Hra představuje zjednodušenou ekonomiku stavění větrných elektráren, do rukou dostáváme pouze konečné polotovary a jsme nuceni pouze jak ke zvolení vhodného umístění v co největrnějších místech, tak i nejméně závadných vzhledem k občanům rozesetých na mapě. Oboje však představuje v podstatě totéž: "dvakrát měř a jednou řež", zdůrazňuje tak pochyby nad "hurá" zaváděním tohoto zeleného způsobu získávání energie na úkor starších a zavedených uhelných či jaderných elektráren.
Tento aspekt však ve hře malinko postrádám, hra se omezuje pouze na budovatelskou stránku, nijak není zdůrazněna ekologičnost, pouze je nutné si všímat výše zmíněného umístění. Procedura hraní se u mě omezila pouze na klikání lupou "Research" a hledání vhodných políček s větrem minimálně 55% a ani veřejné mínění jsem tolik nebral v potaz, na mě samotném se tedy může částečně reflektovat ono zvěrstvo budování narychlo bez jakéhokoliv promýšlení. Také při hraní jsem si marně lámal hlavu nad poskakujícími postavičkami na mém elektrickém vedení, ačkoliv jsem svědomitě prošel tutorial, co toto znamená jsem nenašel.
Lze nalézt i paralelu se starší hrou, The McDonald’s Videogame, nicméně Windfall představuje pouze jakéhosi chudého bratříčka, žádné příliš nekalé praktiky, pouze volba více wattů nebo větší oblíbenosti v okolní populaci. Z tohoto okleštění také resultuje rozostřený výsledek, i když hra do jisté míry využívá žánrové postupy budovatelské strategie, některé postupy tu jsou nedoladěné, např. nutnost označit požadované políčko, doporučil bych komplexnější řešení, např. grafické zobrazení statistiky přímo na políčko. Toto omezení pouze na malý počet úkonů nakonec vede i k repetitivnosti a malého dopadu.
Hra samotná tedy splnila to hlavní, tedy důraz na detailní plánování byť ušlechtilé myšlenky zelené energie, ale v přesvědčivosti zůstává na půli cesty, především vinou nedotaženého zjednodušení pravidel.
Petr Zejda, UČO: 128262
No comments:
Post a Comment