Tuto hru jsem hrál jako první z nabízených a řekl bych, že mne oslovila o mnoho více než ty ostatní. Zpočátku jsem nedůvěřoval velmi strohé grafice, která se nápadně podobala hrám, které jsem hrál před více než 10 lety. Nicméně až po 3. dohrání jsem si plně uvědomil oč ve hře jde. Na začátku stojí váš avatar na levém kraji obrazovky a napravo je jakési rozmazané prostředí. Avatar začíná jako mladý kluk a vy máte jen jedinou možnou cestu. Jít dopředu či dolů v takovém malém pseudo 3D světě. Postupně procházíte různými prostředími, kde vám více či méně dělají potíže akorát náhodně rozmístěné překážky typu červený čtvereček. Nicméně po chvíli si všimnete, že se vaše postavička mění, stárne. Zároveň se i posouvá na obrazovce více doprava a to co bylo rozmazané před vámi se pomalu ale jistě mění v cosi rozmazaného za vámi. Jako v životě. Na začátku si můžete vybrat kudy jít, ať sami, či s partnerkou (kterou potkáte na začátku). Hra je jakousi metaforou života, ve kterém si také můžete, jestli půjdete přímo rovně za nosem, či se budete „proplétat mezi červenými čtverečky nástrah“. Nicméně vše končí a na konci této hry skutečně zemřete. Čekal jsem, že to přijde, ale když můj bělovlasý dědeček a šedovlasá babička procházeli spolu několikátou lokaci a babička najednou „zemřela“, docela mě to vyvedlo z míry. Poté jsem se podíval pozorněji a zjistil jsem, že vše je za mnou a já jsem již na konci. Poněkud depresivní závěr, ale neuvěřitelně skvěle vystihuje určité pocity, nad kterými se dříve či později zamyslíme všichni.
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
díky za příspěvek!
ReplyDelete