Bitevní pole

Název: Battlefield: Bad Company
Platforma: PlayStation 3,Xbox 360
Vydavatel: Electronic Arts
Výrobce: DICE
Rok výroby: 2008

Battlefield: Bad Company je hra vyrobená v roce 2008 firmou Dice (Digital Illusions Creative Entertainment) v produkci EA ( Electronics Arts) a je určená pouze pro nextgen konzole jako jsou Xbox 360 a PlayStation 3. Zatím poslední díl dlouhé série, která se hřála pouze na discích osobních počítačů, a jejich zaměření bylo převážně multiplayerové. Vše začalo hrou s názvem Battlefield 1942 a přes několik tematických odboček (vietnam, budoucnost) a množství grafickýh i herních vylepšení dospěla až k dosud poslednímu svému dílu, který se z PC přesunul pouze na herní konzole.

Jde o akční hru z pohledu první osoby (neboli FPS). Jejím hlavním lákadlem je volný pohyb v prostorných mapách, vysoce zničitelné prostředí a využívání vojenské techniky ve svůj prospěch, sem paří různá vozidla, tanky, lodě, ale i helikoptéry. Hra je zasazená do současné doby s reálným arzenálem a stáváme se svědky fiktivního konfliktu mezi upadající velmocí součastného Ruska a americkými silami. Na rozdíl od předchozích dílů série se tento zaměřuje více na kampaň jednoho hráče a předkládá nám komplexní singleplayerový děj. Celý příběh se týká čtveřice vojáků z pověstné skupiny B-company 222. praporu, do které je hráč jako nováček Preston Marlow přiřazen. Dalšími členy čtveřice jsou velící důstojník Samuel D. Redford, granátník Haggard a vojín Terrence Sweetwater, který má pozici kulometčíka. Poslední dva jmenovaní tvoří mnohdy až komediální dvojici, která celý děj války svým chování silně ironizuje. Způsob, jakým spolu vaši spolubojovníci komunikují, přetahují se o provedení rozkazu, různě se pošťuchují a v neposlední řadě zařazení jejich hry, kámen-nůžky-papír, ohromným způsobem přispívá k prohloubení atmosféry a vtáhnutí hráče do děje. Kampaň má spád, děj se neustále posunuje a na konec se dostanete za několik příjemně strávených hodin.

Součástí hráčova pohledu na herní svět je tzv. HUD (Head-Up Display), neboli takový interface, kde je v levém rohu situovaná mapa a v pravém stav zdraví a aktuální počet nábojů a zásobníků, samozřejmostí je středový zaměřovácí kříž. Jednotlivé prvky nejsou zbytečně velké a neruší pohled na scénu. Veškeré informace, které jsou tímto způsobem poskytované, nikterak nekazí herní zážitek a neodvádí nás od samotného dění na obrazovce monitoru. Ovládání (pohyb postavy, rozhlížení se, střelba…) probíhá pomocí ovladače herní konzole a žádá si jistou dávku zvyku. Z vlastní zkušenosti, jako zastánce klávesnice a myši, však můžu říci, že časem skutečně „přejde do krve“ a prvotní zápas s tlačítky ovladače brzy zmizí, až s ním takřka splynete. Jednotlivé akce jsou na ovladači dobře rozložené a vždy v dosahu.

Prostředí, ve kterém se pohybujeme, je velmi variabilní a s neustálou proměnou krajiny, nikterak však nesmyslnou. Propracovanost a detailnost jednotlivých objektů je na vysoké úrovni a nehrozí, abychom si spletli strom se stožárem vysokého napětí. Celkové grafické ztvárnění inklinuje k reálnému zobrazení a tak jednotlivé dispozice objektů, vzhled i barevnost je člověku velmi blízká. Jisté stylizaci se sice vyhnout nelze, přesto je vše velmi věrohodné. Velikost jednotlivých map dosahuje až několika čtverečních kilometrů a ty nás provedou širokou paletou prostředí, od hustých lesů, osamělých luk, přes hustě obydlené nížiny až po vysokohorské oblasti. Přechody jsou přitom natolik přirozené, že si v zápalu boje ani neuvědomíte, že jste přešli z kopců středních poloh do úpatí vysokých hor a pak z horského masivu do oblastí připomínající Rusko-Iránskou hranici s její typicky písečnou barvou. Příběh nás občas zavede i do kuriózních situací, kdy se například musíme zmocnit golfového vozítka a prchat před nepřátelskými silami.

