Je
po válce, rebélie byla (zdánlivě) poražena a pořádek se vrací zpět do ulic.
Jediným problémem je stále ještě nedůvěřivé obyvatelstvo. A v tom nastupujete
vy jako nový šéfredaktor totalitaritních novin The Republia Times.
Autokratická
vláda, vlastnící dané noviny, vás pověřila, aby jste pomocí určité propagandy
získali obyvatele zpět na jejich, respektive svou, stranu.
Vaší
pracovní náplní je sestavování novin a hlavních článků, vše v pevném denním časovém rámci, které budou každý den noviny
obsahovat. Už od prvního pracovního dne vás majitelé The Republia Times
nabádají, aby jste vybírali jen pozitivní články, které ukazují republiku a
její vládu v tom nejlepším světle a i pomocí článků o počasí a
“celebritách” rozptylovali čtenáře. Pokud se vám toto bude dařit a každý den
zvýšíte počet čtenářů novin a oddanost /
loajalitu (což jsou v podstatě body
/ životy jako v každé jiné hře), vláda zajistí bezpečnost vaší ženě a dětem.
Když
se vám daří po každém pracovním dni dbát na rady vedení, a tím zvyšovat počet
čtenářů a loajalitu, vaše rodina je lépe a lépe zabezpečena a neztrácí žádná
privilegia. Pokud ale vedení novin a vláda není s vaší prací spokojena, vás
během tří dnů z práce vyhodí a převelí jinam a vaše rodina, jak postupně ztrácí
privilegia, je nakonec “vyřazena”.
Pokud
jste dobrým šéfredaktorem, vaše pracovní dny postupují dále, vedení je
spokojeno a jste stále pod menším “drobnohledem”. Jak tato doba přijde, nastává
zvrat. Někdy v tomto období se vám mezi nabízenými články k publikaci začnou
objevovat zprávy od zdánlivě poražených Rebelů. Žádají vás o pomoc s
osvobozením lidu, pomoc s ukončením tyranie vládou. Toho docílíte publikováním
negativních článků o vládě (začnou vám klesat čtenáři a “body”) a Rebelové vám za
to odměnou slíbí bezpečnost a osvobození vaší rodiny. Když Rebelům nevyhovíte a
pokračujete ve vedením zadané propagandě, vaše práce skončí až s tím, že vedení
novin se rozhodne pro přechod na moderní online “komunikaci”, tudíž vaše služby
už nebudou potřebné.
Pokud
Rebelům vyjdete vsříc a získáte lid na jejich stranu, tak obyvatele sice “osvobodíte”,
ale vaše rodina stejně nebude bohužel zachráněna. Útěchou vám může být to,
že Rebelové vám nabídnou novou rodinu a
novou pracovní pozici v novinách s názvem The
Democria Times. (Zde přichází posun a “převrat”.) Váš úkol šéfredaktora
ovšem zůstne i nadále stejný, změna nastane jen v názvu novin. A váš další
kariérní postup v “nových” novinách je ukončen, až se nové vedení opět
rozhodne, že je potřeba přejít na modernější tehnologie.
Lucas
Pope, který danou hru s celkem primitivní ale efektní grafikou vytvořil a jejíž
vzhled loga nápadně připomíná logo The
Telegraph, poměrně dobře ukázal princip fungování novin v totalitarismu,
kde vláda má všechny pravomoce a pomocí nátlaku a vydírání (zabezpečení rodiny)
vás nutí dělat i to, co by jste si jinak sami nevybrali. A i po změně vedení a
“režimu” novin stále máte tu stejnou náplň práce (i když s novou rodinou, díky
které vás zase mohou držet “v šachu”), takže se stále pohybujete v tom jistém začarovaném kruhu nátlaku, vyhovění a propagandy. (Kterou nás chtěl Lucas Pope
“naučit”? Chtěl nám pomocí přechodu od The
Republia Times k The Democria Times
ukázat, že i když se zdánlivě změní režim ve vládě, vše se i tak “točí” kolem
toho stejného? Že vše se pravděpodobně může odehrávat jen v našich hlavách a
psychice? Že tam se odehrává všechna politika?)
Tato hra, která ale potřebuje dělší čas na zahrání a probádání všech jejich zákoutí a souvislostí, je dle mého velmi dobrou ukázkou (dalo by se říci "simulací"?) toho, jak to ve vládě a kontrole státu fungovalo a někde dodnes ještě stále funguje. Nutí vás přemýšlet o tom, jestli budete dělat to, co se po vás chce nebo to, co vám říká srdce a svědomí.
_gold.png)
