamenolomy, pekárny a budovy na výrobu zbraní. Přidáním domků získá potřebný počet lidí a ti si pak automaticky rozdělí, jaké budou vykonávat zaměstnání. Obyvatele ale hráč ovládat nemůže. Neovlivní rychlost, jakou k němu přicházejí nemůže jim poručit, kam jít ani co dělat. Jediný pohyblivý ovládací prvek je vojsko. Z přebytku vojáků a zbraní, které si hráč vyrobí, vytvoří vojáky – rytíře, kopiníky, lučištníky a další – ty jediné může hráč ovládat dle libosti. Takže pokud má hráč dostatečně zásobenou výrobu, tak už stačí jen vytvářet vojáky z vyrobených zbraní a budovat si tím vojsko.
Avšak vůči soupeři/soupeřům vystupuje hráč jako král – k němu se obrací všechny výhrůžky nepřátel a v tomto případě plní funkci krále. On vydává veškeré rozkazy a uskutečňuje obchody, král je v tomto případě pouhá postavička uprostřed hradu.
Hra sice umožňuje multiplayer, ale zatím to kvůli neustále vypadávajícímu připojení nemám vyzkoušené, takže bohužel nemůžu posoudit.

Herní svět

Herní svět je omezen na jednotlivé mapy, které mají své jasně viditelné hranice. Většinu plochy zabírá herní mapa a pouze ve spodní části obrazovky se nachází panel, ve kterém najdete různé stavby a jejich možnosti. Například v kasárnách se objeví počet volných dělníků, ze kterých může hráč vytvořit vojáky, a také kolik má jakých zbraní. V levém dolním rohu máte malé zobrazení mapy, kterou má hráč právě před sebou.
Hráčův herní svět je omezen pouze na jednu mapu, na které se právě nachází. Mapy nejsou vzájemně propojené a když se kolikrát stane, že se hráč ocitne na stejné mapě, ale v jiné pozici. Kdyby byly propojené, mapy by na sebe smysluplně navazovaly, ale tuto vlastnost tato hra nemá. Je to udělané ve stylu C&C Generals, na každé mapě máte určitý počet spoluhráčů/nepřátel, ale na další mapě můžete mít ty samé protivníky. To samé se odehrává i zde. Možností je mnoho, map také a nepřátelé se dají kombinovat. Nedá se z jedné mapy přecházet do druhé. Vyplývají z toho jistá omezení, ale i výhody. Mapa není neomezená a nepřítel se nemá kam schovat, stejně tak hráč může kdykoliv napadnou nepřítele a může teoreticky z jakéhokoliv místa na mapě, pokud nepřítel nesídlí zrovna v rohu mapy.
Mapy jsou většinou uzpůsobené pro 8 hráčů, ve hře málokdy jsou obsazené všechny, ale se zkušenostmi z C&C Generals, kdy se hra při plném vytížení mapy slušně sekala, tady ten problém není, hra jede pořád stejně.

Ovládání

Ovládání hry je poměrně jednoduché. Veškerá práce se dá zvládnout ovládáním myši, přestože některé operace je také možné ovládat klávesnicí. Výhoda neaktivních dělníků a pracovníků je v tom, že když chce hráč rychle vybrat vojáky, stačí rychle přetáhnout myší okruh, kde se nacházejí a jsou vybráni jen vojáci, dělníci se do výběru nepletou, prstě si jen dělají svou práci. Na ovládání vojáků pak stačí už jen klikání na pravé a levé tlačítko myši.

Grafika

Hra je po grafické stránce nenáročná, doporučená konfigurace je procesor 700 MHz a RAM 128 MB, což má v dnešní době téměř každý počítač, pokud není deset let starý. Hra probíhá ve 2D, takže bohužel nejsou vidět žádné konkrétní detaily, které by mohly hráče zajímat. Zoom na přiblížení nedává moc možností, hra poskytuje pouze 2x zoom, takže já většinou hraji na bližší pohled a ten vzdálenější je pro orientaci. Nejvyšší rozlišení je možné pouze 1024x768, takže detaily nejsou nijak ohromující, ale aspoň je lepší hratelnost a hra se tolik neseká, pokud počítač nestíhá.

