Ve svojí analýze textu jsem se rozhodla věnovat kritické polemice s proslulým textem Daniela Vávry a jeho nekompromisnímu hodnocení herních nedostatků a neúměrnému mediálnímu hodnocení hitu Skyrim.
Přestože se nejedná o text s nějak významnou hlubokou filosofií, sám autor ji prezentuje jako analýzu a k jako takové k ní hodnám přistupovat.
Pomineme-li fakt, že autor ve svém názorovém vodopádu na Skyrim pohlíží jako na prsatou blondýnu se syfilidou, můžeme objektivně zhodnotit většinu bodů, kterými se zabýval.
Hru zhodnocuje jako nepovedenou pátou chybu v jinak obecně uznávané sérii Elder Scrolls a řadí ji provedením do období devasátek.
Kritizuje zde pak především grafiku a logiku herního světa, kde se zaměřuje především na banální disproporce světa, které jsou však většinou hráčů v herním světě vnímány jako normální.
Je pravdou, že grafika Temrielu je záražející a souhlasím v bodech, že ve hře, která rozpoutala fandom dříve než vyšla, by člověk čekal zmoklé kabáty při vynoření z vody či vlající oděv ve víru dračích křídel, shrnovat ale grafický celek hry jako kakofonii fleků a barev je dost zcestné, takže v konečném důsledku působí kritika vizuálu spíše jako výkřik do prázdna.
Bodový systém psaní textu bývá přehledný a úhledný, autor však zaměnil pojem úhledný košem zmačkaných papírů náhodných nápadů a jen tak na oko je nalepil do kategorií. Je hezké, že je zde ironicky shrnutý prakticky celý Skyrim v několika kategorích od grafiky po mechanismy (Nebo ještě více grafiky zamaskovaných do jiných kategorií), nicméně je těžké brát text jako podloženou argumentaci, když se body mnohdy opakují nebo jejich interpretace vyznívá banálně, leč původně měl být zřejmě účel sarkasmus.
V celém textu je určitě několik pravdivých shrnutí, která jsou ale zabalena v emoční vatě a výkřicích frustrace. Proto článek, který původně mohl poskytnout kvalitní zhodnocení systému ceněné hry, zdegradoval na hanění mechanismů, které jsou ale pro Elder Scrolls vitální. Souhlasím s tím, že plavání v těžkém brnění či nošení stokilového mákladu je absurní i pro takového borce, jako je Dovahkiin, nicméně se snad nebudeme tvářit, že ve World of Warcraft, Assassin's Creed nebo Fablu podobné principy nefungují. Promítat veškeré fyzikální zákonistosti z reálného světa do fantasy hry je jako přirovnávat erotický film k jednonohému klokanovi v bikinách. Jedno s druhým by se prostě (při zdravém rozumu) míchat nemělo.
Je to samozřejmě otázka hráčových priorit v jeho přístupu k hernímu médiu, na druhou stranu je jen minimum těch, kteří by ocenili, kdyby si nasbírané poklady a brnění z dungeonu nemohli ani odnést, jelikož se to vymyká logice časoprostoru. Zejméno open worldy jsou pak své vlastní světy, kde si hráč musí uvědomovat jistou míru stylizace, vlastní interpretace a hlavně benevolence vůči absurditám, které se prostě dají obejít jen na úkor zábavy nebo ve prospěch frustrace.
Skyrim má pak také svou vlastní mytologii, historii i klima, ale autor zde tuto skutečnost vythává z kontextu a snaží se mermomocí na tento svět nahlížet z hlediska reálných míst, což je skoro nepochopitelné vzhledem k tomu, že se hra snaží tlačit především na imerzi.
Kritizovaný strohý oděv postav vzhledem k podnebí je sice vysvětlován ve hře a promítnut do herních mechanismů i v podobě permanentního "Frost resistance" buffu, ani to však nedopadá u autora na úrodnou půdu. Obecně se dnes v herním průmyslu prsazuje snaha strhnout jedince co nejvěrněji do děje, na pozadí tohoto faktu je ale dominantní i schopnost vnímat videoherní svět jako realitu s vlastními pravidly. Pokud by tomu tak nebylo, velice snadno by nám kritikové na talíři podsouvali teze o fyzikální nemožnosti portal gunu a celá výstavba jak světa, tak i hlavních mechanismů, by dostala vale. I to je další důvod, proč Vávrova kritika „borůvek ve sněhu“ je asi tak na místě, jako odsuzování toho, že má Temriel jinou barvu písku než má brněnská přehrada.
S mnoha body se dá zajisté bezesporu souhlasit, jako například s obecným názorem nepřehlednosti inventáře. Pak jsou tu i body, ve kterých ani objektivního verdiktu nelze dosáhnout, nejeden hráč je ale podvědomně po přečtení článku již přijal za své. A pak i hrstka bodů, které vyzní jako prostý výsměch, jež sklízí jen skeptické a cynické posměšky (Kritika absence záchodů už vyzněla vyloženě zoufale a autorovi bych doporučila poněkud jiný žánr hry, pokud hledá sociální zařízení.). Nemohu říct, že by se jednalo o článek prázdné hodnoty, zároveň by ale člověk od jednoho z bývalých předních představitelů 2K games čekal serióznější přístup, než-li označit Skyrim jako blonďatou smradlavou Helgu.
Jana Kilianová (UČO: 359378)
No comments:
Post a Comment