V rámci knihy Well Played 1.0 – Video Games, Value and Meaning napsal Mark Siven interpretaci hry Half-Life 2 (dále jen jako HL2). Jak se sám zmiňuje v textu, zaměřil se především na „unikátní aspekty designu herních mechanik, které dělají z HL2 jednu z nejlepších her vůbec“. V praxi to vypadá tak, že je text členěn de facto na dvě části – část teoretickou a analýzu jednotlivých kapitol (chapters) hry.
V rámci teoretické části čerpá především z vývojářských komentářů přítomných především v HL2 : Lost Coast, ve kterých samotní vývojáři prozrazují, že ve hře se vyskytují dva typy herních prostředí – gates a arenas. Gates jsou místa ve hře, která musí hráč překonat, aby se posunul dále v příběhu a dělí se na soft (slouží jako trénink na →), hard (puzzle, který musí hráč absolvovat, aby se posunul dále) a story (tyto gates otvírají samotné NPC postavy).
Arenas jsou pro změnu (většinou) otevřené prostory, ve kterých je pouze jeden východ pro hráčova avatara a několik přístupů pro nepřátelské jednotky. Hráč musí porazit „několik vln“ nepřátel (popř. vyhrát souboj s bossem), aby mohl pokračovat dále.
Dále popisuje proces učení herním mechanikám, který dělí do pěti fází (zmiňovat je nemá valný význam – podobný proces je identifikovatelný ve většině komerčních her) a dělí herní puzzly na tři typy : platforming (skákání, potápění,...), physics (využívání herní fyziky) a combat (především souboje).
V analýze jednotlivých kapitol ve zkratce shrnuje děj, hlavní náplň (boss fight, puzzle, apod.) a aplikuje teoretickou část (zmiňuje, co považuje za soft, hard popř. story gates).
Co lze autorovi vytknout je, že nikterak nezaobírá arzenálem – sám říká, že jej nepovažuje za odlišný od jiných, zavedených herních sérií, přitom feromony, kterými lze ovládat „antliony“, právě takovou nekonvenční zbraní je. Další výtkou směřovanou na autora by mohlo být, že ačkoliv v úvodu zmiňuje obě později vydané epizody (Episode One, Episode Two), ani jednu z nich blíže neanalyzoval, přitom obě přináší do světa HL2 spoustu novinek (vozidlo, zbraně, změna herního prostředí...). Dále se nikterak nevěnoval pozadí příběhu, které je mnohdy o mnoho zajímavější než děj samotný (kdo je vlastně G-man? Je combine tím orwellovským velkým bratrem nebo jsou všichni pouhými loutkami ve hře někoho dalšího – G-mana?).
Jinak analýza stojí na poměrně stabilních základech – praktická analýza je podpořena dobře napsanou teoretickou částí, pokud jste hráli HL2, doporučuji k přečtení; v opačném případě si to dobře rozmyslete – samotná analýza obsahuje velké množství spoilerů.
Stanislav Hubáček
@ 357529
No comments:
Post a Comment