K nalezení, v celém herním světě, je více než 30 různých zbraní od automatických brokovnic ( SPAS15), přes útočné pušky jako je chronicky známá M16, až po odstřelovačské dalekonosné zbraně ( M95). Posledním typem jsou velkokapacitní kulomety jako MG36 nebo M60. Zbraně jsou propracované do nejmenších detailů nejen po grafické stránce, ale i co se týká efektivity a přesnosti. Těla vašich nepřátel jsou poseta zásahovými zónami, což v praxi vypadá tak, že střelba do různých částí má odlišný efekt. Nejúčinnější zůstává stále střelba do hlavy, trefíte-li však helmu vojáka, může se stát, že přežije (záleží na zbrani). Navíc každá ze šesti útočných pušek má podvěšený granátomet, jež lze využít nejen k likvidaci nepřátel a některých lehkých vozidel, ale především k demolici herního prostředí a z toho plynoucích výhod (už nepotřebujete dveře). Celkové chování při střelbě, efekty s tím spojené, zvuky, které slyšíte, působí realisticky (ačkoli těžko soudit, z kulometu jsem ještě nestřílel). Finální dojem je více než dobrý.

Engine Frostbite, hnací motor vizuálních a fyzikálních efektů, je jedinečný ve svém oboru jednak schopností zobrazovat rozlehlé lokace, ale hlavně dokonalým modelem destrukce. Kácení stromů je jen začátek, který přerůstá až v totální demolici domů. Možnost vybombardování terénu za pomoci těžkého děla, kterým je možné prostředí opakovaným zásahem natolik deformovat, až vznikají krátery, do kterých se hráč se svojí postavou může doslova schovat. Co však hráči singlepayeru může přijít tak nanejvýš zábavné, nabývá ve hře proti živým spoluhráčům mnohem větší význam. Taktika boje se zásadně mění. Tam kde by hráč dříve hledal útočiště, už se nemůže cítit v bezpečí. Dřevěný zahradní domeček, kde je jen jediný východ, je na krátkou chvíli dostatečný úkryt, ale nepříliš odolný a o jeho povaze opěrného bodu se nedá vůbec mluvit. Jakákoli výbušnina smete z polygonového povrchu domeček včetně jeho obyvatel. Destrukce je fatální a pří obdržení zásahu, například tankem, si rázem připadáte jako noviny v průvanu. Nezůstane ani domeček, ani protivník, jen díra a hromádka prken, která po chvíli zmizí. Bohužel to nedodává moc na realističnosti, kterou celá hra předvádí nadstandardní množství. Ani u staveb, které mají zděnou povahu, není efekt hroutícího se zdiva nikterak špatný, ale suť na místě nezůstává, což je možná škoda. K těmto krokům vývojáři přistoupili pravděpodobně z důvodu vyšších nároků na hardware, nebo postupné zanesení multiplayerových map odpadem z trosek, ale kdo ví, třeba se jednou dočkáme. Některé další efekty působí trochu rozpačitým dojmem a jistě by šly zaměnit za vhodnější. Například rozbíjení zabedněných dveří probíhá máchnutím nožem, domnívám se, že animace prokopnutí nohou by nebyla o mnoho delší, jistě však věrnější. Drobné ústupky v zájmu hratelnosti se tu objevují vícekrát. Občas vás to vytrhne, ale přistoupíte-li na pravidla hry, přestanou vám připadat zvláštní. Patří sem i schopnost opravovat vozidla. Samotná činnost probíhá tak, že s akumulátorovou vrtačkou přistoupíte k tanku (autu, vrtulníku…) a „vrtáním“ spravujete. Nepříliš reálné, ale vzhledem k ostatním pravidlům hry, pochopitelné.

