Jak na japonský masokombinát?

Maku Donaldo, tak se japonsky řekne McDonald. Vyvolává to minimálně úsměv na tváři, ale tahle jednoduchá flashovka vám spíš úsměv z tváře smete. Stačí se přehoupnout přes nelehký start rozjetí vlastního hovězího masokombinátu a ty pravé efekty, které tato hra měla pravděpodobně přinést, se objeví. Zcela zdevastovaná krajina, ohořelé kosti krav, nenápadné plivání do hamburgrů a co bylo snad nejhorší: prodej stovek zkažených hambáčů z přecpaných ledniček.


Nehledě však na obsah, zkusme se zaměřit na herní postupy. Hra rozhodně směřuje k určitému (negativnímu) náhledu na MakuD. Už v tutorialu je prostým textem vyjádřen odpor tvůrců a fakt, že vykácení lesa je levnější, než stavět na prázdné planině, vás tlačí do pozice nonenvironmentalisty. Ale to, co na hráče zapůsobí není text, ani vizualizace plivanců, ale uvědomění si jednotlivých procesů a pochopení jejich návaznosti. Onen moment, kdy navzdory tomu, že víte o zkažených plesnivých flákotách, ale stejně se radujete, že je zákazníci kupují a zabraňují tak nevyhnutelnému bankrotu, se mi zdá jako nejefektivnější.

Naraci zde nehledejte, motivací hráče je vyhnout se bankrotu, morální rozhodování není nijak drastické a během hry nejste v dialogu s nikým kdo by vás přesvědčoval o nesprávnosti vašich činů. Hra spočívá v odkazu na realitu, byť pravda leží Maku ví kde. Ať už jste na jakékoli straně, zákazníkem, brigádníkem, lobbistou či krávou, v téhle hře nevyhráváte. Snad jen jako divák...

Zdeněk Záhora