Save the Date

Save the date

Save the date je freewarová dating Sim hra vydaná v roce 2013 tvůrcem Chris Cornellem pod hlavičkou společnosti Paper Dino Software. Hra je dostupná pro Windows 2000 a starší, Mac OS 10.4 a starší, ale také i pro Linux x86. Cornell pro Save the date použil visual novel engine Ren’Py, tedy open source systém, který umožňuje tvůrcům jednoduchou tvorbu interaktivních příběhů. Hlavním úkolem hry je během schůzky ochránit přítelkyni Feliciu před téměř nevyhnutelnou smrtí, cíl však není na první pohled zřejmý. Hráč se snaží vyhnout nehodě na základě získaných zkušeností již proběhlých scénářů a následovném reloadování hry.

Ve hře Save the date nepohybujeme s žádným avatarem, hráč čte text a v jistých místech mu hra nabízí zvolit si možnost jak odpovědět na otázku, hra mi tedy na první pohled připomíná hypertext neboli ergodický text definovaný norským herním teoretikem Espen J. Arsethem. Příběh se v uzlech, tedy možnostech zvolit si odpověď, rozvíjí do rozdílných linií, často však tyto linie opět sjednotí a končí stejným scénářem, různými někdy však i stejnými způsoby smrti přítelkyně Felicie. Na rozdíl od většiny hypertextů Save the date vyžaduje po hráči, aby text opakoval, dokud neprozkoumá téměř všechny cesty k dosažení úspěšného cíle.

Grafická stránka hry je tvořena vždy nenáročnou kresbou k lokaci a jednoduše na pozadí dokresluje prostředí příběhu, nehraje pro hru příliš velkou roli. Podobně je to i hudbou Francisca Cerda, která se přizpůsobuje prostředí, ať už jsme v thajské restauraci či na tacos, hudební sekvence není příliš zajímavá a je taky poměrně krátká, takže jsem byl nucený zvuk po chvíli vypnout (což umožňuje nastavení v menu), jelikož smyčka hudebního doprovodu mě začala rozčilovat. Hru je možné uložit, což se hodí především v momentech rozhodování, hráč tedy při nové hře se nemusí proklikávat možnostmi a scénářem úplně od začátku.

 

„It’s a perfectly normal evening, and you have a quiet dinner planned with one of your friends. And so begins one of my weirder games.  Save the Date is a game about a lot of things. Friendship. Stories. Hope. Destiny.“ píše Cornell na stránkách paperdino.com, kde je taky možné si hru volně stáhnout. Příběh Save the date začíná v pokoji hlavní postavy, v momentu telefonátu s Felicii, se kterou se bezejmenný hrdina hry domlouvá na večeři. Nabízí se možnosti s Felicii večer vyrazit na burger do bistra s domácí atmosférou či tacos na terase u moře nebo zvolit exotickou thajskou restauraci či se z večeře úplně vymluvit. Po zvolení lokace pak pokračuje příběh jako mnohé setkání, partneři se lehce oťukávají a Felicie se svěřuje s niterními problémy, poté však nastane podstatný zvrat příběhu a celkově hry a Felicie umírá, buď na následky zásahu kulky, sesuvu půdy či alergické reakci. Pro mě jako hráče tento moment byl poměrně zarážející. Opakováním hry pak lze těmto momentům předejít, abychom nakonec opět došly k další tragické události, jako je výbuch plynu, přepadení restaurace ninja bojovníky či náraz auta do míst, kde stojí Felicia, který jako náhodou opět nepřežije Felicia. Po několikátém takovém úmrtí jsem si připadal, že sleduji béčkový až céčkový horrorový příběh s názvem Nezvratný osud. Textem popsané scény většinou bizarního úmrtí Felicie podle mého názoru představují autorův černý, cynický či až zvracený humor, který mi na počátku hraní přišel velice vtipný, po chvíli mě nicméně omrzel. Zajímavým prvkem ve scénáři pro mě bylo metavyprávění, hra připouští, že je hrou a naši snahou není dosáhnout úspěšného rande jakožto spíš nalezení správné možnosti k záchraně Felicie, což náš hrdina má možnost přímo či nepřímo přiznat a tedy naznačit ji, že se ji primárně snaží zachránit. Postava tedy řekne, že je kouzelník, z budoucnosti, nebo dokonce, že je to hra a pomocí reloadování ji pomůže zachránit. Felicie na předpověď smrti reaguje nevěřícně a chce důkaz, jednou z možností je věštění čísel, opakuje se tedy potřeba opakovat hru k získání pravých čísel, které si Felicia myslí. Scénář a možnosti pokračování se od uzlů první vyhnutí Feliciny smrti a přiznání, že hrdina chce zachránit její život, opakují ve všech lokacích. Felicina smrt se po chvíli hraní a volení různých možností zdá nevyhnutelná a mě jako hráče další hledání cest poměrně unavuje a nebaví.

Jak jsem zmínil v úvodu, hra na mě zprvu působila jako hypertextové dílo, ve kterém si tvůrce nedělal příliš hlavu se zpracováním a většinu invence věnoval vyprávění. Save the date hru připomíná poté, co vůrce hráče nutí hledat správnou cestu k cíli. Po zvolení všech cest hráč zjistí, že smrt Felicie během schůzky je nevyhnutelná a jedinou možností, jak ji zachránit, je to, že se s ní na rande postava nevydá, což také zničí úplně vztah a nezachrání rande, neboť žádné neproběhne, což je pro mě jako hráče řekl bych poměrně matoucí, tedy hra nemá v žádné hrané linii uspokojující konec. Ve zkratce tedy z prvotního hledání cest k úspěšnému rande se stává souboj o přežití protějšku, který skončí tragicky. Hra se mi tedy pravděpodobně snaží říct něco na konceptuální úrovni. Napadají mě dvě možnosti, tvůrce přemýšlí nad povahou her v tomto případě skrze metyvyprávění a fakt, že ne vše musí mít uspokojivý konec. Druhou možností je životní lekce jako vystřižená z romantické komedie o tom, že je potřeba občas něco obětovat pro druhé.