Dostáváme se k samotnému multiplayeru, nebo-li hře více hráčů. Před připojením do hry máme na výběr ze dvou herních modů a to Gold rush a Conquest. První zmíněným je mód, kdy je mapa rozdělena do čtyř až pěti fází, přičemž hráči jsou rozděleni na dva týmy. Obránci a útočníci. Obránci mají za úkol na každé z pozic ubránit dvě bedny plné zlata (s těmi se setkáváme i v singleplayeru, kde jsou majetkem žoldáků patřících do organizace Act Non Verba [Akce Beze Slov] ). Tyto mapy jsou lineární a mají povahu DE map, kdy jedna strana má možnost bedny buď zničit dostupným vybavením a/nebo odpálit klasickým způsobem a druhá strana musí bombu u bedny DEfusnout neboli zneškodnit, odtud zkratka DE. S tím, jak útočící tým postupuje v cílech, se mapa zvětšuje a dále odkrývá. Conquest mod je pak známé přetahování o dobyté území. Celkem může síťovou hru hrát 24 hráčů na jedné mapě. Týmy jsou automaticky balancovány tak, aby jeden neměl výraznou početní převahu nad druhým. Když hráč zemře, objeví se po určité době na místě, k tomuto určeném. Doba jedné mapy je omezena výhrou útočících, nebo časovým intervalem, který když vyprší, obránci vyhrávají. Map je celkem osm pro oba módy, vybírat mapu je možné pouze před připojením na server EA. Po započetí hry si hráč může vybrat jednu z pěti skupin povolání co se týká vybavení a povahy postavy. První je tzv. Assault. Vybaven je útočnou puškou s podvěšeným granátometem, pěti útočnými granáty a auto injekční souprovou na uzdravování sama sebe, ta se po určitém intervalu obnovuje a lze ji použít znovu. Dále je tu třída Demolition což je jednodušeji řečeno granátník vybavený brokovnicí, sadou protitankových střel a minamy typu AT (anti tank). Třetí Recon je odstřelovač logicky vybavený dalekonosnou puškou, laserovým navigátorem raket pro zneškodnění pancéřových cílů, dále pak třemi pohybovými senzory a osobní pistolí. Specialit je třída, která je určená pro rychlý efektní zásah a likvidaci téměř všech cílů na krátkou vzdálenost. Jeho vybavení je tomu uzpůsobenu dokonale. SMG puška typu UZI nebo UMP, C4 nálože a již zmiňované granáty a trackovací pistole, ta sluoží k označení cíle infrabodem a ten pak pomáhá granátníkům k snazšímu zaměření a navedení RPG střel. Poslední je Support, podpůrný kulometčík se sadou na opravu vozidel, naváděcím zařízením pro minomety a lékárničkami. Některé činnosti jsou značně zjednodušené, ale v logice herního světa stále dávají smysl a pro účely pobavení jsou důležité, hlavně proto, že zbytečně neodvádějí pozornost od samotné hlavní náplně hry.

Snadno pochopitelná, atmosférická hra s možností zahrát si i s přáteli, která má stále ještě daleko k simulaci, přesto nám však zprostředkovává zážitky z válečného prostředí. Co se herních mechanizmů týče, nepřináší nic převratně nového, ale to co nabízí, dotahuje téměř k dokonalosti. Grafické ztvárnění jistě neurazí a tak nezbývá nic jiného, než se pustit do dalšího virtuálního boje.


Michal Doupovec učo: 342262