Polymorphous Perversity

Polymorphous Perversity

Polymorphous Perversity je dílem brazilského psychoanalytika Nicolau Chauda, vzniklá v roce 2012. Hra má velice zvláštní a kontroverzní tematiku, která se mnohým příčí. Tento fakt je lehce dohledatelný pouhým vygooglením hry, kde se nám skýtají články, otevřené dopisy a jiné, nesouhlasící s tím, co hra nabízí.

Jak již z názvy vyplývá, jde o hru situovanou do Freudovského světa. Abych osvětlil proč, samotný obrat 'polymorphous perversity' znamená u Freuda schopnost nalezení erotické rozkoše v každé a jakékoliv části těla. Tuto schopnost, či spíše vlastnost, nacházíme podle Freuda u dětí do pěti let, kdy nespadají pod již nabyté zkušenosti dospělých. Tato teorie zahrnuje snad veškeré formy sexu a sexuálních fantazií.

O tom tedy celá hra je, o nekonečném různorodém sexu. U samotného začátku hry je černá obrazovka, kdy se vám nabízí pouze audio prezentace a již v tomto momentu je jasné, že hra nebude přijatelná pro kohokoliv. Co slyšíme jsou pánské onanostické zvuky. V zápětí vidíme naší postavu, která je k nám zády a onanuje u počítače. Skrze tento akt vás unese skupina lidí, jenž vás přenese do naprosto jiného světa.

Proudíte se nazí v místnosti, kde kromě vás leží též nahá dáma. Jste absolutně dezorientovaní a snažíte se zjistit, co se děje. Místo toho, aby se vám snad dostalo jakéhokoliv vysvětlení, se vás slečna zeptá, jestli s ní nechcete mít sex. Vy i přes zmatení máte své pudy, a souhlasíte. V tu chvíli zažijete věc, která vás bude provázet nadále celou hrou – sex. Do toho všeho na pozadí hraje hudba, na kterou si po chvíli natolik navyknete, že si nevědomky zpíváte o mužském přirození. Při a po této části jsem měl prvotní nutkání jako každý slušný člověk vychováván moralními zásadami, jakými vychováváni jsme, hru vypnout, vymazat a tvářit se pohoršeně. Po krátké době přemýšlení mi ovšem došlo, jak povrchní a pokrytecký akt by to byl a začal jsem vidět ryzí upřímnost a sdělení hry – o sexu sice všichni mluvíme ostýchavě způsobem, jako bychom jej nikdy neprovozovali, i přesto, že si v rozkoši a různých fantaziích libuje snad každý člověk. Otevírá se před námi svět, který na jednu stranu pohoršuje, na stranu druhou by v něm asi každý chtěl zkusit žít.

Ve hře se často objevují narážky na Freuda a situace samotné jsou ukázkově Freudovské, tedy šokující a zvrácené, ale také naprosto přímé. Co se tím pádem dalo jen čekat, bylo stupňování zvrácenosti, čehož se nám opravdu dostávalo v čím dál intenzivnějších dávkách a větších kusech. To, že jsme začali obyčejným sexem ještě bylo téměř romantické, neboť jakmile přijedete do prvního města, začne být hra komplexnější. Skrze nedostatek peněz jste nucení stát se mužskou prostitutkou a ukojovat od normálních po zvrácené touhy klientům ať už homosexuální ponižování, či provozování sexu s ženou muže, který se pouze kouká. Chvíli poté se mi stala věc, kterou jsem nepředpokládal – i přesto, že než jsme vyšli z první budovy, kde jsme začínali, a byli varováni, že nadmíra naší touhy může vést k explodování pohlaví, jsem předpokládal nízkou míru pravděpodobnosti této události. Byl jsem tedy překvapen, když k této akci došlo. Skrz mou naivitu jsem hru neukládal, a tak jsem začal odzačátku. Napodruhé se zadařilo a hru jsem dohrál bez nadmíry vzrušení. Dále ve hře máme čtyři města, respektive tři plus Nebe. Učíme se novým dovednostem jako orální sex, anální sex a jiné, dostáváme se do (pohlavního) styku s více a více zvláštními formami jako transexuálové, zvířata, či s lidmi bez končetin. Vzniká vyšší a vyšší míra provokace, kdy například s otcem znásilňujeme jeho dceru. Hra se vážně nevyhýbá žádnému z extrémů, proto můžeme vidět všude po internetu zděšená zvolání. Když se však člověk zamyslí, nabízí nám hra vážné a komplexní téma, upozorňující na existenci všech vyobrazených úchylek, stejně jako nám svět Polymorphous Perversity podstrkuje, že láska neexisuje, což bylo skvěle ve stručném dialogu vyobrazeno již v prvním městě, kde se vás náhodný muž ptá, zda-li víte, jaký je rozdíl mezi láskou a sexem. Vy odvětíte, že ne, načež se vám dostane odpovědi 'Já také ne.'. Jako základní quest hry je zachránit princeznu, která je jako jediná neposkvrněná a ve chvíli co se k ní dostanete, se poprvé za hru naučíte i 'Talk' a 'Kiss', tedy romantická gesta. Žádného happy-endingu se ovšem nedočkáme, neboť i když opět najdete lásku a pochopíte smysl vztahu, oproti neustálému nesmyslnému sexu, závěr se stejně koná v duchu hromadného znásilnění a dále už nic.

Hra je dělaná ve způsobu starých 2D RPG her, místy připomínající lehce perverznější verzi Pokémonů na game boy. Je využita pixelová grafika s velmi nízkým rozlišením. V průběhu hry získáváme zkušenosti za každý vydařený sex a tím pádem se dostáváme vyšší úrovně, dovolující nám zlepšit jednu z pěti oblastí, každá později při sexu přínosná po jiné stránce. Z genderového hlediska se hra může zdát naprosto klasicky zvýhodňující bílé muže a, v tomto případě extrémně, braní ženy pouze jako sexuálního prvku. Avšak u této hry se jen těžko může očekávat něco jiného, sám autor navíc prohlásil, že nezná tayto věci z pohledu žen. Ve hře je využito zapuštěného narativu, tedy můžete si vesměs chodit a souložit jak se vám zachce, ovšem pokud nebudete plnit předem dané věci, nemůžete hru dohrát do konce.