Passage

Grafikou neoslní. Naopak pro svůj účel nemohla najít lepší. Jednoduché ztvárnění v podobě barevného obdélníku s postavičkou v levém rohu, rozmazaným rohem pravým a poněkud depresivní hudbou, připomíná staré plošinovky. Postavičkou pohybujete směrovými klávesami a postupujete směrem doprava, za což dostáváte body. Můžete procházet po mapě sám, nebo s partnerkou, kterou po chvíli chůze přímo vpravo potkáte. S tím jak postupujete stále více doprava, se prostředí i postavičky mění. Přesouvají se z levého rohu více doprostřed, stárnou a rozmazaná skvrna se začne objevovat i za vámi. K cestě můžeme přistupovat dvěma způsoby. Vydat se přímo, nebo zvolit cestu složitější, jít dolu, kličkovat mezi překážkami a sbírat bonusy. Pokud jdete s partnerkou, k některým se nedostanete a vaše schopnost manévrovat mezi barevnými čtverečky je ztížená. Jde o jednoduchou metaforu života. Kdy si sami volíme cestu a způsob jakým jej žijeme. Můžeme jít cestou nejmenšího odporu, nebo se s životem poprat a vyždímat z něj maximum. Na začátku putujete do nejisté budoucnosti zahalené mlhou a ve stáří jen matně hledáte vzpomínky symbolizované rozmazáním za vámi. Jak postavičky stárnou, postupují pomaleji, až do chvíle, kdy stařenka zemře. Dědeček jde z posledních sil ještě chvílí dál, načež jej potká stejný osud. Prosté, přesto velmi intensivní sdělení, které nás nutí k zamyšlení se nad vlastním životem.


Michal Doupovec