Fikce x realita

V této hře se tvůrci pokusili o napodobení reality pouze v tom měřítku právě na zobrazení historických zbrojí a obydlí. Jinak je převážná většina hry fikce, realitou to možná bývalo kdysi dávno, ale dnešní realita je natolik odlišná, že se v tomto případě jedná o fikci. Ale na druhou stranu se blíží hra realitě v tom směru, že je potřeba využívat přírodních zdrojů –stromy, kamenolomy, železná ložiska a dehtová jezírka, stačí jen na nich nebo blízko nich postavit zařízení na těžbu a hráč může neomezeně využívat jednoho těžiště – tyto zdroje jsou nevyčerpatelné (kamení, železo, dehet), což je velká výhoda. Avšak nevyčerpatelnost zdrojů je víceméně fikce, protože takové zdroje v dnešní době neexistují. Kdyby vývojáři chtěli udělat hru těžší, zakomponovali by tam vyčerpatelnost těchto zdrojů, jako je to například u Age of Empires. Další z možných zdrojů by mohla být voda – na některých mapách se vyskytují řeky, ale voda je jen dalším z neaktivních prvků, to znamená, že voda tak nanejvýš překáží v pohybu vojska a poblíž ní se objevují úrodné plochy, což však není podmínkou.
Hra je fikcí také v tom směru, že pokud zabijete jednoho ze svých protivníků, není to definitivní, v další mapě se s ním může hráč setkat znovu a porážet ho pořád dokola.

Mechaniky hry

Jak jsem již psala, hra je založená na tom, že musí hráč zabít nepřátelského krále. Když hra začne, tak máte k dispozici určité finanční prostředky, pár lidiček, jídlo a nějaké suroviny (dřevo, kamení apod.) na stavbu prvních zásobujících staveb. Jako první musí hráč postavit nějaké dřevorubecké chatky aby si zajistil přísun dřeva, které je potřeba u stavby téměř všech budov. A také nějaké sady nebo pole pro dostatek jídla. Poté, když dojde zásoba lidiček, postavit chatky, které přidají 8 nových lidí.
Po dokončení základních staveb, včetně opevnění, je třeba vyrobit nějaké zbraně. Stavba dílen na zbraně už ale stojí peníze. Peníze se dají vydělat tak, že nasadíte daně nebo prodáváte přebytečné suroviny na trhu. Existuje ale také faktor popularity – jakmile nasadí hráč daně, popularita klesne o počet bodů. Jakmile popularita klesne pod 50, začnou lidi odcházet bez ohledu na to, zda jen čekají na přidělen práce, nebo už nějakou mají. Jediní, kdo při nízké popularitě neodchází, jsou vojáci, ale ty můžou v neustálých útocích zabít nepřátelé. Takže je potřeba, aby si hráč zajistil dostatek faktorů, které udržují popularitu v plusových bodech.
Co se vojáků týče, vytvářejí se v kasárnách. Je nutné mít zbrojnici, aby dělníci z dílen měli kam odnášet hotové zbraně. Naverbování každého vojáka stojí peníze, nejlevnější jsou lučištníci a kopiníci. Dražší jsou záležitosti jako například kušníci a nejdražší jsou rytíři a jezdci na koních, kteří jsou ale nejsilnější a nejodolnější.

Tato nenáročná hra je jednou z nejznámějších strategií, ale myslím, že se propracovaností, grafikou a hratelností nedá srovnávat s oblíbenějšímí strategiemi, jako jsou Red Alert a Gnerals (obě Command&Conquer). Určitě stojí ale za vyzkoušení pro ty, kdo mají rádi startegie, pokud to tak už neudělali. Nezbývá nic jiného, než čekat, až o něco zlevní Stronghold 2, který vyšel v roce 2005 a vyzkoušet pokračování.

Barbora Vostatkvá, 218178