Polymorphous Perversity
Polymorphous Perversity je dílem brazilského
psychoanalytika Nicolau Chauda, vzniklá v roce 2012. Hra má velice
zvláštní a kontroverzní tematiku, která se mnohým příčí.
Tento fakt je lehce dohledatelný pouhým vygooglením hry, kde se
nám skýtají články, otevřené dopisy a jiné, nesouhlasící s
tím, co hra nabízí.
Jak již z názvy vyplývá, jde o hru situovanou do
Freudovského světa. Abych osvětlil proč, samotný obrat
'polymorphous perversity' znamená u Freuda schopnost nalezení
erotické rozkoše v každé a jakékoliv části těla. Tuto
schopnost, či spíše vlastnost, nacházíme podle Freuda u dětí
do pěti let, kdy nespadají pod již nabyté zkušenosti dospělých.
Tato teorie zahrnuje snad veškeré formy sexu a sexuálních
fantazií.
O tom tedy celá hra je, o nekonečném různorodém
sexu. U samotného začátku hry je černá obrazovka, kdy se vám
nabízí pouze audio prezentace a již v tomto momentu je jasné, že
hra nebude přijatelná pro kohokoliv. Co slyšíme jsou pánské
onanostické zvuky. V zápětí vidíme naší postavu, která je k
nám zády a onanuje u počítače. Skrze tento akt vás unese
skupina lidí, jenž vás přenese do naprosto jiného světa.
Proudíte se nazí v místnosti, kde kromě vás leží
též nahá dáma. Jste absolutně dezorientovaní a snažíte se
zjistit, co se děje. Místo toho, aby se vám snad dostalo
jakéhokoliv vysvětlení, se vás slečna zeptá, jestli s ní
nechcete mít sex. Vy i přes zmatení máte své pudy, a souhlasíte.
V tu chvíli zažijete věc, která vás bude provázet nadále celou
hrou – sex. Do toho všeho na pozadí hraje hudba, na kterou si po
chvíli natolik navyknete, že si nevědomky zpíváte o mužském
přirození. Při a po této části jsem měl prvotní nutkání
jako každý slušný člověk vychováván moralními zásadami,
jakými vychováváni jsme, hru vypnout, vymazat a tvářit se
pohoršeně. Po krátké době přemýšlení mi ovšem došlo, jak
povrchní a pokrytecký akt by to byl a začal jsem vidět ryzí
upřímnost a sdělení hry – o sexu sice všichni mluvíme
ostýchavě způsobem, jako bychom jej nikdy neprovozovali, i přesto,
že si v rozkoši a různých fantaziích libuje snad každý člověk.
Otevírá se před námi svět, který na jednu stranu pohoršuje, na
stranu druhou by v něm asi každý chtěl zkusit žít.
Ve hře se často objevují narážky na Freuda a
situace samotné jsou ukázkově Freudovské, tedy šokující a
zvrácené, ale také naprosto přímé. Co se tím pádem dalo jen
čekat, bylo stupňování zvrácenosti, čehož se nám opravdu
dostávalo v čím dál intenzivnějších dávkách a větších
kusech. To, že jsme začali obyčejným sexem ještě bylo téměř
romantické, neboť jakmile přijedete do prvního města, začne být
hra komplexnější. Skrze nedostatek peněz jste nucení stát se
mužskou prostitutkou a ukojovat od normálních po zvrácené touhy
klientům ať už homosexuální ponižování, či provozování
sexu s ženou muže, který se pouze kouká. Chvíli poté se mi
stala věc, kterou jsem nepředpokládal – i přesto, že než jsme
vyšli z první budovy, kde jsme začínali, a byli varováni, že
nadmíra naší touhy může vést k explodování pohlaví, jsem
předpokládal nízkou míru pravděpodobnosti této události. Byl
jsem tedy překvapen, když k této akci došlo. Skrz mou naivitu
jsem hru neukládal, a tak jsem začal odzačátku. Napodruhé se
zadařilo a hru jsem dohrál bez nadmíry vzrušení. Dále ve hře
máme čtyři města, respektive tři plus Nebe. Učíme se novým
dovednostem jako orální sex, anální sex a jiné, dostáváme se
do (pohlavního) styku s více a více zvláštními formami jako
transexuálové, zvířata, či s lidmi bez končetin. Vzniká vyšší
a vyšší míra provokace, kdy například s otcem znásilňujeme
jeho dceru. Hra se vážně nevyhýbá žádnému z extrémů, proto
můžeme vidět všude po internetu zděšená zvolání. Když se
však člověk zamyslí, nabízí nám hra vážné a komplexní
téma, upozorňující na existenci všech vyobrazených úchylek,
stejně jako nám svět Polymorphous Perversity podstrkuje, že láska
neexisuje, což bylo skvěle ve stručném dialogu vyobrazeno již v
prvním městě, kde se vás náhodný muž ptá, zda-li víte, jaký
je rozdíl mezi láskou a sexem. Vy odvětíte, že ne, načež se
vám dostane odpovědi 'Já také ne.'. Jako základní quest hry je
zachránit princeznu, která je jako jediná neposkvrněná a ve
chvíli co se k ní dostanete, se poprvé za hru naučíte i 'Talk' a
'Kiss', tedy romantická gesta. Žádného happy-endingu se ovšem
nedočkáme, neboť i když opět najdete lásku a pochopíte smysl
vztahu, oproti neustálému nesmyslnému sexu, závěr se stejně
koná v duchu hromadného znásilnění a dále už nic.
Hra je dělaná ve způsobu starých 2D RPG her, místy
připomínající lehce perverznější verzi Pokémonů na game boy.
Je využita pixelová grafika s velmi nízkým rozlišením. V
průběhu hry získáváme zkušenosti za každý vydařený sex a
tím pádem se dostáváme vyšší úrovně, dovolující nám
zlepšit jednu z pěti oblastí, každá později při sexu přínosná
po jiné stránce. Z genderového hlediska se hra může zdát
naprosto klasicky zvýhodňující bílé muže a, v tomto případě
extrémně, braní ženy pouze jako sexuálního prvku. Avšak u této
hry se jen těžko může očekávat něco jiného, sám autor navíc
prohlásil, že nezná tayto věci z pohledu žen. Ve hře je využito
zapuštěného narativu, tedy můžete si vesměs chodit a souložit
jak se vám zachce, ovšem pokud nebudete plnit předem dané věci,
nemůžete hru dohrát do konce.
